(15.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Když se podíváte na to, jak se začal budovat tento systém strategické obrany ve Spojených státech, tak zjistíte, že on je často obhajován velmi zajímavým způsobem. Prezident Ronald Reagan měl několik velmi zajímavých vystoupení, ve kterých říká, že v té iniciativě strategické obrany nejde o skutečnou efektivitu toho systému, který budeme i v kosmu rozmisťovat, ale říká, že jde spíše o princip neurčitosti, znejistění neznámým systémem zbraní, o kterém vlastně nikdo neví, jak bude fungovat. Mluví o tajemství božího oka, které vidí vše a které vylučuje překvapení. Bývalý americký ministr obrany Perry říká, že jde o to, maximálně vidět. To, co vidíte, můžete zničit. Dokonce on říká: To, co je viděno, je ztraceno.
Vytvořit systém monitorování - ono to bylo přirovnáno k westernu. Pamatujete si na kovbojku V pravé poledne, kde na sebe ti kovbojové dlouho hledí, a ten pohled je vlastně souboj. Monitorování toho druhého, kde jde o to, kdo bude rychleji reagovat. Odborníci napsali, že právě vytváření optických systémů, radarových systémů, které sledují soupeře, protivníka, je možná ta válka, která nás čeká.
To znamená, že ten radar vůbec není nějaká marginálie. To je vlastně současný způsob sledování a monitorování světa, který se vlastně už sám stal zápasem. Já to říkám proto, že je těžké měřit, kdo má ve sledování lepší systémy. Ale když někdo vytváří obrovskou monitorovací převahu, tak to už je vlastně součástí současného moderního souboje. Jak tady říkal Cyril Svoboda - nepřipravovat se na minulou válku. Ale tohle je současná podoba války.
Proto jsem chtěl říci, když jsem mluvil o tom božím oku, že v celé této věci nejde často ani o klasickou efektivitu a výkonnost, jak jsme zvyklí z dob armád a tanků. Tady jde často o pomysl a ta věc je pravděpodobně opravdu složitá. Já bych byl rád, abychom si alespoň toto uvědomili. Ten radar je v něčem docela poslední výhonek války našeho věku.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane místopředsedo. Podle záznamu by to mělo být poslední vystoupení. (Předává řízení schůze opět místopředsedovi Zaorálkovi.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vidím, že se hlásí s přednostním právem pan místopředseda Petr Nečas, který v této chvíli zastupuje premiéra, který se mi omluvil. Prosím místopředsedu vlády Nečase.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já začnu také citátem, citátem, který podle mého názoru trošku zpochybní mnohé, co tady zaznělo od řady mých předřečníků. Tento výrok je následující: "Protiraketový systém může umožnit při stejných nebo nižších nákladech výrazně vyšší stupeň obranyschopnosti České republiky. Je to pohled dopředu." Je to výrok, který nepochází z úst bezvýznamného činitele, je to výrok, který pochází z úst vládního činitele, sice ne současné vlády, ale jedné z minulých vlád, bývalého ministra obrany Tvrdíka, čili ministra obrany za Českou stranu sociálně demokratickou. Znovu opakuji: je to pohled dopředu, čili jednoznačně pozitivní hodnocení této protiraketové obrany.
Koneckonců to, že jednání o rozmístění těchto prvků nezačalo až s touto vládou, je dnes notoricky známý fakt, ale podle mého názoru je to fakt, který musí být znovu a znovu zdůrazňován a znovu a znovu opakován, protože situace, kdy se někteří představitelé České strany sociálně demokratické stavějí do pozice, jako kdyby se začalo vyjednávat a jednat teprve nyní, je pozice neuvěřitelná, včetně řady velmi vysokých bývalých nebo současných ústavních činitelů, včetně mého předřečníka.
Bylo by možná dobré, kdyby si tuto pozici jako první vyjasnila Česká strana sociálně demokratická mezi sebou, to znamená, co se změnilo od října roku 2002, kdy jejich ministr obrany naprosto jasně tato tvrzení říkal, naprosto jasně obhajoval vybudování protiraketové obrany, kdy dokonce říkal, že se pokusí přesvědčit všechny politické strany, včetně tehdejší opozice čili ODS. Co se tak dramaticky změnilo vedle toho, že Česká strana sociálně demokratická již není ve vládě, na rozdíl od doby, kdy tento projekt podporovala? Co se změnilo od doby, kdy si američtí experti dokonce vyhlédli konkrétní místo, to znamená jednu lokalitu ve vojenském výcvikovém prostoru Brdy - Jince? To proběhlo za bývalé vlády, nikoliv za vlády současné. Takže toto vysvětlení podle mého hlubokého přesvědčení bývalí vládní činitelé z řad České strany sociálně demokratické dluží české veřejnosti. Co se tak dramaticky změnilo od roku 2002, co se tak dramaticky změnilo od léta roku 2006, vyjma faktu, že na rozdíl od tehdejší doby již Česká strana sociálně demokratická není ve vládě? Toto vysvětlení - znovu opakuji - by Česká strana sociálně demokratická měla být schopna podat.
Mnohé tady řekl pan kolega Schwippel, když tady mluvil o víře, že se něco nestane. Je skutečností, že víra sice hory přenáší, ale není to nejlepší základ zahraničně bezpečnostní politiky. Otázka reálnosti nebo nereálnosti určité hrozby je podle mého názoru fundamentální. A jestliže i z bezpečnostní strategie přijaté minulou vládou jednoznačně plyne, že rozšiřování zbraní hromadného ničení a proliferace raketových technologií je významným vojensko-bezpečnostním rizikem, a znovu opakuji, to prohlásila minulá vláda, nikoliv vláda současná, tak je logické na tyto hrozby také nějakým způsobem reagovat.
Je zjevné a je to dostupné například i v otevřených zdrojích, že při testech severokorejských raket, které mimo veškerou pochybnost probíhají velmi intenzivně, probíhá velmi intenzivně vývoj severokorejského raketového programu, se zúčastňuji i íránské delegace. Z otevřených zdrojů lze ověřit, že posledního testu balistické rakety vytvořené Severní Koreou Tepodong-2 se prokazatelně zúčastnila íránská delegace. Takže tvrzení, že se Írán nesnaží získat raketové technologie, technologie umožňující vytvořit balistické střely, je naprosto mimo realitu.
Je také skutečností, že všechny renomované mezinárodní agentury se shodují v tom, že Írán intenzivně pokračuje v programu obohacování uranu, což nejenže umožňuje v relativně krátké budoucnosti sestrojit ne-li přímo nukleární zbraň, tak minimálně takzvaně špinavou bombu, čili zbraňový systém tvořený klasickou výbušninou s uranovým pláštěm, který má nicméně z hlediska radioaktivního zamoření velmi fatální důsledky především pro zabydlené aglomerace.
Čili víra sice hory přenáší, jak jsem již řekl, ale činit z ní základ zahraničně bezpečnostní politiky a činit z ní především populisticky téma, které snad má přinést laciné politické body, to podle mého názoru není dobrá a kvalitní politika.
Koneckonců to, že na podzim roku 1938 v západních zemích včetně Velké Británie tleskali Chamberlainovi s jeho podceňováním jistého bezpečnostního rizika a naopak Winstona Churchilla i západoevropské noviny včetně řady britských listů označovaly za válečného štváče, by nás mělo vést k určité sebereflexi a k tomu, že ne vždy to, že určitý politický názor v zahraničně bezpečnostních otázkách získává potlesk veřejnosti, znamená, že je to ten správný a zodpovědný názor.
Mnohé tady řekl pan ministr Svoboda s poukázáním na konkrétní evropské krize 30. let. Je zjevné, že mnohé mohlo být jinak, kdyby se v té době zareagovalo patřičným způsobem. Koneckonců, kdo z čelných francouzských nebo britských politiků mohl vědět - v uvozovkách, mohl to vědět a měli to vědět - že když na podzim roku 1938 dávají všanc Československo a v září roku 1939 tím, že nic neudělali a vedli pouze tzv. podivnou válku, dávají všanc Polsko, že pouze rok a půl po mnichovské krizi a necelého tři čtvrtě roku po zářijovém útoku na Polsko se budou nacistické tanky projíždět po Champs-Elysées.
Čili - znovu opakuji - víra je pěkná věc, víra hory přenáší, ale činit z ní základ zahraničně bezpečnostní politiky je krajně nezodpovědné.
***