(16.50 hodin)
(pokračuje Martínek)
Když necháme promluvit čísla, tak vidíme, že vývoj a dynamika byla ve všech velikostních kategoriích prakticky stejná. Paradoxní na tom je, že vlastně nejrychleji rostly příjmy u skupiny, která je mezi 1500 až 5000 obyvatel, což jsou vlastně klíčové obce našeho venkova, kde nárůst a index nárůstu mezi lety 2001 a 2006 představoval 45 %. To znamená, jeden mýtus je evidentně nesprávný.
Druhá záležitost, která s tím souvisí, je otázka tzv. skoků, protože stávající systém vlastně rozděluje jednotlivé kategorie obcí podle počtu obyvatel. V diskusích se často objevoval názor, že tyto skokové změny jsou chybné, protože umožňují výrazné změny daňových příjmů právě na hranici, to znamená tam, kde hranice mezi jednotlivými kategoriemi působí.
Když se přestaneme řídit dojmy a začneme se dívat na skutečná čísla, tak zjistíme, že ani toto tvrzení není úplně pravdivé. Problém je v podstatě pouze u dvou z velikostních kategorií, a sice rozdíl mezi obcemi do 10 tis. a nad 10 tis. obyvatel a u obcí do 100 tis. a nad 100 tis. obyvatel. U všech ostatních velikostních kategorií tato teze vůbec neplatí, protože když si srovnáte podle velikosti jednotlivé obce, tak záhy zjistíte, že i obce menší, které jsou pod touto hranicí, ve skutečnosti mají v mnoha případech větší příjmy jak obce, které jsou nad touto hranicí. Důvod, proč tomu tak je, je v tom, že celé portfolio příjmů obcí je složeno z celé řady daní a posuzovat se to dá jenom v celku, nikoliv vytrženě některé skupiny daní.
Myslím si, že i při této příležitosti stojí za to připomenout na číslech konkrétně například dvě obce, které jsou velmi hlasitě slyšet v poslední době, ať už je to Suchá Loz v okrese Uherské Hradiště nebo Vysoké Pole v okrese Zlín. Starostové těchto obcí často velmi razantně sdělují sdělovacím prostředkům, ale i na nejrůznějších jednáních, že obce jsou diskriminovány. Myslím si, že stojí za to si připomenout, že Suchá Loz měla v roce 2000 daňový příjem 2,9 mil. korun a v roce 2006 6,9 mil. korun. Je myslím dobré připomenout, že Vysoké Pole v okrese Zlín mělo v roce 2000 2 mil. příjmů a v roce 2006 4,8 mil. Myslím si, že takovouto stagnaci by přivítal v podstatě každý. Myslím si, že není možné mluvit v této chvíli a v tomto případě o nějaké daňové diskriminaci.
My jsme se samozřejmě jako autoři tohoto návrhu, který předkládáme, velmi pečlivě snažili, abychom nedostatky minulého systému odstranili. Co jsme chtěli tedy a co zamýšlíme tímto návrhem a čeho chceme dosáhnout?
Základní princip, který je podle našeho názoru nutné zachovat, jsou dva hlavní pilíře stávajícího daňového systému. Za prvé je to zachování principů solidarity mezi chudšími a bohatšími regiony. Samozřejmé je, že obce, a ono to také platí v celé struktuře měst a obcí ČR, že neexistuje v tomto jednoznačná rovnost, ani nemůže existovat, ale na druhé straně není možné, aby přibližně stejně veliké obce, které mají přibližně stejně velké náklady na svoji činnost, byly diametrálně odlišné ve svých příjmech.
Myslím si, že vedle toho, kolik jednotlivá obec dostává konkrétně za příjem, je také důležitá jistá stabilita rozpočtu. Stabilita rozpočtu, a to vám řekne každý ekonom, je stejně důležitá jako to, co obec ve skutečnosti dostává. Myslím si, že minulý systém se ukázal jako životaschopný mj. tím, že na rozdíl od 90. let, kdy města a obce si půjčovaly vesměs na nemovitosti, tak v období od roku 2000 až doposud banky zcela jednoznačně přešly při zajišťování úvěrů na ručení tzv. rozpočtem. Důvod, proč k tomu mohly přejít, je jednoznačný: protože mohly projektovat do budoucna, mohly si stejně jako obce poměrně přesně odvodit, kolik budou mít obce příjem za několik roků, a to umožňovalo samozřejmě mj. poměrně masivní investiční činnost.
Myslím si, že návrh rozpočtového určení daní musí také zmírnit dopady reformy veřejných financí na obce. Když si vezmeme prognózy Ministerstva financí, kterým můžeme a nemusíme věřit, ale pokud jim budeme věřit, tak i Ministerstvo financí přiznává, že dopady reformy budou na rozpočty obcí poměrně značné, a to v desítkách miliard korun.
Dalším velkým problémem, který rozpočtové určení daní v každém případě musí řešit, je souznění rozpočtu státního s ostatními veřejnými rozpočty, to znamená rozpočtem obcí i krajů. Není možné, aby tyto rozpočty dýchaly jiným způsobem. Jestliže se zvyšují příjmy státního rozpočtu, měly by se zvyšovat příjmy i měst a obcí. Pokud by došlo k poklesu rozpočtu státního, pak je pochopitelné, že se to může odrazit a musí odrazit i do rozpočtů obcí, nicméně není možné přenášet změny daňových systémů pouze do rozpočtů obcí. A na základě této premisy je také náš návrh připraven.
Když jsme zvažovali, jakým způsobem vyřešit stávající situaci, tak jsme v novém návrhu zákona vyřešili problém nejmenších obcí tím, že jsme sloučili nejmenší kategorie, to znamená kategorie od 100 obyvatel až do kategorie do 1500 obyvatel do jedné kategorie, a tím jsme zajistili poněkud vyšší nárůst daňových příjmů menších obcí. Nicméně znovu zdůrazňuji, že není možné, aby problémy jedné kategorie obcí se řešily tím, že se neodůvodněným způsobem budou snižovat příjmy kategorií jiných.
Základem našeho návrhu je v podstatě posílení rozpočtů obcí, a to v přepočtu na prognózu na rok 2008 o 8 mld. korun. Prostřednictvím kterých opatření toho chceme dosáhnout? Za prvé, zvýšením podílu obcí na sdílených daních z 20,59 % na 21 %, což je dopad do státního rozpočtu 2,3 mld. Potom posílením tzv. motivačního prvku z 1,5 % na 3 %, což znamená 1,7 mld. korun. Za třetí, nově zavedeným podílem na spotřebních daních v celkové výši 3 %, což znamená dopad 4 mld. korun.
Já bych se zastavil především u posledních dvou kategorií, a sice u motivačního příspěvku. Když jsme přemýšleli o tom, jak motivovat obce k tomu, aby vytvářely podmínky pro podnikání, tak jsme zvažovali celou řadu možných systémů, jak tomu pomoci. V minulosti se v této oblasti využívaly především daňové příjmy z daní fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti.
***