(10.20 hodin)
(pokračuje Čunek)
Co říci na závěr. Je třeba uvést, že pro peníze určené pro rok 2007 platí pravidlo N+3. To znamená, že peníze určené pro rok 2007 mohou být čerpány v následujících třech letech.
Ještě bych rád ještě jednou zdůraznil toto. V tisku často vidím: Česká republika se může stát v roce 2007 pouze čistým plátcem, nevyčerpá finanční prostředky z Evropské unie. To je pravdivá věta. Ovšem chybí většinou ta další věta, že Česká republika může vyčerpat - a já jsem přesvědčen, že vyčerpá - tyto peníze do roku 2010. Je to velký problém především pro kraje a pro ty, kteří své finanční toky a své spoluúčasti naplánovali už na rok 2007 a budou je muset alokovat na rok 2008 - 2009, což je pro mnohé rozpočty dost velký problém. Já jsem však přesvědčen, že ministerstvo udělalo a udělá vše pro to, abychom čerpání zahájili už letošní rok a aby všechny prostředky z Evropské unie, které se nám nabízejí v tomto smyslu, je to 751 miliard korun, vyčerpali.
Tady si uvědomuji, že je potřeba ještě osvětlit jednu věc - 751 miliard korun je příspěvek Evropské unie bez peněz, které musí dávat Česká republika na různých úrovních.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, to bylo úvodní slovo k bodu 72. Děkuji panu ministrovi a zahajuji všeobecnou rozpravu. Mám do ní přihlášku od pana poslance Radko Martínka. Poprosím pana poslance Martínka, aby vystoupil jako první v rozpravě. Prosím, máte slovo.
Poslanec Radko Martínek: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, myslím si, že to, co dnes probíráme, je jednou z vůbec nejdůležitějších věcí, které tato Sněmovna v posledních čtrnácti dnech probírala, a možná si troufám říci, že vůbec nejdůležitější, protože čerpání evropských prostředků, ať těch stávajících, to znamená z let 2004 až 2006, tak těch budoucích, resp. už současných, 2007 až 2013, je v podstatě obrovská výzva pro Českou republiku, obrovská příležitost, která se už nikdy nebude opakovat, protože Česká republika v dalším období bude zcela jistě čistým plátcem. To znamená takové prostředky, které se nabízejí České republice, už Česká republiky nikdy nemůže získat.
Pan ministr tady hovořil o vinách. Já bych si mu vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, dovolil připomenout, že v minulé vládě strana lidová nebyla v opozici, ale byla součástí té vlády, a pokud se týká jak čerpání stran toho minulého období, tak přípravy na to stávající období, tak bylo samozřejmě projednáváno vládou a musím konstatovat, že bylo projednáváno konsensuálně, protože na to měly všechny strany, které byly v koalici, prakticky stejný názor.
Chtěl bych vám také, pane ministře, připomenout, že stanovení počtu operačních programů není záležitost jenom vlády, ale vláda to schválila jako poslední, protože existuje instituce, která vlastně celý ten systém přípravy řídí - je to řídící výbor. V tom řídícím výboru jsou zastoupena nejen všechna ministerstva, ale jsou tam zastoupeni také odboráři, zaměstnavatelé, neziskové organizace atd. V tomto orgánu byly všechny tyto věci mnohokrát opakovaně probírány a na základě konsensuálního doporučení potom vláda skutečně stanovila počet operačních programů. Počet operačních programů není vůbec důležitý. Důležité je to, jakým způsobem organizačně zabezpečíme celkové fungování toho systému. A to bylo samozřejmě také konsensuálně schváleno jako součást celého balíku přípravy České republiky.
Ten hlavní problém je prostě v tom, že vy říkáte, že jsme mohli začít dřív, ale je potřeba, abyste se také podíval, kdy Evropská komise schválila základní dokumenty, které jsou vůbec potřebné pro to, abychom mohli Národní strategický referenční rámec podat. Dovolil bych si vás, pane ministře, upozornit, že Evropská komise, resp. Evropský parlament přijaly ty základní dokumenty až na jaře roku 2006, a kdybychom my nepracovali na všech dokumentech, jak Národním strategickém referenčním rámci, tak na operačních programech dřív, než jsme vlastně znali podklady, podle kterých máme pracovat, protože ty byly schvalovány teprve ex post, kdybychom to prostě nedělali bez ohledu na to těžké a složité schvalování, tak bychom samozřejmě dneska teprve začínali připravovat tyto dokumenty.
Chtěl bych vás, pane ministře, také upozornit na to, že můžete být vděčný té minulé vládě i vašim ministrům, kteří byli její součástí a od kterých se teď distancujete, za to, co ta vláda udělala, protože vláda sociální demokracie vyjednala České republice neuvěřitelně dobré podmínky. Za prvé vyjednala největší množství peněz ze všech evropských zemí na hlavu. Nikdo nebude mít v příštím nebo ve stávajícím období k dispozici tolik peněz jako Česká republika. A druhé opatření, které se v této chvíli jeví pro nás vůbec jako klíčové, je vyjednání podmínky N+3. To byla také naše zásluha, a speciálně zásluha tehdejšího premiéra, který na premiérských poradách to vyjednával, vyjednával to společně s novými členskými zeměmi a také vyjednal a díky tomu teď, i když je to zpoždění, máte vlastně jeden rok navíc k tomu, aby se peníze vyčerpaly. Myslím, že není vůbec důvod vládě, která byla před vámi, klást nějaké věci, které zavinila a co mohla udělat.
Ještě pro ty, kteří si myslí, že tady jen hovořím nějak populisticky, bych chtěl doporučit jednu věc. Vláda schválila skutečně už v červnu, resp. v červenci roku 2006 Národní strategický referenční rámec a odeslala ho do Bruselu. Já si moc dobře pamatuji, jak jsem honil úředníky, abychom to ještě v červenci odeslali do Bruselu, protože v srpnu se v Bruselu nic nedělá, v srpnu je tam dovolená, a já jsem chtěl, aby Národní strategický referenční rámec tam byl již před dovolenou, aby ta odpověď přišla dostatečně včas. Chtěl jsem ušetřit čas, protože mi bylo jasné, že všechny termíny jsou velmi napjaté, a také se nám to podařilo. Dokument byl odeslán a v polovině září přišla odpověď. Mě na celé té záležitosti nejvíc mrzí to, že když srovnáte Národní strategický referenční rámec, který jsme odeslali v červnu minulého roku, a srovnáte to s tím, co teď vláda vyjednává, tak je to prakticky totožné. Prakticky totožné. Stejně tak připomínky Evropské komise, které v tom pozičním dokumentu došly, jsou prakticky totožné s připomínkami, které jsou teď. Prostě je to zbytečně ztracený čas, který nás může velmi a velmi mrzet.
Dovolil bych si také upozornit ještě na několik dalších věcí. Ono to není jenom v tom vyjednávání. Nejsmutnější, musím říct, z toho projevu, který jsem tady teď slyšel, je absolutní nepochopení role Ministerstva pro místní rozvoj. Pan ministr tady několikrát opakoval, že všechny ty věci jsou součástí a zodpovědností řídících orgánů, řídících orgánů jednotlivých operačních programů, ale ona to prostě vůbec není pravda.
***