(17.10 hodin)
(pokračuje Marková)
A také že se nebude snižovat životní úroveň důchodců. Opak je bohužel pravdou. Nová léková vyhláška z dubna 2007 přinesla navýšení plateb za léky o více než 10 %, což je především pro sociálně slabší a chronicky nemocné téměř likvidační už dnes.
Vláda, místo aby komplexně a na základě politického konsensu po projednání s odborníky systematicky řešila dlouhodobé problémy ve zdravotnictví, chce zpoplatnit základní zdravotní služby, a tím porušuje nejen článek 31 Listiny základních práv a svobod, která je součástí české ústavy, kde se hovoří o tom, že každý má právo na ochranu zdraví, občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon, ale také mezinárodní pakt Organizace spojených národů o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966, platný u nás od roku 1976. Zde se státy zavázaly, že uznávají právo každého na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví. Podle článku 10 Ústavy České republiky jsou mezinárodní úmluvy bezprostředně platné a mají přednost před zákonem. Zdraví je tu prezentováno jako hodnota společenská a obecně kulturní, nejen osobní, individuální. Pro politiku civilizovaného a kulturního státu z toho plynou závěry, že není možné oklešťovat právo na ochranu zdraví na úrovni, které jsme již v naší zemi dosáhli.
Předkládaná reforma se může "pyšnit" svojí asociálností a nedomyšleností. Vládou připravené změny svědčí o tom, že hájí zájmy pouze těch nejbohatších a nezná reálný život většiny.
Z důvodové zprávy vyplývá, že ministerstvo předpokládá díky poplatkům vytaženým z kapes těch nejpotřebnějších a nejvíce zranitelných nárůst celkových disponibilních zdrojů systému v roce 2008 na 4,4 miliardy korun. To je částka podle mého názoru směšná vzhledem k tomu, že zdravotnictví spotřebovalo za rok 2006 kolem 210 miliard korun.
Jen v oblasti farmaceutické lobby lze podle našich výpočtů ušetřit kolem 6 až 10 miliard korun zpřísněním předpisů pro jejich výdaje zahrnované do cen léků. Vybrané poplatky se stanou příjmem lékařů, lékárníků a zdravotnických zařízení. Ti musí na požádání pojištěnce vystavit doklad a zároveň o vybraných poplatcích informovat pojišťovny. Zdravotní pojišťovna je povinna vést osobní účet pojištěnce jako přehled výdajů na poskytnutou zdravotní péči. Jsem přesvědčena o tom, že vše povede nejen k nesmírnému navýšení administrativní zátěže, ale i k dalším problémům.
Ministerstvo podle slov pana Julínka úmyslně v zákoně nestanovuje, jak poplatky vymáhat. To prý je na rozhodnutí každého lékaře nebo nemocnice. Nemocnice zároveň upozorňují na to, že vymáhání nezaplacených poplatků se může dít pouze soudní cestou, což je ve většině případů velmi drahé a zdlouhavé. Lékaři budou muset vypisovat účtenky a pracně zjišťovat, zda je pacient v hmotné nouzi. Zákonitě pak budou mít na své pacienty méně času.
Lékárníci podle slov prezidenta České lékárnické komory odmítají poplatky vůbec vybírat. A pokud ano, tak bez úpravy svých marží. Ambulantní lékaři se obávají odlivu svých pacientů do nemocnic, kde sice zaplatí za hospitalizaci, ale už ne za léky. Nemocnice se pak obávají, že se o vybrané poplatky sníží úhrady od zdravotních pojišťoven.
Zdravotní pojišťovny by měly sledovat, zda pacient v roce nepřesáhne limit doplatků za léky a poplatků u lékaře pět tisíc korun - a jen připomínám, že se dříve hovořilo o třech tisících korun - a přeplatek mu do šedesáti dnů vrátit. V tuto chvíli na to nejsou technicky ani lidsky připraveny.
Už dnes je jasné, že náklady na úpravu informačního systému a novou administrativu půjdou do desítek milionů. Jsem přesvědčena o tom, že tzv. regulačními poplatky bude zavedená nerovnost přístupu ke zdravotní péči, což se odrazí na zdraví pacientů. Snaha ušetřit povede k následným dodatečným nákladům při zanedbání nutné léčby. Reforma zdravotnictví se tak mine svým deklarovaným účinkem, protože v konečném důsledku bude tento systém ještě nákladnější.
Především pro důchodce může být zavedení poplatků spolu s dalšími dopady koalicí předkládaných reformních kroků až genocidní. Nebo to má být ze strany koalice svérázné vyřešení i důchodové reformy?
Nabízí se konstatování, že vybrané peníze od pacientů nejsou určeny k zamezení plýtvání nebo k vyšší kvalitě zdravotnické služby, ale měly by alespoň částečně krýt výrazné snížení příjmů do systému zdravotního pojištění, se kterým tato vládní reforma počítá. Zmrazení platby za tzv. státní pojištěnce, kteří tvoří více než polovinu, tedy 5,8 milionu obyvatelstva České republiky, bude znamenat pokles příjmů o 3,4 miliardy korun. V naprostém rozporu s principem solidarity se zavádí maximální vyměřovací základ pro pojistné u zaměstnanců, a to ve výši 48násobku průměrné mzdy v národním hospodářství. Tímto stanovením stropu plateb pro občany s nadprůměrnými příjmy vyberou pojišťovny o 1,8 miliardy korun méně.
Dámy a pánové, Komunistická strana Čech a Moravy důrazně odmítá tuto zdravotnickou poplatkovou reformu, která přinese pouze podstatné rozevření nůžek mezi skupinou bohatých a ostatními občany. Hlavním cílem zdravotního systému a jeho financování musí být zdraví. Lidé nesmějí stát před rozhodováním, zda platit a být zdravý, nebo neplatit a nebýt zdravý, či dokonce zemřít.
Na rozdíl od ostatních politických stran jsme přesvědčeni, že finančních prostředků je ve zdravotnictví dostatek, ale je nutné zabránit neoprávněnému obohacování jednotlivců a skupin na úkor solidární péče a veřejných peněz. Jako příklad lze uvést i závěry nedávné studie provedené Transparency International, která mapovala situaci v českém zdravotnictví. Z celkových "vyplýtvaných" více než 20 miliard korun připadlo na zbytečné návštěvy a recepty "pouhých" 6 miliard. O zbytek se podělily falešné recepty, nadbytečná lůžka v nemocnicích, vliv farmaceutických firem na lékaře, neefektivní nákup a využívání přístrojové techniky, zmanipulované veřejné zakázky a rozdělování dotací i zneužívání nemocenské pro sociální účely.
Česká republika dnes dává do zdravotnictví 7,2 % hrubého domácího produktu, což je pod průměrem Evropské unie, a přitom je naše zdravotnictví desetkrát méně zadlužené než např. v sousedním Německu, které dává 11 % hrubého domácího produktu. Jen navýšení o jednu desetinu procenta HDP znamená další tři miliardy korun do systému zdravotnictví.
Komunistická strana Čech a Moravy ve svých návrzích vychází ze zkušeností Evropy i světa. Závěrečná zpráva tříleté studie OECD s názvem Projekt zdraví, vydaná již v říjnu 2004 pod názvem Cesty k efektivně fungujícím systémům, uvádí, že cesty k efektivitě jsou v podstatě dvě. Buď opatření na straně poptávky, jako jsou poplatky, přímé platby a spoluplatby, ty se projeví obvykle v oblasti prevence, přenesením nákladů do budoucnosti a jejich zvýšením, nebo opatřením na straně nabídky, a to omezením nadměrných kapacit poskytujících zdravotní péči, omezením nadměrné zdravotní péče a plýtvání finančními prostředky.
***