(11.00 hodin)
(pokračuje Váňa)

Dámy a pánové, já se vám také musím doznat k tomu, že se neztotožňuji s výroky některých našich ústavních činitelů, kteří říkají, že toto je tak složitý, vysoce sofistikovaný, komplikovaný, technicky náročný problém, že tomu občan, obyčejný prosťáček, nemůže vůbec rozumět, nemůže to svým mozkem pojmout a nemůže ani dohlédnout na konec celé šíře tohoto složitého, vysoce sofistikovaného problému.

Přátelé, to je věšení bulíků na nos lidem. To je věšení bulíků na nos lidem, to je odvádění skutečné pozornosti od jádra pudla. Tady vůbec po lidech nechceme, aby sledovali, zdali radar jim rozhasí plotýnky, zdali bude zdraví škodlivý. To je věcí lékařů, to není věcí ani lidí, ani odborníků. Ale politicky, přátelé, je to o tom, zdali chceme na našem území zařízení, které bude chránit životy cizích občanů, a zvýší se míra rizika ochrany života našich občanů. Zdali to chceme, či nechceme. (V sále je hluk.)

Přátelé, v životě vždy je nejprve příčina. Po příčině přichází následek. Následek jistě může v sobě skrývat celou řadu složitých technických, vysoce sofistikovaných řešení, to ano, to je teď pro odborníky. Ale příčina, kolegyně a kolegové, tady v tomto problému je zcela jednoduchá. Spojené státy po nás chtějí umístit na našem výsostném území své zařízení, které bude chránit životy jejich občanů. Dámy a pánové, jak zde bylo řečeno, nebojme se zeptat lidí, co si oni o tom myslí. nebojme se jim položit otázku, poněvadž to souvisí přímo s ochranou jejich životů.

Jsme-li skutečně politici, kteří si říkají, že jsou demokratičtí, pojďme to, kolegyně a kolegové, dokázat tím, že tento zákon alespoň propustíme do režimu druhého čtení, že povedeme rozpravu, že jeden druhému budeme trpělivě naslouchat, tak jak to předvádíme teď. Takže pojďme si o tom povídat. Prosím, nepohrdejme lidmi. (Tleskají sociální demokraté.)

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Tak to bylo vystoupení pana poslance Miroslava Váni a nyní je přihlášen písemně pan kolega Miroslav Svoboda. Po něm je ještě přihláška pana místopředsedy vlády Bursíka. Slovo má tedy pan poslanec Miroslav Svoboda. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Svoboda: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte, abych i já svým málem přispěl k této diskusi. Přiznám se, že jsem trošilinku přemýšlel, jestli vůbec mám vystupovat po té kaskádě příspěvků do značné míry emociálních. Poměrně často se vytrácelo to racio. Pokusím se velmi jednoduše trošilinku zklidnit hru, a jak říká kolega Šplíchal, vrátit míč na zem.

Myslím si, že tato diskuse se má odvíjet od tří otázek, respektive zodpovězení tří otázek, popřípadě souboru otázek. První je na téma věcné podstaty diskuse na téma radarové základny, respektive radarové stanice, protože pokud budeme říkat o tom, že tady bude základna, tak to samozřejmě primárně v naší mysli znamená představu základny typu v Darmstadtu, kde byly umístěny stovky až tisíce amerických vojáků, což samozřejmě není tento případ. Spíš si představme vědecké pracoviště, kde bude 150, až 150 techniků, popřípadě dalšího personálu. Nikde není řečeno, že to bude 150 amerických občanů. To je nutno říci.

Takže ta otázka zní, že tady bude až do 150 lidí, se kterými se asi nejvíce budeme setkávat v okamžiku, kdy budou někde bydlet a kdy budou někde trávit svůj volný čas. Jenom chci pro upřesnění říci, že jenom v Praze žije v tuto chvíli okolo 30 000 Američanů, takže já to nevidím jako zásadní problém.

Spíš zásadnější problém vidím v tom, a ten problém tady naznačil kolega Zaorálek, když řekl řečnickou otázku, že bychom si primárně měli zajistit obranu sami. Já s ním naprosto souhlasím. Kolega upozornil na tento fakt taky, kdy položil směrem k Ministerstvu obrany řadu otázek typu strategií, typu vyjádření a kvantifikace hrozeb. Na každý problém lze samozřejmě se dívat z mnoha úhlů pohledu, ale také ho lze zjednodušit. A to základní zjednodušení je, jestli můžeme vyloučit hrozbu, anebo nemůžeme vyloučit hrozbu případné rakety dlouhého doletu. A já říkám, že ji vyloučit nemůžeme. Generál Obering ve vedlejším sále řekl na toto téma otázku i odpověď: Kdybychom se ve Spojených státech zeptali 10. září 2001, jestli je Al-Káida hrozbou, tak by každý Američan, nebo drtivá většina Američanů řekla, že hrozbou samozřejmě není. Dvanáctého byla tato otázka zbytečná. Takže vyloučit ji, myslím, nelze.

Druhá otázka je: Jsme schopni my, popřípadě Evropská unie, popřípadě NATO, zajistit obranu proti tomuto typu hrozby?

Z jednání v Bruselu s tajemníkem NATO na investice NATO jsme se sice dozvěděli, že byly sice zpracovány tři studie na toto téma, ale není a ani se nechystá přijmutí jedné z těch tří strategií realizace obrany evropského prostoru proti raketám dlouhého doletu. Takže já jsem už tam kladl otázku typu: Máme to vnímat jako vklad ochrany evropského nebe ze strany našeho hlavního spojence mimo Evropu? Velmi byla neutrální odpověď. Nicméně realitou je, že je to jediný typ ochrany, který je nabízen pro evropské nebe proti raketám dlouhého doletu. Žádný jiný zkrátka není a ani se nechystá. A podotýkám, že i kdybychom chtěli něco podobného realizovat, tak se bavíme o miliardách korun.

To je k věcným otázkám. Jestliže se bavíme k druhé otázce, která na to navazuje, a to já si myslím, že je podstatná předtím, než se budeme bavit o té třetí zásadní otázce, kvůli které tady dnes sedíme a jednáme, tak je to věc té vlastní dohody případné, která by měla být před referendem položena před naše stoly, ale především před českou veřejnost. A to je návrh vlády (dohody) mezi vládou České republiky a vládou Spojených států amerických. Protože jak nám bylo řečeno, to, kolik vojáků nebo techniků americké národnosti bude na této stanici, popřípadě kolik tam bude českých specialistů, je věc dohody. To samozřejmě je jenom jedna část, která zajímá nejen vás, naše spoluobčany, ale to je mnoho technických detailů, které samozřejmě mohou být v tomto návrhu dohody představeny.

V okamžiku, kdy bude vyjednána dobrá smlouva, předpokládám, s určitými kompenzacemi i s tím, že samozřejmě lze jednat, a já předpokládám, že lze jednat o určitých kompenzacích typu zlepšení infrastruktury pro ten region, kde ta radarová stanice má být umístěna, tak teprve se můžeme bavit o tom, jestli a jaké rozhodnutí přijmout. A to je třetí otázka, ke které se tady dneska scházíme, a ta zásadní.

Opět existuje mnoho úhlů pohledu, ale jsem přesvědčen o tom, že je to o tom základním, a to jakou cestou chceme jít. A jestliže jsme si zvolili cestu demokracie, jestliže jsme si zvolili cestu, kdy chceme, aby veřejnost velmi aktivně vnímala to, co se v této zemi děje, tak je to také o tom, že je potřeba do tohoto rozhodovacího procesu veřejnost vtáhnout.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP