(10.40 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl pan poslanec Chytka a nyní tu mám paní poslankyni Kateřinu Jacques. Prosím.
Poslankyně Kateřina Jacques: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se také zapojila do právě probíhající diskuse k novele zákona o střetu zájmů.
Na úvod. Rozumějte tomu správně, Strana zelených a celý poslanecký klub Strany zelených vnímá toto téma jako vysoce závažné. Bylo to jedno z témat, které jsme probírali velmi pečlivě už při přípravě našeho volebního programu, a byl to mimo jiné důvod, proč jsme si stanovili poměrně tvrdé etické kodexy pro politiky jak na parlamentní, tak na komunální úrovni. Všichni kandidáti, kteří se dostávají na naše kandidátní listiny, tyto etické kodexy podepisují a stejně tak poslanecký klub Strany zelených.
Jedna z prvních věcí, kterou jsme udělali, když jsme do Poslanecké sněmovny přišli - a někomu to tady může připadat směšné a popadá se za břicho, jaká je to legrace. Podali jsme majetková přiznání, která jdou dalece nad rámec toho, co ukládá současný zákon. I jdou nad rámec toho, co požaduje případná novela. Naše majetková přiznání v tom formuláři, který my jsme si v tomto velmi extenzivním pojetí sami nadesignovali, jsou přístupná na webových stránkách. Každý volič a občan, který se na nás obrátí, dostane tuto kopii. Myslím si, že je to poměrně jednoduché a jde to vstříc takové té podivné zvrácené představě, že skutečně vše lze vynutit silou zákona.
Ona ta paralela s tím, že třeba pohyb v provozu silničním, pokud nebude regulován zákonem, tak prostě vznikne chaos. Ano, pohyb v silničním provozu je ale skutečně něco jiného než dimenze etiky, morálky. To jsou skutečně parametry, které v naší společnosti ještě stále chybějí. Já jsem přesvědčena o tom, a tady se s mým předřečníkem Cyrilem Svobodou navzdory tomu, že s velkou částí toho jeho projevu jsem souhlasila, já jsem skutečně přesvědčena o tom, že pokud ty základní parametry, které ve společnosti chybějí, jako jsou právě etika, mravnost, solidnost, transparentnost, chybějí, tak je potřeba se k nim nějakým, byť i násilným způsobem dostrkat, a z tohoto pohledu si myslím, že ta skandinávská inspirace nebo i třeba úvaha o tom, že bychom postupovali cestou obráceného důkazního břemene, že skutečně ten, kdo má nějaký majetek a je veřejně činnou osobou, tak bude dokazovat, jak k tomu majetku přišel, a není potřeba taxativním způsobem vyjmenovávat okruh osob, které to mají být nebo nemají být, abychom se dostávali k tomu, jestli dědeček, babička, tetička, druh, družka atd. Ale to je na podrobnější debatu a to bude zřejmě i závěrem mého návrhu usnesení, o němž si myslím, že bychom mohli hlasovat.
My jsme na nějaký komplexnější zákon o střetu zájmů čekali do roku 2000. Já jsem v Poslanecké sněmovně nebyla a zelení také ne. Dívala jsem se na ten příběh toho hlasování a vůbec legislativního procesu. Byl to vládní návrh zákona. Sociální demokracie až na dva poslance hlasovala pro tento návrh, a proto mě velmi mrzí, že dochází po tak krátké době k úpravě tak závažných pochybení, jakých jsme byli svědky právě v lednu 2007, kdy se ukázalo, že majetková přiznání jsou téměř nedobytná, že novináři, kteří chtějí plnit svoji povinnost a chtějí veřejnost informovat o tom, jak se majetkové poměry mají u zákonodárců, tak že se dostávali do kolize se zákonem a museli ho v zásadě překračovat.
To si myslím, že je skutečně pochybení závažné. To, že se nemůžeme dostat ke starým majetkovým přiznáním tak, abychom si mohli vytvořit nějakou genezi toho příběhu, jak někdo svůj majetek střádá, jestli ho dostane jednorázově v igelitce anebo jestli se k němu nějakým způsobem dopracuje.
Z hlediska legislativního novela byla posouzena Legislativní radou vlády. Vláda k tomu přijala své stanovisko. Já s ním nesouhlasím v celém rozsahu, ale myslím si, že ty dvě základní věci, o kterých tady mluvil pan kolega Chytka, jsou nesporné, byť i na ně se dívám trošku z jiného úhlu.
Tam skutečně v tom § 3 se navrhuje nahrazení dosavadní objektivní definice osobního zájmu definicí střetu veřejného zájmu se střetem osobním. Zřejmě je to tak, že skutečně tato definice byla přejata ze zákona o soudech a soudcích. Ale skutečně, pokud požadujeme po soudcích, aby jednali nestranně, tak je to zcela legitimní. V případě veřejného činitele, kterým je poslanec, zákonodárce, politik na komunální úrovni, tak si myslím, že se skutečně dostáváme na tenký led, protože on jedná v nějakém zájmu, který nemusí být nahlížen jako objektivní, protože tam ta objektivita je skutečně něčím velice sporným, ale důležité je, aby nekombinoval svůj osobní zájem se zájmem veřejným, nota bene aby z toho měl nějaký materiální požitek. Myslím si, že skutečně tento návrh není správný, protože mizí ta definice osobního zájmu, na kterou potom odkazuje § 7 písm. 1a zákona.
Potom si myslím, že je taky nevhodné, když nastalá konkrétní zkušenost, která je způsobena jednáním nebo opomenutím veřejného funkcionáře, a nikoliv je objektivně existujícím a trvalým stavem věci, a to si myslím, že je věc, o které by bylo také vhodné diskutovat. Neumím si představit, že ji vyřešíme v rámci legislativního procesu nějakým dalším pozměňovacím návrhem, když ta novela je tak drobná.
Pan kolega Křeček o tom tady hovořil. To jsou opravdu drobné novely toho zákona, který platí tak strašně krátkou dobu. A já jsem naopak přesvědčená, že ten zákon by si zasloužil novelu komplexní podstatně většího rozsahu, která by právě zakomponovala všechny ty problémové oblasti, o kterých tady hovoříme, ať už jsou to plošná majetková přiznání nebo obrácené důkazní břemeno.
K tomu rozšíření podávání čestného prohlášení a taxativnímu výčtu osob, na které se to vztahuje. Tady souhlasím s panem ministrem Cyrilem Svobodou, že to spíše působí jako návod na to, jak řešit peníze, jejichž původ se bude tomu či onomu těžko dokazovat, na někoho, kdo prostě v tom taxativním výčtu není, anebo zpochybnit tu definici toho, kdo je druh, družka.
Já si nemyslím, že to, že definice, druh, družka zatím v našem právním řádu zakotvena není, je tím základním problémem, protože tak to prostě je. Společnost se vyvíjí a ta klasická rodina, to pojetí toho svazku muže a ženy jako manžela a manželky postupně bude čím dál tím méně častější, a je důležité, abychom dokázali i ty nové vztahy ve společnosti postihnout. Takže já se domnívám, že to, že dnes ta definice druh, družka v našem právním řádu není, neznamená, že ji prostě nemůžeme zavést a že se nebudeme tímto způsobem se snažit tu reálnou situaci, kterou ve společnosti je, prostě vystihnout.
Pan kolega Jičínský tady hovořil o tom, že se nacházíme v džungli, ze které je potřeba vykročit. A já s ním v tomto smyslu souhlasím a domnívám se, že tak jak se mi nelíbí to platné znění zákona a ty problémy, které to přineslo, už tady byly pojmenovány, tak se mi ale nelíbí ta drobná novela, která je právě předkládána. Jednak proto, že jsou v ní ty podstatné chyby, a jednak proto, že rozsah vlastně té novely je na můj vkus příliš malý.
Pan kolega Chytka tady hovořil o tom, že v konečném důsledku veřejný funkcionář neví, co podává, a neví, za koho to podává. Já si to nemyslím. Já si myslím, že každý slušný člověk samozřejmě dobře ví, co podává, za koho to podává a proč to dělá. Podstatou věci ale je, jestli ty kontrolní mechanismy tu věrohodnost jeho tvrzení dokázat nejsou i z hlediska procesního v té novele dobře řešeny, a potvrdil to i seminář, který pořádal předseda Nejvyššího správního soudu, a možná jste ty závěry z toho semináře také viděli.
Závěrem naváži na pana poslance Kalu, předkladatele této novely, že je skutečně potřeba vést diskusi. Já se do ní velmi angažovaně hlásím. Byla bych velmi ráda.
Nelekejte se, pane kolego Paroubku, já myslím, že by nebylo špatné, kdybychom spolu v rámci nějaké pracovní skupiny diskutovali. (Veselost v sále.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ne, ne, ne. Nezlobte se, paní poslankyně, ale není možné s panem poslancem Paroubkem takto tady volně diskutovat.
Poslankyně Kateřina Jacques: Hned jsem si to uvědomila, vážený pane předsedající.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Až potom, co skončíte, můžete. (Potlesk z řad poslanců opozice.) Pak s ním můžete diskutovat, ale teď ne.
***