(9.10 hodin)
(pokračuje Konečná)
Tehdy totiž proti nacistickému teroru, násilí, rasismu, fyzické likvidaci nepohodlných politických protivníků a příslušníků takzvaně méněcenných ras, proti ovládnutí světa nacistickým Německem uzavřely spojenectví země s rozdílným politickým zřízením a jejich vítězství, na němž se podíleli i naši vojáci, znamenalo pro náš národ zachování jeho samotné existence.
V případě estonských a lotyšských SS musí platit, že jednotky SS byly uznány mezinárodním tribunálem v Norimberku za zločineckou organizaci. A je potom třeba výrazně připomenout, že i Československo se již 7. září 1945 připojilo k dohodě o stíhání a potrestání válečných zločinců ze srpna 1945, na jejímž základě byl také norimberský tribunál zřízen, a to nás také zavazuje k respektování jeho verdiktu. Není tedy na místě nejen z politického, ale i právního relativizování role ani v případě dobrovolnických jednotek například z Lotyšska či Estonska či jiných zemí. A pokud vím, pane premiére, nebyla v rozsudku žádná výjimka pro esesáky z Lotyšska. Vaše vyjádření proto považuji za hanebné a nedůstojné představitele demokratického státu.
Podstatou interpelace na předsedu vlády Mirka Topolánka ze dne 15. března byla otázka, jaká je pozice vlády k neonacistickým silám v Pobaltí. Vy jako předseda vlády se však bohužel soustředíte ve své odpovědi pouze na otázku vzpomínkových akcí lotyšských příslušníků SS 16. března. Je třeba ovšem přiznat, že zřejmě na základě informací našeho zastupitelského úřadu jste je popsal pouze částečně pravdivě. Až na moment, kdy uvádíte, že v letošním roce nedošlo v uvozovkách k žádným excesům. Pravda, policie v Rize tentokrát brutálně proti antifašistům nezasáhla. Zahraniční agentury si však povšimly detailu, který nepochybným excesem je. Při zmiňovaném pokládání květin u památníku svobody totiž policisté vytvořili přicházejícím bývalým příslušníkům SS špalír.
Pane předsedo vlády, problém prostě bagatelizujete rozsahem akce 16. března a zejména poukazem na demokratický charakter lotyšské a estonské vlády a členství těchto zemí v euroatlantických strukturách, a nepovažujete zřejmě proto za nutné se k věci vyjadřovat. Možná však neznáte všechny skutečnosti.
V roce 1998 přijal lotyšský sejm deklaraci o lotyšských legionářích v období druhé světové války. V této deklaraci se tvrdí, že lotyšské jednotky SS se účastnily pouze bojů na jedné straně válečného konfliktu a nedopouštěly se zločinu. V těchto souvislostech je ovšem třeba uvést, že pouhý den před letošní provokační akcí v Rize lotyšský parlament naopak odmítl deklaraci odsuzující nárůst fašismu a rasismu v této zemi. A o tom, že problém existuje, svědčí slova jednoho z lotyšských neonacistů, že národy pronásledované německými nacisty jsou nelidé, které by bylo třeba v ideálním případě vyhladit, jak uvedl loni v průběhu kulatého stolu na téma "otázky nacismu, neonacismu, xenofobie a rasismu".
V posledním roce byli přitom neonacisté obžalováni ze čtrnácti útoků na cizince - a ani v jednom případě nebyli odsouzeni, dostali pouze pokuty. O vzrůstajícím rasismu v lotyšské společnosti svědčí potom i sociologické průzkumy. Můžeme se ptát, čeho je to důsledkem.
Nicméně já se vás ptám stejně jako ve své interpelaci, vážený pane premiére, jaká je pozice české vlády k projevům neonacismu a revizionistickým snahám některých sil v Lotyšsku a Estonsku včetně pokusu o politickou rehabilitaci bývalých dobrovolníků SS a jaká je pozice české vlády k dohodě o stíhání, potrestání válečných zločinců a verdiktu norimberského tribunálu. Děkuji za odpověď.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní poslankyně. Otvírám rozpravu, do které se přihlásil premiér Mirek Topolánek. Pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Vážená paní poslankyně, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, pozice této vlády je stejná jako pozice všech vlád předešlých po listopadu 1989. To znamená nesmiřitelný postoj k projevům jakéhokoli extremismu, ať už je pravicový nebo levicový, ať už je neonacistický nebo neokomunistický. To jenom do úvodu.
Ta otázka se týkala konkrétně určitého excesu v Lotyšsku a Estonsku. Já myslím, že celá řada lidí, kteří žijí v takzvané Naprajské, Kravařích, Mokrých Lazcích, na Hlučínsku, jejichž dědové bojovali ve wehrmachtu, někteří z donucení - drtivá většina z donucení, někteří možná dobrovolně, tomu celkem rozumí.
Já v žádném případě neobhajuji a nemíním obhajovat zločiny nacismu, fašismu a nemíním se k tomu stavět liknavě. Ale ta otázka zněla jinak. Ta otázka zněla, co vláda České republiky, případně Ministerstvo zahraničí, míní dělat proti těmto excesům v některých zemích.
Kdyby někdo posuzoval Českou republiku podle skinů hajlujících někde u hospody nebo podle některých jiných projevů, tak řekne, že jsme neonacistická země. Přesto v této zemi se snažíme tyto extrémní projevy potlačovat, stejně jako to dělají ve Francii, stejně jako to dělají v Estonsku, stejně jako to dělají v jiných zemích.
Já jsem se snažil popsat přece jenom trochu plastičtěji, k čemu v Estonsku, případně v Lotyšsku dochází. V Lotyšsku každoročně je 16. březen slaven jako vzpomínka na legionáře padlé za svobodu Lotyšska během druhé světové války. A můžeme si o tom myslet, co chceme. Jelikož ale za svobodu, což je paradoxní, bojovali ve struktuře fašistických jednotek SS, je vždy tento den příležitostí ke konfrontaci extrémních politických sil.
Vzhledem k tomu, že stejně jako v loňském a jiných letech, tak i v letošním roce jsou tyto události předmětem poslanecké interpelace, dovolil jsem si historický exkurs přece jenom hlubší, než si ta otázka přece jen zasluhovala.
Lotyšské legie SS vznikly v roce 1943. Bylo do nich naverbováno 140 tisíc Lotyšů. Padesát tisíc z nich padlo nebo byli deportováni. Většina těchto lidí byla samozřejmě naverbována násilím, nicméně existuje poměrně velká část lidí, kteří se nechali rekrutovat i jako dobrovolníci. Byli přesvědčeni v té době, že volí menší ze dvou zel, protože Lotyšsko bylo krátce předtím okupováno Sovětským svazem v důsledku uzavřeného paktu Ribbentrop-Molotov. Nacisté slibovali lotyšským vojákům nezávislost, jakmile válka skončí. 16. březen se stal tímto vzpomínkovým dnem proto, že ten den svedly ty legionářské divize bitvu v sevření sovětské armády. To je historie.
V letošním roce požádalo o povolení pořádat různá shromáždění rižskou radnici celkem pět levicových a pravicových organizací, které chtěly uskutečnit průvody, manifestace ve významných lokalitách města. Všechny tyto akce byly rižskou dumou povoleny. Nevím, jak by česká vláda měla proti tomuto protestovat. Zúčastnilo se jich asi 1500 osob. Konaly se za masivní policejní asistence a nedošlo k žádným výrazným excesům. Tradičně se konala i bohoslužba a několik set lidí položilo květiny u Památníku svobody.
Zastupitelský úřad v Rize tyto akce každoročně monitoruje a o jejich průběhu je Ministerstvo zahraničí České republiky pravidelně informováno. Lotyšsko i Estonsko jako suverénní státy a členské státy Evropské unie aktivitu těchto neonacistických a jiných extremistických skupin sledují, vyhodnocují a stejně jako v každé jiné zemi Evropské unie přijímají příslušná opatření.
Znovu opakuji, že s ohledem na rozsah a charakter těchto akcí, ale hlavně - a znovu opakuji - na demokratický charakter těch režimů lotyšské i estonské vlády a členství těchto zemí v NATO nepovažuje Česká republika ani Ministerstvo zahraničí za nutné významnějším způsobem tyto akce komentovat. Toto není jenom postoj mé vlády. Opakuji - je to dlouhodobý postoj suverénního státu Česká republika vůči suverénním státům Estonsko a Lotyšsko.
Děkuji za pozornost. (Poslanci ODS tleskají.)
***