(14.50 hodin)
(pokračuje Rath)
My chceme co nejširší a co nejbohatší střední třídu, kam spadne nějakých 70 % lidí, a poměrně velmi dobře zajištěné důchodce.
Dámy a pánové, ne bankéři, ale učitelé, vědci, umělci, zdravotníci musí být vítězové skutečné reformy, ne Topolánko-Kalouskovy pseudoreformy, která z nich činí jednoznačně poražené. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Dolejš se stanoviskem poslaneckého klubu. Pane poslanče, máte slovo. Připraví se pan místopředseda Vojtěch Filip. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, vládo bez přívlastku. To, co dnes budeme prohlasovávat, je opus, který by se dal vyjádřit jednou větou: Vzkazujeme občanům, aby se každý staral o sebe, jak umí, protože mu v jeho starostech stejně nikdo nepomůže. Takto si představujete rovné šance pro občany? Takto si představujete vytvoření podmínek pro to, aby se každý mohl seberealizovat podle svých schopností?
Já si myslím, že to by byl velmi špatný žert, protože v podstatě přinášíte pokles reálných mezd, přinášíte přesun daňové zátěže od těch nejbohatších směrem ke střednímu stavu, a to jsou i vaši voliči, a samozřejmě k těm nejchudším. A pokud zvyšujete nepřímé daně, řekněme si rovnou, že ty dvě žebrácké stovky, které přidáte na přímých daních každému jednotlivci, tak určitě utratí za to, že se zvýší ceny potravin, ceny tepla, ceny dopravy, stavebních prací a samozřejmě myslíme na vzdělání, tak také knih, časopisů, novin, zkrátka slova tištěného.
Takto se rovné šance nevytvářejí. Pokud cílem reformy mělo být odstranění dluhové tendence, tak jste přišli na jediný recept, a to snížit již dosažených sociálních jistot, zkrátka bude se škrtat a škrtat. A tam, kde nestačí škrty, tak se bude platit a platit, například u lékaře. To je těch třicet korun za to, že vezmete za kliku, i když ani nevíte, co vám přesně je. Já si nemyslím, že většina pacientů jsou simulanti.
Takže to je podstata. Pokud jde o to, co si vy sami myslíte o svém předkladu, diskutuje se o tom napříč celým politickým spektrem skoro půl roku. Slyšeli jsme odvážné slogany o fiskální revoluci, pak jsme se dozvěděli, že to není až tak revoluce, protože jste se až tak nedohodli, takže to je vlastně jakýsi krůček, polokrůček někam určitě po modré stezce. Ale kam ta stezka vede, to nevíte ani vy samotní.
Tady to kdosi připodobnil k Shakespearově drobné komedii - Komedii plné omylů. Ono by se o tom snadno žertovalo, kdyby to mělo blízko k jiné Shakespearově komedii, například Mnoho povyku pro nic. Ale on ten povyk opozice, ale i občanů, odborářů je na místě. A obávám se, že vašemu polokroku po modré stezce by slušel název jiného klasika. Vesměs máte za sebou školní vzdělání z dob nedávno minulých. Jistě budete vědět, který to je, který napsal dílko Krok vpřed, dva kroky vzad. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Pokud toto neřešení by mělo být využito pro další chod veřejných financí, tak upozorňuji na to, že návrh státního rozpočtu, který k nám přicupitá někdy koncem září, tak je tikající bombou, protože neekonomové ve vašich koaličních řadách bona fide věří panu ministrovi i různým expertním skupinám, které plodí jaksi koaliční strany, že vše bude zbilancováno, že se vše v dobré obrátí, že splníme limity a že ona bilanční tenze, která dnes ve veřejných financích je, bude zažehnána. Ale obávám se, že toto nebezpečí zažehnáno nebude, že ta bomba opravdu tiká a že je před nám chlapský, občanský, politicky odvážný postoj, abych nezabředl do témat rovné šance, i naše kolegyně se mohou odvážně politicky před toto téma postavit, a to buď se vrátíme zpět do roku 2006 do doby blaženosti sociálního státu, který nám byl vybudován - v uvozovkách - reformou v roce 2003, anebo si počkáme na překvapení. Tím překvapením má být další fáze, další krok po modré stezce. Nevíme přesně ani, jaký by měl být, ale víme, že by to měly zaplatit systémy veřejných služeb a že se chystá blíže neurčená daňová novela. Komu uleví, komu přidá, naznačil už předklad, který máme dnes na stole.
Byl tady citován švédský premiér Olaf Palme, který říkal: "Nezabíjejme beránků, beránků dobrých hospodářských politik." Nejsem si jist, jestli švédský příklad je přesně tím příkladem hospodářské politiky pro Českou republiku let minulých. Onen Agnus Dei v podstatě přinesl tyto plody: Celých devět let rostl český dluh ještě rychleji než ekonomika. Reálný růst mezd, tedy to, z čeho většina občanů žije, byl naopak zase pomalejší než růst HDP a ani poměr mezi mzdou a důchody se nezlepšoval. To koneckonců musí potvrdit jak současný, tak minulý ministr práce a sociálních věcí. Čili nejde o to, zda tohoto beránka, toho českého beránka máme zabít, nebo nezabít, ale říci si: příliš rouna nám nedával. A je třeba si položit otázku, jestli nemáme dělat něco podstatnějšího.
Kolegové ze sociálnědemokratických lavic naznačují, že jejich taktikou před celkovým hlasováním bude hlasovací obstrukce. No, já si myslím, že tento alibistický postoj k různým pozměňovacím návrhům naznačuje, že mají prostě strach v roce 2007 v srpnu říci svůj názor, jak by chtěli z té pasti, do které jsme se dostali, vybřednout.
Pokud jde o další řešení, tak rok 2008, již jsem řekl, že je vážně ohrožen, že to bilanční napětí se bude spíše zvyšovat. Ale opravdovou krizi, ať již způsobenou neřešením problémů nebo přijetím dnešního návrhu, by mohl znamenat rok 2009 právě proto, že budou ohrožena jak stabilita veřejných financí, tak i sociální smír. Tedy celkově řečeno, dnes se poměřujeme s něčím, co je obtížné vyjádřit pozitivně konstruktivně, to znamená plody ducha koalice, plody dnešního hlasování nás všech asi nebudou příliš potěšitelnou zprávou pro občany.
On ten tisk 222 byl do jisté míry buď poznamenán strachem z diskuse sociálních partnerů, ale i politických oponentů, anebo byl produktem určitého legislativního troglodytismu, kdy jsme prostě splácali, co nám život přinesl za poslední týdny a měsíce, a věříme, že takto udržíme vládu ve svých křeslech. Tento koaliční gruppentext, který je v tisku u pozměňovacích návrhů zařazen pod písmenem B, si myslím, že je do jisté míry pouze apendixem na stromu reformy veřejných financí, který rostl v celém uplynulém období. Těžko na něm cosi měnit.
Ale přesto si klub KSČM myslí, že občany nelze nechat v nevědomosti do příštího roku, kdy možná koalice sama připraví změnu svých změn, nebo zda náš opoziční partner sociální demokracie přijde se svými návrhy a zruší co se dá, jak sama řekla. Nevím, jestli se to týká i těch pozitivnějších věcí nebo negativních. Čili v podstatě rušit, rušit, rušit. Já si myslím, že je třeba říci občanům, že problémy současné ekonomiky se zabíráme vážně, že hledáme koncepci hospodářské politiky a koncepční řešení onoho bilančního napětí ve veřejných financích.
***