(10.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Organizační výbor navrhl samozřejmě tento návrh k projednání výboru pro sociální politiku. Jen se zeptám, jestli někdo navrhuje ještě něco jiného. - Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Plachý: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovoluji si rozšířit počet výborů o hospodářský výbor, protože zákoník práce podstatným způsobem ovlivňuje celé podnikatelské prostředí. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, budeme o tom také hlasovat. Výborně. Myslím, že se dostavili poslanci, vy jste se přihlásili, takže můžeme hlasovat o tom prvním návrhu.
Kdo souhlasí, aby ten návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku?
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 44. Přítomno je 127 poslanců, pro hlasovalo 126, proti žádný. Tento návrh byl přijat.
Další návrh byl tento návrh přikázat k projednání výboru hospodářskému.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro také to přikázat výboru hospodářskému, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 45. Přítomno je 140, pro hlasovalo 75, proti 41. Takže i tento návrh byl přijat.
Pak tady byl návrh zkrátit lhůtu k projednávání na 21 dnů. Říkám to přesně? Takže budeme hlasovat.
Zahajuji. Kdo je pro zkrácení lhůty k projednávání na 21 dnů, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Máme pořadové číslo 46 tohoto hlasování. Přítomno je 142 poslanců, pro hlasovalo 121, proti žádný. Návrh byl přijat. Lhůta k jeho projednání byla zkrácena.
Děkuji předkladatelům a končím projednávání bodu číslo 13.
Máme další bod před sebou a to je bod číslo
15.
Vládní návrh zákona o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany
před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon)
/sněmovní tisk 253/ - prvé čtení
Tento návrh by měl uvést z pověření vlády ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Pane ministře, prosím, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně uvedl vládní návrh zákona o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, tzv. antidiskriminační zákon.
Chci úvodem říci, že vláda k tomuto návrhu zákona zaujímá střízlivý postoj. Jsme si vědomi toho, že se jedná o téma, které má silný politický akcent, že kolem něj lze vést vášnivé politické diskuse, a předem říkám, že já sám osobně se nedomnívám, že problém diskriminace je nutné řešit takovýmto speciálním zákonem. Na druhou stranu je třeba říci, že vláda je zodpovědná vláda a ve chvíli, kdy v zásadě právní prameny antidiskriminačního práva jsou dnes obsaženy v komunitárním právu, které jako členské země Evropské unie musíme převzít, pak vláda, která je zodpovědná, předkládá tento návrh zákona a nechává jej na posouzení Poslanecké sněmovně. A je na Poslanecké sněmovně a Senátu, aby jako nejvyšší orgány parlamentní republiky rozhodly, zda takový návrh zákona chceme a chceme tak naplnit naše povinnosti odpovídající našemu členství v Evropské unii, nebo zda i přesto, že jsme takto vázáni přijmout a transponovat určité směrnice evropských orgánů do našeho právního řádu, tak takto postupovat nebudeme.
Důvodem, proč se vláda rozhodla předložit tento návrh, a toto rozhodnutí schválila ještě předchozí vláda 11. 6. 2007, je ta skutečnost, že proti České republice se již v tuto chvíli vedou čtyři řízení pro porušení Smlouvy o založení Evropských společenství, konkrétně porušení článku 226, z nichž jsou dvě ve fázi formálního upozornění a další dvě ve fázi podmíněného stanoviska. Jinými slovy, je to aktuální politický problém, a proto, jak jsem řekl, vláda předkládá tento návrh s tím, že je na Sněmovně a na Senátu, aby posoudily, nakolik má být takovýto samostatný zákon součástí našeho právního řádu.
Chci konstatovat hned na úvod, že návrh, který zde máme před sebou, striktně vychází z nutných závazků, které máme ve vztahu k členství v Evropské unii, a z toho, co musíme transponovat do našeho právního řádu. Snaha Ministerstva spravedlnosti jako předkladatele byla opravdu zvolit minimalistickou variantu a předložit vám to, co v zásadě musíme transponovat do našeho právního řádu. Tím také konstatuji, proč se tento návrh antidiskriminačního zákona určitým způsobem odlišuje od verze varianty, která byla projednávána v minulém volebním období a která, jak víte, byla v minulém volebním období podpořena Poslaneckou sněmovnou. Byla však zamítnuta Senátem a při opakovaném hlasování v Poslanecké sněmovně se již nenašel dostatek hlasů pro to, aby byl tento návrh podpořen. Tehdy pro návrh hlasovalo pouze 83 poslanců. Takže téma antidiskriminace jako takové v podobě samostatného zákona zde na půdě Poslanecké sněmovny projednáváme již podruhé, byť v rámci tohoto volebního období poprvé.
Dámy a pánové, tolik jenom informace na úvod k této materii. Jestli dovolíte, k samotnému zákonu pak velmi stručně.
Tento návrh zákona upravuje v zásadě a explicitně stanovuje to, co implicitně obsahují některé jiné právní předpisy, a to právo na rovné zacházení, a dále stanovuje prostředky ochrany proti diskriminaci z taxativně vymezených důvodů v daném zákoně. Tento zákon se vztahuje na oblast pracovního práva, práva sociálního zabezpečení, práva vlastnického, práva odborového sdružování atd. Toto opět je taxativně vymezeno v zákoně.
V zásadě to, co je nové z pohledu právního řádu, je to, že je tu zakotveno samostatné právo na rovné zacházení. A to explicitně jako takové právo dosud v českém právním řádu zakotveno nebylo a v tomto dochází k určitému posunu. Samozřejmě je možné diskutovat a předpokládám, že tato diskuse se seriózně povede v ústavněprávním výboru, pokud propustíte tento tisk do dalšího čtení, nakolik již současná platná právní úprava v jednotlivých právních předpisech, zvláště v předpisech pracovního práva, tuto ochranu před diskriminací a v zásadě právo na rovné zacházení již neobsahuje.
Chci konstatovat, že tento náš návrh se liší od toho předchozího mimo jiné i v tom, že implementuje nové směrnice Rady ministrů, které byly přijaty od doby prvního projednávání tohoto návrhu na půdě Poslanecké sněmovny. To znamená, že ten návrh je též výrazně aktualizovaný a jsou zde zakotveny směrnice z roku 2006, konkrétně směrnice Evropského parlamentu a Rady o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání. To je směrnice, která v původním návrhu zakotvena ještě nebyla.
Dámy a pánové, závěrem chci konstatovat, že institucionálním zajištěním tohoto práva na rovné zacházení, kdy samozřejmě dotyčný má právo se obrátit na soudy a soud posuzuje, zda právo rovného zacházení bylo či nebylo dodrženo, tak institucionálním zajištěním předběžnou a následnou kontrolu svěřujeme veřejnému ochránci práv, to znamená dochází tímto zákonem k rozšíření působnosti ombudsmana. Domníváme se, že z možností, které existovaly, je tato možnost nejpřijatelnější. Připadalo nám vhodnější posílit působnost již existujícího úřadu než zřizovat úplně nový úřad a tím zvyšovat náklady na realizaci tohoto zákona a výdaje z peněz daňových poplatníků.
***