(12.40 hodin)
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, máme projednávat návrh ústavního zákona v takové zvláštní atmosféře. Já proti tomu, co jste navrhla nebo co jste konstatovala, samozřejmě námitky nemám. Je to tak z hlediska stanoveného programu, ale přesto mám za to, že by bylo vhodné, pokud máme o tom jednat, kdybyste požádala poslance, aby zaujali svá místa nebo aby odešli, aby jednání o návrhu ústavního zákona mohlo proběhnout tak, jak odpovídá jeho významu.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Já jsem to učinila, pane kolego, učiním tak ještě jednou a požádám kolegy z pravého i levého spektra, aby buďto odešli, nebo zasedli do svých lavic a věnovali se tématu, které právě projednáváme.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Děkuji. Vážení kolegové, vážené kolegyně, návrh ústavního zákona o obecném referendu není ve Sněmovně poprvé a obávám se, že ani ne naposledy. Přesto chci říci, že jakkoli chápu nebo uznávám stanovisko momentálně nejsilnější strany, která má k referendu záporný postoj, že přesto bychom měli vzít na vědomí, že ústava v článku dvě počítá s tím, byť tak říká způsobem poněkud zvláštním, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Zřejmě z hlediska jazykové správnosti by ta formulace měla znít obráceně: ústavní zákon stanoví, kdy lid může vykonávat státní moc přímo. Protože ani ústavní zákon o obecném referendu nemůže stanovit konkrétní případy, kdy lid přímo rozhoduje, ale může stanovit podmínky, za kterých má lid možnost přímo státní moc vykonávat.
A o to se pokouší náš návrh ústavního zákona, který vychází ze zkušeností, jimiž míním to, že tu byla už v minulosti předložena řada návrhů ústavního zákona o referendu, včetně návrhu, který předložila poslední vláda v minulém volebním období. A my jako navrhovatelé na tyto předchozí návrhy reagujeme tím, že jsme je zhodnotili včetně kritických výhrad, které k nim byly podány.
Náš návrh ústavního zákona o referendu vychází z toho, že občané by v referendu měli mít možnost rozhodovat o závažných otázkách vnitřní i zahraniční politiky včetně toho, že by mohli rozhodovat formou schvalování v referendu o důležitých mezinárodních smlouvách, jimiž se přenáší část suverenity České republiky na mezinárodní organizaci, což už ústava po takzvané euronovele předpokládá.
Zároveň počítáme i s tím, že by občané měli mít možnost případně referendem schválit i návrh zákona. Vím, že se to může jevit neobvyklé, ale neobvyklé to v řadě evropských zemí není. V předchozích diskusích na toto téma jsem uváděl řadu případů demokratických zemí, kde se v referendu rozhodovalo o návrhu zákona. Uváděl jsem z poslední doby návrh referenda v Portugalsku, které rozhodovalo o tom, zda má být umožněn potrat, nebo ne, který až dosud je v Portugalsku zakázán. Uvádím to jako příklad toho, že i u nás mohou být určité otázky, které nejsou vyloženě stranickou záležitostí a kde by občané měli mít možnost se přímo vyjádřit. Mohla by k nim patřit i otázka registrovaného partnerství, ale to se nám posléze přece jenom podařilo v minulém období schválit parlamentní cestou. Takže teď si nebudu vymýšlet nějaký další příklad. To je na poslancích, na vládě, na občanech, zda by považovali za vhodné nějaký návrh zákona podrobit referendu. Ale z principu bychom takovouto možnost neměli vylučovat.
Čili tolik, pokud jde o to, co by podle našeho návrhu ústavního zákona mohlo být předmětem referenda.
Je tu v návrhu přesně vymezeno, v jakých otázkách se referendum nemůže konat, protože referendem nelze ohrožovat základy demokratického právního státu, jeho podstatné náležitosti, nelze zasahovat do základních práv a svobod, nelze zasahovat ani do úpravy veřejných financí, protože tady nebezpečí případných populistických návrhů se naskýtá a zkušenosti třeba z Kalifornie svědčí o tom, že lze prostřednictvím referenda veřejné finance destruovat. A nelze samozřejmě referendem zasahovat ani do konkrétního rozhodování soudů, protože zásada soudcovské nezávislosti patří k podstatným náležitostem demokratického právního státu, ale přesto je v tomto návrhu ještě speciálně uvedena. A nelze referendem ani rozhodovat o tom, kdo by měl být ustanoven do té nebo oné státní funkce či případně z ní odvolán.
Pokud jde o to, kdo by v referendu mohl hlasovat, platí tu zásady obecného volebního práva - čili každý občan, který v době konání referenda dosáhl věku 18 let. Pokud jde o právo navrhovat konání referenda, návrh předpokládá, že by jej mohla podat skupina nejméně 2/5 poslanců nebo 2/5 senátorů, mohla by jej podat vláda a mohli by jej podat občané, pokud pro návrh shromáždí prostřednictvím petice aspoň 200 tisíc hlasů. Čili v tomto ohledu návrh vychází vstříc obecně demokratických požadavkům, aby v rámci parlamentního systému subjektem takového návrhu, takové iniciativy nemohla být jenom vláda, ale aby tak mohla být i opozice, bude-li mít potřebný počet hlasů ať už v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu.
Návrh dále počítá s tím, že referendum by vyhlašoval prezident. Návrh počítá s tím, že by Ústavní soud měl kontrolní funkci, pokud jde o správnost otázky, její soulad s ústavním pořádkem a podobně.
Chci říci jednu věc, že jsme, a byl jsem u návrhu ústavních zákonů o referendu už od roku 1996, kdy jsme původně počítali s tím, že pro platnost referenda by bylo třeba minimální účast 50 % občanů. V průběhu času na praktických zkušenostech i v řadě dalších zemí včetně Slovenska se ukázalo, že stanovit takovouto účast znamená někdy vyloučit praktickou možnost úspěšného referenda. Proto jsme ustoupili od požadavku procentního stanovení účasti pro platnost referenda. A už předem na adresu kritiků uvádím, že ani u voleb do žádných zastupitelských sborů včetně voleb do Senátu žádná účast stanovena není a nebrání to legitimitě těchto voleb.
***