(17.50 hodin)
(pokračuje Libý)
To je příliš jednoduché. Já vím, že otázka zákona o rozpočtovém určení daní není vůbec jednoduchá. Je to velice složitý proces, velice složitá norma a způsob rozdělování peněz, kterou se vlastně zabýváme marně více než patnáct let.
Navíc si dovolím poznámku o určitém specifiku České republiky, kde kupříkladu v porovnání, když přimhouříme oči, s Holandskem, které má dejme tomu přibližně stejný počet obyvatel jako Česká republika a kde je cca 600 obcí, a v České republice je více než 6000 obcí, je to určitý nepoměr. Něco to napovídá, že asi nebude úplně hospodárné, že prostě mají samosprávné orgány a své náklady i maličkaté obce s několika desítkami obyvatel. Ale myslím si, že to teď není na pořadu dne v tomto zákoně.
Mohl bych za sebe doporučit, aby tato snaha skupiny poslanců nebyla propuštěna do druhého čtení. Rovněž ale nemohu souhlasit s poslední variantou návrhu vládního, který zase na druhou stranu tvoří určitou bariéru mezi městy a obcemi. Byl bych rád, kdyby se vláda vrátila k tomuto svému záměru, vypracovala návrh úplně nový, který by nerozlišoval obce na vítěze a na poražené a který by aspektoval zejména z mého pohledu dva základní nedostatky stávajícího způsobu rozdělování, tu již zmíněnou skokovost při dosažení určité hranice počtu obyvatel v té které obci, a potom by se odstranily závody obcí v kupování několika občanů, aby obce se dostaly přes tu kýženou hranici, a za druhé abychom se vrátili k tomu, že obce by měly být nějakým způsobem ohodnoceny bonusem, odměněny za to, když se více snaží, aby právě daňové výnosy na jejich území vznikaly, ale ne aby byly odváděny do sídla plátce pokladny, ale aby zůstávaly v těch obcích, kde náklady na průmysl a ekonomiku vznikají.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Libému. Prosím o slovo pana kolegu Ladislava Šustra, zatím posledního kromě navrhovatele, pana kolegy Martínka.
Poslanec Ladislav Šustr: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, vážení kolegové, já se prvně přiznám ke střetu zájmů, neboť jsem bývalý osmiletý starosta u nás na dědině, na okrese Brno-venkov.
Vznikl problém, proč je vůbec tento zákon. Proto, že tehdejší rozdělování okresním přednostům, tzv. územní vyrovnávací dotace, to byla anarchie vrcholného kalibru. Nereflektovala vůbec startovací čáru z roku 1990 a prohlubovala startovací čáru roku 2000, protože ten, kdo neměl vlastní prostředky, a to je neměl, tak nemohl žádat ani o žádné investiční dotace. Proto vznikl tento zákon. Byť má spoustu chyb, tak bude mít podle mého názoru trvání devět, možná deset roků. Je tady spousta lidí, kteří se mnou na něm spolupracovali, a já jim zpětně děkuji. Potřebný zákon.
Pochopitelně, doba postoupila. Můj názor je, že bychom se měli daleko méně bavit o tom, kolik je peněz, kolik má kdo mít, jaký má být nárůst, a daleko více se bavit o tom, jak rozdělit spravedlivě to x. To je daleko důležitější. Bohužel, propadám skepsi v tom, že Svaz měst a obcí, případně 6350 obcí, se domluví, řeknou nám, jak to máme udělat, a my to schválíme, což by nám nedělalo vůbec žádný problém, ale domluvit se nemohou, protože také startovací čáry z roku 1990 a 2000 jsou tak rozdílné, že to asi nejde.
Já děkuji předkladatelům, že reagují. Já jsem reagoval jako soukromá osoba, nebo jediný poslanec, pak jsem toho nechal, protože jsem nechal prostor vládě. Ta na tom pracuje, toto je jeden z okruhů, aby se pracovalo, ale myslím si, že laciné návrhy typu, že všem přidáme, nejsou reálné. Ani nejsou správné.
My máme určitou zadluženost státu, obce na to nereflektují, obce těží ze spousty věcí. Je tady přes třicet dotačních titulů. Je tady odvod do Bruselu a zpátky přijde více, a všechno obcím, a zadlužení obcí není správně interpretováno, protože starosta mé obce má sice 600 tisíc dluh, ale 14 milionů na účtu. Kdyby někdo spočítal tyto věci, tak by to vypadalo trošku jinak. I ty malé obce ať si spočítají od roku 1995 výsledek svého finančního toku, a pak mohou objektivně diskutovat.
Nový vládní návrh, který možná bude, možná se rodí, bude určitě jiný. Měl by být širší. Myslím, že tři kritéria, která tam dnes jsou, je málo. Tak tam dejme dotace za minulých patnáct let, do té které obce. Tak to zkusme spočítat pořádně. Dnes nám to počítače umožní. Každopádně 14 kategorií, které jsem i já tehdy navrhoval, je dnes, v roce 2007, špatně. Anarchie, které jsme tím odstranili, což byl daňový ráj pana senátora Novotného v Bystřici nad Pernštejnem a starosty Šustra v Telnici tehdy, byl tím zlikvidován, což je správně, daňový ráj nebyl dobře, ale nastaly nové starosti typu 14 kategorií. Kupování v Jihlavě, napřed 3000, pak 2000, a dokonce za 5000 jde koupit občana, aby se přidal k Jihlavě. A k tomu anarchie typu, že Olomouc si říká, že má méně, když vlastně měla v minulém období více, ne že má teď méně. Bude mít více.
Takže bez ohledu na to, zda bude více, nebo méně, se přimlouvám za systém, abychom zkusili lépe přerozdělovat sdílené daně.
Ještě vám řeknu jednu velmi smutnou zprávu, a to je ta, že já se stále chovám jako starosta obce, snad desetiprocentní úspěšnost mám v dotazu na starostu, jestli ví, z čeho se skládají sdílené daně, co může ovlivnit tím, že ví přesně, z čeho se skládají, čili vytvoří v rohu této dědinky možnost, aby se ten příjem zlepšil. Možná se budete divit, to neví téměř nikdo. A nevědí to ani primátoři, ti na to možná mají lidi. Čili chybí možná ještě větší osvěta, trochu násilná, aby si vůbec starostové uvědomili, z čeho se skládají sdílené daně, aby mohli ovlivňovat nárůst sdílených daní ve své obci. Čili vtáhnout je do té věci.
Radkovi Martínkovi velmi děkuji. S ním jsem léta spolupracoval na těchto věcech, ale přesto si myslím, že v tuto chvíli, ať už to projde nebo neprojde do druhého čtení, to není komplexní řešení.
Nezmínil jsem se ještě vůbec o druhé polovině krajů, kde si myslím, že kraje měly mít dávno střední školství a takové věci. Ty jsou kupodivu jednodušší a nedaří se nám. U obcí je to složitější, že jich je 6350. Myslím si, že je potřeba jim říkat otevřenou pravdu. Když budeme jezdit po obcích a říkat "my vám všem přidáme, tleskejte nám", děláme špatně. Říkejme: pokusme se rozdělit správněji to x, které dnes máme. Pokud bude navyšováno, tím lépe.
Ještě bych radu vám ostatním chtěl říci. Jak málo, méně, vždycky je málo, vždycky bude méně, všichni chtějí třikrát tolik, ve sportu když se přidá čtyřikrát, tak je to pořád málo. To není argument. Argument je to, na co máme. Pojďme se podílet na té věci. Zatím jsme my jako stát nezatáhli obce do problematiky státního dluhu, a mělo by se jich to také týkat, vážení. Máme pro ně spoustu výhod, které nikdo nereflektuje. Zákon říká, že se nemůže jedna věc financovat ze dvou ministerských zdrojů. U obcí a u krajů to jde, není problém. Klidně se dá státní dotace, k tomu přidá kraj a obec další peníze, aby to šlo z Ministerstva kultury, a ze školství to nejde. Tam je spousta věcí, které se dají ještě řešit. Pojďme je odladit. Zkusme zachovat chladnou hlavu.
Pochybuji, že se dokáže 6350 obcí domluvit. Zkusme najít rozumné řešení, nepopulistické. Nemá význam. Věřte mi, dnes pro starostu v obci Telnice, který se jmenuje Ladislav Šustr - mimochodem, nedávejte nikdy stejné jméno jak máte vy, to je můj syn a jsou s tím neskonalé problémy - tak to nepomůže. Nepomůže to. Lepší je pohoda mezi nimi, aby bylo spravedlivé rozdělování, aby vznikla jakási rovnováha, i ta psychická. Vždyť ty objemy občan ani neregistruje. Já si myslím, že bychom pomohli starostům daleko více, kdybychom dokázali, a to asi nejde, občanům vnuknout myšlenku, aby vnímali třeba dluhy obce. Vždyť to žádného občana nezajímá. To je problém starosty. Tak jako to možná nezajímá mnohé z nás, že je to problém Ministerstva financí nebo vlády, že máme dnes já nevím kolik, 900 miliard dluhů. A to jsou ty věci, které jsou špatné.
Jsem připraven na čemkoliv spolupracovat v této věci, ale nebudu zastáncem a priori navyšování, ale správného rozdělování.
Děkuji vám, že jste mě chvilku poslouchali.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Šustrovi. Zeptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Pokud ne, tak slovo má pan kolega Martínek, ještě stále v rámci obecné rozpravy.
***