(10.00 hodin)
(pokračuje Čunek)

Druhá rovina je ještě závažnější. S velkým počtem programů bude mnohem obtížnější zajistit synergii projektů. Je reálné nebezpečí, že jednotlivé řídící orgány budou schvalovat projekty bez ohledu na ostatní. Peníze pak přinesou mnohem menší užitek.

V září 2006 vznikla nová vláda. Za této vlády již nedošlo, to znamená za mého předchůdce ministra Gandaloviče, ke změně struktury operačních programů, jen byla změněna výše alokací jednotlivých operačních programů ve prospěch ROP. Pro vás, kteří jste ještě neslyšeli nebo nevíte, jak zní celá struktura operačních programů, je to takto. Máme tady 8 TOP - tematických operačních programů, 7 ROP - regionálních operačních programů, 2 programy má Praha a 7 programů je evropská územní spolupráce neboli přeshraniční spolupráce. Jeden program tedy je operační program doprava, další je životní prostředí, další podnikání, inovace, další výzkum a vývoj, operační program lidské zdroje a zaměstnanost, operační program vzdělání pro konkurenceschopnost, pak máme 7 operačních programů a integrovaný operační program, operační technická pomoc, operační program Praha - konkurenceschopnost, další program Praha - adaptabilita, a pak 5 operačních programů přeshraniční spolupráce, 1 operační program meziregionální spolupráce a 1 operační program nadnárodní spolupráce. To je 24 operačních programů. A teď pro vyjasnění vás všech - je to 26,691 milionu eur, to znamená, že v přepočtu ke dni 2. 5. 2007 činí předpoklad alokací v přepočtu na koruny 751 mld. Kč.

Z uvedeného je zjevné, že většinu operačních programů řídí a nesou za ně odpovědnost jiné resorty a také jiné regionální rady, než je Ministerstvo pro místní rozvoj. Z dotazů mnohých z vás vyplývá, že se domníváte - a obecně v České republice je toto povědomí - že těch 751 mld. Kč bude spravovat a operovat Ministerstvo pro místní rozvoj. Není tomu tak. Všech těchto 24 programů má své řídící orgány, které plně ve své kompetenci spravují tyto finanční prostředky. Ministerstvo pro místní rozvoj má jediný nezastupitelný a velký úkol, a to je vyjednat s Evropskou komisí to, co se téměř zdálo nevyjednatelné z pohledu Evropské komise, vyjednat Národní strategický referenční rámec a vyjednat těchto 24 programů, protože nic jiného nám v tuto chvíli zřejmě nezbývá.

Z uvedeného je zřejmé, že většina operačních programů je řízena a nesou za ně zodpovědnost jiné řídící orgány. V tom se paní poslankyně Halíková, ale i celá řada dalších mýlí, že to je Ministerstvo pro místní rozvoj. Ministerstvo pro místní rozvoj má jen metodickou a koordinační roli. Přes MMR již nepoteče většina prostředků tak, jak tomu bylo v období 2004 a 2006, k čemuž dochází na období 2007 a 2013, tato záměna.

Na podzim roku 2006 schválila vláda - viz usnesení vlády 1302 z 15. 11. 2006 - operační programy, vyjma integrovaného operačního programu, a uložila oficiálně předložit do 6. 3. 2007 Národní strategický referenční rámec k projednání Evropské komisi. Tento termín Ministerstvo pro místní rozvoj v plném rozsahu splnilo. V lednu 2007 již nebylo možno z časových důvodů změnit počet a strukturu operačních programů. Došlo by k velmi výraznému zpoždění. To je jedna věc. Druhá věc je, že to je politicky zcela jistě neprůchodné. Znamenalo by to vše znovu přepracovat, technicky projednat s Evropskou komisí, schválit vládou a zejména znovu zadat velmi časově náročné hodnocení vlivů na životní prostředí, tedy SEA, a také ex ante hodnocení. Tento proces by podle našeho předpokladu při zapojení všech mechanismů, které v současné době máme, trval osm měsíců až jeden rok. Vzhledem k tomu, že čerpání je od roku 2007, zpozdili bychom čerpání minimálně o rok a půl.

Na závěr tohoto bodu mohu pouze uvést toto. Za byrokratickou a málo efektivní strukturu operačních programů a především za jejich vysoký počet nese plnou odpovědnost vláda, která tyto programy schválila v roce 2006. Tyto programy, jak již jsem uvedl, mohly být však připraveny daleko dříve. K částečnému zpoždění však došlo také na podzim roku 2006. Pokud by ministr Gandalovič nepřistoupil na požadavky hejtmanů a nezměnil na základě tohoto tlaku alokaci operačních programů, bylo by teoreticky možné zahájit oficiální jednání s Evropskou komisí o dva měsíce dříve. Podle mého názoru ale rozhodnutí o tom, že ROP dostanou ze čtrnácti osmnáct procent, bylo správné.

Za druhé - na co jsem se zaměřil a co se již podařilo realizovat. Po svém nástupu na ministerstvo jsem provedl řadu kroků za účelem zajištění koordinační role na MMR a urychlení čerpání operačních programů. Ve stručnosti je možné je shrnout takto. Byla provedena analýza stavu a připravenosti čerpání operačních programů. S ohledem na čas jsem deklaroval Evropské komisi kontinuitu v přípravě operačních programů, pokračovali jsme v přípravě vyjednávání Národního strategického referenčního rámce a operačních programů a tyto jsem včas a v termínu uloženém vládou v roce 2006 předložil Evropské komisi. Stanovil jsem podmínky pro vyhlášení výzev operačních programů. Tady mohu říci, že už MPO na to reagovalo a vyhlásilo první výzvu.

Sestavil jsem silný vyjednávací tým, který je garancí rychlého vyjednávání Národního strategického referenčního rámce a operačních programů. Tento tým zahájil jednání v Bruselu 17. 4. 2007. Jednání bylo úspěšné a dojednání Národního strategického referenčního rámce se předpokládá do konce tohoto měsíce, tedy do konce května 2007. V krátkém čase od ledna 2007 prokázalo MMR schopnost koordinovat přípravu operačních programů a schopnost vyjednat je s Evropskou komisí.

Znepokojení nad zpožděním je na místě, ale bylo způsobeno nevhodnou strukturou operačních programů, protože nevhodná struktura výrazně zdržuje a komplikuje vyjednávání. Zpoždění také způsobila změna alokací na podzim roku 2006. Musím uznat, že na přípravě a zpoždění se také projevil termín voleb a dlouhé vyjednávání o vládě.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP