(9.20 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Nejvyšší státní zastupitelství mělo prostě vyhodnotit tuto žádost podle § 59 trestního řádu, protože žádost svým obsahem byla v podstatě podnět k výkonu dohledu. A v této kauze je zřejmé, že ten dohled mělo na starosti krajské státní zastupitelství. To mělo všechny informace a krajské státní zastupitelství mohlo nejkompetentněji rozhodnout o tom, co si dále počít. To, že se to nestalo, bylo prostě porušením způsobu a pravidel fungování tohoto systému. Navíc krajské státní zastupitelství bylo věcně a místně příslušné zastupitelství v této kauze. Podle mě je jasné, že Nejvyšší státní zastupitelství mělo postoupit tuto žádost tomu, komu právně patřila.
Tady bylo řečeno paní Veseckou, na tom ústavněprávním výboru, kterého jsem se účastnil, že údajně existuje pět nějakých podobných kauz v minulosti. Dovolte mi, abych řekl, že my jsme chtěli jednat o této věci také proto, abychom dostali konkrétní informace, aby ty kauzy někdo konkrétně zmínil, o jaké se jedná. V materiálu, který vypracovalo Ministerstvo spravedlnosti, jsou uvedeny dvě, to je ta vrchního soudce Sováka a potom ještě jedna. Když se podíváte přesně na tyto kauzy, tak zjistíte, že v obou případech se jedná o kauzy, které s tímto případem jsou nesrovnatelné, protože v té první šlo o soudce Vrchního soudu, a tak bylo zřejmé, že Vrchní soud je v té věci podjatý, a tak se samozřejmě postupovalo jinak, a v té druhé byla vznesena tím samotným zastupitelstvím, které to mělo dělat, námitka z podjatosti, oni sami se cítili podjatí. To je zcela specifická situace, která se samozřejmě řešila specifickým způsobem. To jsou dvě jediné konkrétní kauzy, které jsme našli a které byly použity jako příklad podobného postupu. A já tady tvrdím, že to není srovnatelné, a opakuji to, co jsem řekl v úvodu: Poprvé v historii se stalo, že Nejvyšší státní zastupitelství zasáhlo do konkrétní živé kauzy způsobem, který je od roku 1994, po přijetí nového zákona o státním zastupitelství, nemožný. Protože v tomto roce přijetím tohoto zákona jsme skoncovali s postavou generálního prokurátora socialistických časů, který jako slavný Višinský vstupoval do konkrétních a živých kauz. Prostě politika a vlivní ovlivňovali konkrétní výkon práva. To je to, co se mělo po roce 1994 jednou provždy odstranit. A ono to v podstatě platilo. Zdá se, že až dodnes.
Já si myslím, že je důležité o tom mluvit také proto, že to v případě této vlády není poprvé, kdy se vstupuje do konkrétních kauz. Myslím si, že je třeba tady připomenout, že v případě Kubiceho zprávy se stejně tak politici, ministři, angažovali v ovlivňování této kauzy. To, že ministr Ivan Langer, který byl podezřelý v této kauze, rozprášil inspekci, dokonce vrtulníkem se odvolal šéf inspekce, to, že se státnímu zastupiteli dokonce odmítl vydat spis, to je naprosto flagrantní. To byly všechno způsoby, kterými se ovlivňovala tato kauza, s jednoduchým účelem, aby se prostě nic nevyšetřilo, aby se to ututlalo a zametlo. A můžeme se právem obávat, že v této kauze jde o podobný zájem, protože přece tím, kolegové, tím, že se stalo to, že to bylo převedeno, tak tím se vlastně vyhovělo panu místopředsedovi vlády v jeho žádosti, tím se odkládá rozhodnutí o obžalobě a to jsou věci výhodné pro toho, kdo v této kauze je obviněný a má být obžalován. Takže jednoznačně jsou tady výhody na straně vlády, které jsou z tohoto skutku. A proto vláda, která připustila tento stav, je automaticky podezřelá. Vy byste měli dokazovat, že tu kauzu neovlivňujete, a myslím si, že to nemůžete dokázat, a to je bohužel stav, který jste připustili.
Rád bych ještě poukázal na to, že v celé té věci zůstává stranou vědomí toho, že v této zemi se opravdu musí zacházet se všemi před zákonem stejně. Podívejte se, jestli je to tak, hypoteticky, že skutečně v Přerově státní zástupce jednal nekompetentně, jestli je to tak, že byl nekompetentní i ten kraj, který měl zasáhnout a nezasáhl, tak se ptám: A co se s tím bude dělat? Pokud tam všichni takto selhávají, pokud je tam nějaká mafie státních zástupců, kdo to tedy bude řešit? A co ty stovky, tisíce případů, které tito nekompetentní státní zástupci řeší? Jediný, kdo se z toho hnízda vytáhne, je pan Čunek, ti ostatní ať tam zůstanou? Opět, rozumíte, ostatní občané mohou z toho zůstat vyňati? My se postaráme, abychom z téhle mafie vytáhli našeho vicepremiéra. Všechno je stejný problém - privilegovaný obviněný. Tomu budeme hledat zástupce v republice. To je zřejmě postup, který se tady zvolil.
A já už vůbec si nedovedu představit, co se bude dít. Už jsem mluvil s některými obhájci, kteří mi řekli, že tohle je skvělý nápad, že to je vlastně bezva finta. Tam v Mostě dám stížnost na nestandardní postup a řeknu, že to chci do Bruntálu. To je výborná možnost, která se otevírá. Já se obávám, že Nejvyšší státní zastupitelství bude zasypáno těmito žádostmi v nejbližších dnech. Prostě tento precedens je nebezpečný z hlediska fungování toho systému a já vám tady garantuji, že tento problém vznikne a byl vyvolán tímto nestandardním postupem.
Přátelé, tohle jsou důvody, proč my otevíráme tohle téma. Opakuji, nejde nám o nic víc a o nic méně než o ústavní princip rovnosti občanů před zákonem, a to že právo musí platit pro všechny stejně. V tomto případě jsou velká podezření a indicie toho, že se tak neděje.
Děkuji za pozornost. (Potlesk v levé části sálu.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo se přihlásil místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, členové vlády, paní a pánové, já nechci nahrazovat svým vystoupením věcné projednávání bodu, který je navržen na tuto mimořádnou schůzi, ale dovolím si opravit pana premiéra v některých věcech.
Důvody pro svolání takové mimořádné schůze jsou věcné i politické. Věcné právě proto, a chtěl bych připomenout panu premiérovi, jestli to neví, že podle § 50 odst. 1 písm. l) je to právě Poslanecká sněmovna, která má právo a povinnost kontrolovat vládu. A kdo jiný se má zeptat za občany České republiky než poslanci na to, co se tady děje? My přece nechceme tady zpovídat paní nejvyšší státní zástupkyni. Ona sama uznala, že její postup je takový, že si zaslouží vysvětlení, a požádala o slyšení v konkrétním výboru Poslanecké sněmovny. Ale my nepotřebujeme jednat s ní, my chceme vědět od vás, pane premiére, případně od ministra spravedlnosti, jaký je systém, co se tady děje. A to je kompetence Poslanecké sněmovny, to je přesně ta kompetence, kdy máte před poslanci, tedy před občany České republiky, vysvětlit, co se stalo v této věci. A neodvádějte pozornost, prosím, pane premiére, od této věci obstrukcemi a něčím jiným. To nenavrhla ČSSD. Navrhli to ti poslanci, kterým denně chodí dopisy a ptají se, jestli je možné, aby se tohle v České republice stalo. V historii Československa od roku 1918, v historii České republiky od roku 1993 se nikdy nestalo, aby byl konkrétní člen vlády obviněn a bylo mu sděleno obvinění podle trestního řádu. Tak daleko to v této republice ještě nikdy nedošlo. Jak říká můj kamarád advokát: "Když už je sdělovačka, tak už to nikdo nesežere." Promiňte mi tento výraz, citoval jsem svého dobrého přítele a známého pražského advokáta.
V tomto ohledu je totiž úplně jiná situace, kterou je podle mého soudu potřeba vysvětlit lidem. Tady přece nejde jenom o kauzu pana místopředsedy vlády Jiřího Čunka. Tady jde o důvěru občanů v politický a justiční systém a to tady chceme slyšet.
Proto mi dovolte, abych přispěl k tomu a požádal vás, kteří chcete, aby občané České republiky vůbec mohli mít důvěru v politiku, v politický systém, v justici, v Policii České republiky, já nevím, kdo co ovlivňoval, já jsem ten spis nečetl, nejsem advokátem pana vicepremiéra, nejsem ani státním zástupcem, ale chci to slyšet, abych mohl odpovídat svým voličům.
***