(14.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Důchodci budou platit v průměru o 500 korun měsíčně na osobu více. Navíc rodiče s platem kolem 10 000 korun měsíčně a svobodné matky na mateřské v této příjmové kategorii nic nezískají ze snížení daně z příjmu, neboť již ani dnes tuto neplatí. Na všechny občany země však dolehne zvýšení DPH. I když nestejnou měrou. Na ty nejbohatší nejméně. Výdaje své takzvané reformy přenášíte na ty, kteří se nemohou dost dobře bránit. Na zaměstnance a důchodce.
Další dáreček, další hezký dáreček, dala vláda státním zaměstnancům. Jen 1,5 procenta růstu nominální mzdy. To při očekávané inflaci v příštím roce kolem čtyř procent bude znamenat pokles reálné průměrné mzdy. Minimálně v té kategorii veřejných zaměstnanců. Poprvé od roku 1997, tedy od posledního roku vlády ODS, dojde k poklesu reálné průměrné mzdy. Obecně snížení nemocenské a její zrušení v prvních třech dnech nemoci. To je ve svých důsledcích drakonické opatření, které povede u občanů k omezení lékařské prevence a ke zhoršení zdravotního stavu obyvatelstva.
Ve zkratce řečeno, takzvaná reforma veřejných rozpočtů je paskvil vedoucí ke zhoršení hospodářských výsledků státu a ke snížení životní úrovně drtivé většiny obyvatel.
My ale nemáme výhrady jen k obsahu takzvané reformy. My nemůžeme přijmout ani způsob, jakým vznikla. Místo běžné profesionální a demokratické debaty s opozicí jsme byli postaveni před hotovou věc. Obzvláště cynicky dnes. My vlastně ani nevíme, o čem budeme vlastně jednat zítra. Tedy žádné alternativy, žádná debata s opozicí při přípravě takzvaného reformního balíku, žádný zájem, aby koalice našla širší podporu a zajistila tak reformě kontinuitu i po změně vlády. Vláda o takovou debatu zjevně nestála.
My chceme slíbit našim občanům, že pokud tato drastická reforma přece jen projde, poté co sociální demokracie zvítězí v příštích volbách do Poslanecké sněmovny, provede tato strana důkladnou revizi té takzvané reformy a ta nejobludnější opatření prostě zruší.
Z těchto všech důvodů sociální demokracie nepodpoří vládní reformu jako celek, a proto nemá ani smysl, aby debatovala o jednotlivých částech tohoto takzvaného reformního paketu.
Ještě u jednoho momentu se chci v této souvislosti zastavit. Pan premiér o tom také hovořil. V boji o veřejné mínění se některá provládní média hujersky neštítí obracet bílé na černé a opačně. V rámci dělostřelecké přípravy včera jeden provládní deník využil v exkluzivním průzkumu nereprezentativního vzorku 609 respondentů, v němž figurovaly také děti od 12 let, respektive dospívající mládež 12 až 17 let. Sběr podkladů pro průzkum byl zřejmě prováděn na skautském táboře. Je to pozoruhodná metoda práce. Vcelku seriózní bylo, že zpracovatelé nešli už na první stupeň základních škol nebo do mateřské školky. Co nebylo teď, může být příště, pane premiére. I metoda práce tohoto pro vládu tak potřebného průzkumu, na nějž vládní koalice čekala jako žíznící květinka na kapičku rosy, je zarážející. Řekněme to tak - účelová. Problém je také v tom, že na otázku výzkumníků, které dávky by stát při šetření neměl rušit nebo omezovat, byl respondentům nabídnut seznam šesti opatření a respondenti měli vybrat jen jedno. To je ovšem velmi zkreslující. Z takto položené otázky vyplývá jen pořadí nesouhlasu s danými opatřeními, a nikoli skutečná míra nesouhlasu u jednotlivých opatření.
Dovolte mi v této souvislosti srovnání tohoto průzkumu s výzkumy STEMu zpracovanými pro sociální demokracii. Také v tomto průzkumu panuje většinový souhlas s reformou sociálního státu. Nicméně už jen 37 % respondentů souhlasí se snížením výdajů státu, pokud by to mělo znamenat snížení příjmů ze sociálních dávek a plateb státu pro rodiny. Souhlas s reformou je tak do značné míry abstraktní. Je potřeba zdůraznit STEMem zjištěný nesouhlas populace s většinou klíčových opatření, které se v té takzvané reformě této vlády navrhují. Včetně těch, které byly zkoumány v exkluzivním výzkumu pro Lidové noviny.
Tak 55 % lidí nesouhlasí se zrušením tzv. pastelkovného. 72 % lidí nesouhlasí se snížením porodného na první dítě. 77 % nesouhlasí s omezením pohřebného. 74 % nesouhlasí se zrušením vyplácení nemocenské za první tři dny nemoci. U 78 % lidí nezvýšilo sympatie k vládě, pokud jde o zavedení poplatků za lékařské služby a privatizaci nemocnic a zdravotních pojišťoven. U 67 % lidí nezvýšilo sympatie k vládě ani zavedení rovné daně. 74 % lidí je proti úpravě zákona o nájemném, podle které může dát majitel dvouměsíční výpověď bez možnosti odvolání k soudu.
Tedy ani mediální podporu na základě podivného průzkumu veřejného mínění si tato vláda nemůže opatřit. Prostě veřejnost smýšlí jinak. Jinak řečeno - veřejné mínění je nepříznivě naladěno ke klíčovým záměrům této takzvané reformy.
A co říci zcela závěrem, dámy a pánové? Takzvaná reforma z našeho pohledu je protilidová, amatérsky připravená, nemá podporu veřejnosti. Proto ji sociálně demokratická strana nepodpoří.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo s přednostním právem se přihlásil pan ministr Kalousek. Pane ministře, máte slovo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, promiňte, že vstupuji do diskuse. Já opravdu nechci vést ideologický spor. Rád bych korigoval jenom jeden nepřesný údaj, který tady zazněl. Pan předseda Paroubek řekl, že rozpočtový problém tohoto roku má objem 25 miliard korun. Rád bych zdůraznil, že rozpočtový problém tohoto roku má objem 122 miliard korun. To je strukturální deficit, který schválila tato Sněmovna pro rok 2007, a já pokládám za naprosto neospravedlnitelné, racionálně, morálně a jakkoli, aby rodina, která má docela slušné příjmy, měla tak obrovský strukturální deficit a dělala tak obrovské dluhy. A stát se musí chovat úplně stejně - těchto 122 miliard korun strukturálního deficitu vrátit zpět k rozumnému hospodaření, který nás nevystaví daleko horším a frustrujícím situacím, než je tato diskuse. Prostě své výdaje svým příjmům musí přizpůsobit každý. Mám-li vzpomenout ten počet nesouhlasících z průzkumů, které tady pan poslanec Paroubek citoval, pak mohu říci: Nemůžeme vydávat více, než jsou naše příjmy. Můžeme s tím nesouhlasit, může se nám to nelíbit, ale to je tak asi všechno, co s tím můžeme dělat.
***