(12.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)

Je samozřejmě pravdou, že korekce sociální a hospodářské politiky jsou čas od času nutné. Provádí je každá vláda. V době vlád vedených sociální demokracií se těchto korekcí dělala celá řada. Často jsme postupovali velmi pragmaticky. Chtěl bych připomenout třeba rozhodnutí o privatizaci bank, které se posléze ukázalo jako pragmatické a správné. Bez korekcí hospodářské a rozpočtové politiky bychom nikdy nedosáhli šestiprocentního hospodářského růstu několik let po sobě. Bez korekcí hospodářské a rozpočtové politiky bychom nikdy nedokázali plnit konvergenční program, jak jsme ho v letech 2004 a 2006 plnili.

Podle mého názoru se dá najít shoda na tom, aby se postupně odbouraly rozpočtové důsledky poslanecké nekázně z roku 2006 a země se vrátila na původní trajektorii snižování rozpočtových deficitů. Mě velmi mrzí, že vláda takovou shodu vůbec nehledá. Svědčí o tom také fakt, že tyto návrhy zákonů byly předloženy v jednom balíku, že se vláda velmi urputně brání pozměňovacím návrhům. Návrhy nebyly předjednány ani s odbory, nebyly předjednány ani s opozicí. Vláda se je chystá prohlasovat podle všeho jen velmi těsným poměrem hlasů. To je situace, která není dobrá pro dlouhodobou stabilitu a udržitelnost veřejných rozpočtů v České republice.

Jsem přesvědčen o tom, že reforma, tak jak byla připravena, není skutečnou reformou. Je to takzvaná reforma, jejímž hlavním cílem je zakrýt podstatu. Podstatou je změna daňové zátěže. Daňová zátěž se má příští rok přenést od vysokopříjmových skupin, od lidí s většími majetky a vyššími příjmy, na středněpříjmové a nízkopříjmové kategorie. To je skutečná podstata změny, kterou vláda představila. Žádnými slovy, žádnými účetními triky ji není schopna přesvědčivě vydávat za reformu, která má stabilizovat veřejné rozpočty, či dokonce zastavit zadlužování, jak o tom velmi často můžeme slyšet.

Těch 400 miliard nového veřejného dluhu, které reforma přinese, bude prostě jen pláštěnka, pod kterou se ukryje fakt, že lidé s nižšími a středními příjmy tuto reformu zaplatí. Zaplatí ji v důsledku vyšších daní, o kterých ani jedna z vládních stran před volbami nic občanům neřekla. Já se domnívám, že takovouto reformu žádný poslanec v této Sněmovně s čistým svědomím nemůže podpořit.

Děkuji. (Potlesk z řad sociální demokracie.)

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Sobotkovi. Nyní vystoupí pan ministr Kalousek, potom s faktickou poznámkou pan poslanec Schwippel, pak předsedkyně poslaneckého klubu KDU-ČSL Michaela Šojdrová.

 

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo. Prosím, nebojte se, nebudu podrobně rozebírat projev svého předřečníka. To si nechám až na konec diskuse. Jen pro příští diskusi chci upozornit na jedno zásadní slovní eskamotérství, které jsme nyní slyšeli.

Pokud se hovořilo o deficitech minulých vlád, mluvilo se zásadně v číslech relativních, tedy v procentech. Hovořilo-li se o budoucím vývoji, mluvilo se zásadně v nominálu. Tak buď - anebo. Pokud bychom totiž o vývoji v minulosti hovořili v nominálu, pak prostě platí, že kdybychom dodržovali své vlastní závazky, které jsme si v onom konvergenčním programu dali, a dodržovali jsme závazné výdajové limity, tak v roce 2006 v nominálu nebyl deficit větší než 15 miliard. Byl bohužel mnohem větší a byl 3 % a nebyl 15 miliard, ale byl o několik desítek miliard vyšší z jednoho prostého důvodu - že ty závazky, které jsme si sami společně dali, jsme každý rok porušovali. Já, vy, my všichni.

A argumentace, kterou tady předvedl pan předseda Sobotka, je, znovu opakuji - vy taky. Argumentace, kterou tady předvedl pan předseda Sobotka je přesně onou argumentací - já tu větu ještě jednou zopakuji: Tvrdit v roce 2006, že plním konvergenční program a naplňuji maastrichtská kritéria, je argument stejně relevantní a pravdivý jako argument člověka, který vypadl z desátého patra a v pátém patře říká: Je to eště dobrý. Vláda nechce předstírat, že je to ještě dobré. Vláda si je vědoma, že ten pád tady existuje, a je připravena ho zastavit.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi Kalouskovi. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Schwippel, potom pan poslanec Sobotka.

 

Poslanec Jan Schwippel: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte mi stručně fakticky reagovat na čísla vztahující se k poměru veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu.

Pan poslanec Sobotka zde uvedl poměrně zajímavá srovnání pro některé země, ale důležitý není pouze ten stav, ale také trendy. Dovolte mi, abych zde uvedl čísla, která jsou dostupná na webové stránce Eurostatu, a to jsou čísla pro tři země - Irsko, Slovinsko a Česká republika.

V roce 1998, tedy v době, kdy sociální demokracie přebírala vládu v České republice, mělo Irsko veřejný dluh 53,8 % vůči HDP, Slovinsko 23,6 %, Česká republika 12,9 %. Tedy v té době mělo Irsko čtyřikrát vyšší dluh, zhruba čtyřikrát vyšší, Slovinsko dvakrát vyšší. Jak vypadala tato čísla v roce 2006, tedy na konci vlády sociální demokracie? Česká republika 30,4 %, to již zde bylo zmíněno, Slovinsko 27,8 %, Irsko 24,9 %. Tedy na konci období vlád sociální demokracie měla Česká republika z těchto tří zemí veřejný dluh nejvyšší. Myslím, že to přesvědčivě vypovídá o kvalitě hospodaření vlád vedených sociální demokracií.

Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Schwippelovi. Ještě než dám slovo panu poslanci Sobotkovi, mám milou povinnost, abych v Poslanecké sněmovně přivítal delegaci petičního výboru Kongresu poslanců španělského parlamentu. Takže vítám pana předsedu i celou delegaci. (Potlesk.) Děkujeme, ať se vám v České republice líbí a návštěva je užitečná.

Nyní bude hovořit pan poslanec Sobotka.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pokud jste mě pozorně poslouchali, omlouvám se, že projev byl dlouhý, ale já jsem se snažil skutečně mluvit nejen o relativních číslech, ale protože jsem očekával tyto argumenty, tak jsem mluvil také o absolutních číslech z hlediska nárůstu veřejného dluhu. Možná pan ministr financí v tu chvíli zrovna neposlouchal, ale já jsem zde hovořil o nominálních číslech. Říkal jsem, že v roce 1998 byl veřejný dluh 300 miliard, v roce 2002 byl 700 miliard, v roce 2006 byl 971 miliard. V roce 2010 bude i po takzvané reformě 1,3 bilionu korun. To je situace z hlediska nominálního vývoje veřejného dluhu. Myslím, že každý si může lehce spočítat, jaké bylo průměrné tempo zadlužování minulé čtyři roky, že to tempo zadlužování příští čtyři roky prostě bude větší. Je mi líto, ale i po té takzvané reformě tempo zadlužování bude vyšší.

Pokud jde o čísla porovnávání Slovinska, České republiky a Irska, myslím, že každá země je v trochu jiné situaci. Pochopil bych porovnávání Slovinska a České republiky. Myslím si, že porovnávání s Irskem přece jen trochu kulhá. Když se podíváme na to, že veřejný dluh ve Slovinsku je 29 % HDP, v České republice je 30,4 % HDP, tak rozdíl veřejného dluhu je necelá 2 % hrubého domácího produktu. Čili tam zas tak odlišný vývoj z hlediska vyspělosti těchto dvou zemí, které jsou srovnatelně vyspělé v rámci nových členů Evropské unie, v žádném případě nenastal.

Poslední věc, kterou chci říci - já jsem čtyři roky jezdil na zasedání ministrů financí Evropské unie. Nikdy jsem se nesetkal s kritikou plnění konvergenčního programu. S tou se setkal až můj nástupce v letošním roce.

Děkuji. (Potlesk z řad sociální demokracie.)

***




Přihlásit/registrovat se do ISP