(11.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Protože si uvědomme, že tady je stanovisko těch osmnácti zemí, které ratifikovaly a které musíme respektovat a které tvrdí a které říkají: A jaký postup bude pro nás, kteří jsme už tu smlouvu schválili? A dovedou si představit nějakou nevelkou novelu, ke které by se, řekněme, vyjádřili v parlamentech. Ale i pro ně se musí hledat řešení. Španělsko, které se stalo mluvčím těchto zemí, poměrně tvrdě dnes požaduje, aby se bralo vážně, že osmnáct zemí tento dokument ratifikovalo a že Francie se stane dneska jejich významným spojencem v hledání řešení, které maximum té smlouvy zachrání. Taková je situace.
Chtěl bych říci pro pořádek, že ten dokument, který máme projednávat, se vyhýbá odpovědi na celou řadu závažných otázek. Nevyjadřuje se k třípilířové struktuře unie, nevyjadřuje se k otázkám právě těch klimatických změn, ilegální migrace, energetiky a především sociální dimenze unie. Témata, o kterých se teď v té debatě v posledních dvou letech velmi intenzivně mluvilo. A mohl bych toho vyjmenovat více.
Vládní dokument uvádí, že nová smlouva nesmí zhoršit postavení ani rozhodovací a hlasovací váhu České republiky a zemí srovnatelné velikosti v Evropské unii vzhledem ke stávajícímu stavu. No, bude-li vláda postupovat podle tohoto mandátu, který má v této pozici, tak hrozí, že prostě vyvolá další krizi, protože přesně tohle je něco, na čem dnes existuje poměrně široká dohoda. Já úplně nevím, jestli to myslí vláda vážně, každý bod té pozice. Buď ví, že v tomhle je její pozice velmi slabá, a ani nepočítá s tím, že by to vážně prosazovala, anebo má v úmyslu skutečně ty dohody za Českou republiku sama zkomplikovat, ztížit nebo dovést do nějaké krize.
Já si myslím, že ta pozice nebo to, zač ODS tady bojuje, za to, že se údajně nesmí zhoršit postavení, což podle Občanské demokratické strany a především jejích představitelů ústavní smlouva dělá, že to neodpovídá skutečnosti. Ústavní smlouva stanoví pro Českou republiku poměrně příznivý koeficient jejího vlivu při hlasování kvalifikovanou většinou v Radě a v Evropské radě 2,79 %, přičemž podíl české populace v EU je 2,11 %. Jenom pro srovnání - na druhé straně koeficient vlivu Německa činí 11,82 % a podíl jeho populace na Evropské unii 16,95. Takže tak jako Německo má výrazně snížen těmi hlasy podíl vůči počtu obyvatel, tak Česká republika ho má zvýšen. V případě Francie třeba - Francie má podíl na rozhodování 8,68 %, počet obyvatel je 12,43, takže zhruba o 4 % je nižší podíl Francie, než je počet obyvatel. Naopak u těch malých zemí, opakuji, v ústavní smlouvě jsou ta procenta naopak vyšší.
Víte, problém je ale v tom, že o tato procenta ve skutečnosti vůbec moc nejde. Já mám pocit, že celé to počítání procent vychází z neznalosti toho, jak to prakticky v Evropské unii funguje. Kdy se dostávají ke slovu tato procenta? Ptal jsem se předsedy (?) Evropské komise Vladimíra Špidly, jak často se stává, že se v Evropské komisi hlasuje. Řekl mi, že to nezažil nikdy. Ptal jsem se velvyslance Jana Kohouta, jak často se používá těch vážených hlasů při hlasování v Evropské radě. Řekl mi, že za celou dobu, co tam sedí, se to stalo třikrát. Prostě v Evropské radě, v Evropské komisi se postupuje kupředu konsensem a základní pro to rozhodování je vytváření aliancí.
Ovšem vytváření aliancí je přesně to, co ODS nejde. A tak jí zbývá to počítání procent. Prostě honí se dvě desetiny procenta, což je věc, jejíž praktický význam v Evropské unii je naprosto zanedbatelný, místo abychom si budovali silnou pozici tím, že jsme schopni vytvářet aliance, které jsou v Evropské unii podstatné pro prosazení věci. Takže opakuji: Hlasování kvalifikovanou většinou, to je něco, co se i v Evropské radě děje naprosto výjimečně. Na tohle se tady soustředí bojová pozice, na něco, co podle mě dneska je v zásadním nesouladu s pozicemi ostatních členských států Evropské unie, a něco, co je naopak pomysl, co ve skutečnosti České republice nijak výrazně významně nepomůže.
Víte, to je to, co mě nad tím materiálem napadá neustále. Je to prostě neznalost praktického fungování, což mě udivuje, protože ministři vlády už měli možnost se podle mě s těmi věcmi seznámit. Někdy mám pocit, že si ty své zkušenosti nechávají pro sebe a neříkají nahlas, co už přece museli poznat. Ale tento dokument je zpracován tak, že mně připadá, že ti, co tady pracovali jako experti, ti neměli dostatečné praktické zkušenosti s tím, jak unie funguje. Proto se tady tyto teoretické desetinové spory vydávají za podstatný spor, který má Česká republika vést. Podle nás takový spor nás pouze poškodí.
Tady je celá řada věcí, na které bych se rád zeptal, ale nechci protahovat dlouho svůj projev. Je tu celá řada otázek. Já vůbec nechápu tu pozici místopředsedy Vondry ve věci sdílených kompetencí. Mně se zdá, že ten problém je tady také nepochopen. On chce eliminovat sdílené kompetence, si člověk přečte v rozhovorech, které dává, když se mluví o ústavní smlouvě. Žádná ovšem z dnešních oblastí sdílených kompetencí, ať vezmu, já nevím, vnitřní trh, zemědělství, dopravu, státy dnes nejsou ochotny zcela tyto kompetence přenechat unii. A uděláme-li z nich výlučné kompetence států, když si tu vezmeme tu oblast, o které mluvím - vnitřní trh, doprava apod. - tak to z Evropské unie nezbude nic.
Kdyby tohle pan Vondra myslel vážně, tak mu řeknu rovnou, tak ať řekne teda rovnou nahlas, že chce tu Evropskou unii zrušit. Já nechápu, když tohle někdo v Evropské unii čte, co si o tom může myslet. No prostě musí mít z toho pocit, že Česká republika je naprosto nekonstruktivní člen, který buď to, co říká, nemyslí vážně a chce prostě házet klacky pod nohy jenom proto prostě, aby život těm ostatním tam komplikoval. Tedy takový člen, to je přesně ta reakce, o které jsem tady mluvil, že o tom se pak řekne - tito členové ať jdou pryč, ať jdou bokem. A to je stanovisko, které z úst více politiků dneska zní. Pokud jsou tady někteří, kteří chtějí takto blokovat proces integrace Evropské unie, tak prostě udělejme koncept vícerychlostní Evropy a ať ti jdou bokem. A pak zvítězí ty názory, které dneska v Evropské unii zaznívají - ať se ustaví direktorium šesti silných států a ty ať táhnou Evropskou unii kupředu.
A to je přesně ten moment, ve kterém si myslím, že tato vláda poškozuje Českou republiku. Jestli totiž by se tento scénář měl naplňovat, tak to bude znamenat, že se v Evropské unii posílí význam těch silných velkých států a ty malé státy půjdou bokem. Prostě výsledkem tohoto údajného boje ODS o ta procenta, o ty desetiny, tím výsledkem bude jenom to, že význam těch menších zemí by nakonec klesl. Jako to je paradox podle mě toho, když se nechápe, jak Evropská unie funguje, že ve výsledku takováto pozice může vést a povede ke zhoršení pozice České republiky.
Nebudu rozebírat ten text, protože bych tady byl dlouho. Já si prostě myslím, že ten materiál, který jsme dostali, je zpracován ve spěchu, že neprošel řádnou odbornou oponenturou a má nedostatečnou odbornou i politickou úroveň. Ve svém souhrnu podle mého nemůže sloužit jako mandát pro jednání české delegace o euroústavě. Obsahuje požadavky…
Já jsem přesvědčen, že přesto, že nás tato vláda ujišťuje, že má zájem aspoň slovně na úspěchu evropské integrace, nelze vyloučit, že cílem vlády je tuto integraci oslabit, či dokonce ten integrační proces evropský zmařit. Z toho důvodu podle mě ten materiál je v rozporu se základními zájmy České republiky a je nutno jej odmítnout. Sociální demokracie je připravena připravit vlastní verzi takovéhoto materiálu, protože by s tímhle nikdy na žádnou Radu nejela.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
***