(16.10 hodin)
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych pouze velice stručně připomněla, o čem v tomto návrhu jde, že má řešit situaci dětí, jimž dlouhodobě jeden z rodičů neplatí soudem stanovené výživné. V České republice žije řada dětí v neúplných rodinách, protože, jak sami víte, rozvodovost patří k jedné z nejvyšších v České republice, a právě jsou to děti z těchto neúplných rodin, které se často ocitají na hranici chudoby, eventuálně pod její hranicí.
Protože si myslím, že děti z těchto rodin nemůžeme nechat v této situaci, proto jsme také přišli s tímto návrhem, který by měl poskytovat pomoc těmto dětem. Děkuji vám pro tuto chvíli za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Anně Čurdové. Předložený návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku, petičnímu výboru a také stálé komisi Poslanecké sněmovny pro rodinu. Usnesení výborů a komise nám byla rozdána jako sněmovní tisky 132/2, 3 a 4. Prosím, aby se slova postupně ujaly zpravodajka výboru pro sociální politiku paní poslankyně Dana Filipi, poté požádám o slovo zpravodajku petičního výboru paní poslankyni Vlastu Bohdalovou a také zpravodajku stálé komise Poslanecké sněmovny pro rodinu paní poslankyni Alenu Páralovou.
Slovo má nyní paní poslankyně Dana Filipi.
Poslankyně Dana Filipi: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámila s usnesením výboru pro sociální politiku.
Výbor pro sociální politiku projednal zmiňovaný návrh zákona 3. října. Po odůvodnění zástupce skupiny předkladatelů poslankyně Vladimíry Lesenské, zpravodajské zprávě poslankyně Dany Filipi a po rozpravě výbor pro sociální politiku doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby vyslovila souhlas s návrhem poslanců Anny Čurdové a dalších na vydání zákona o náhradním výživném a o změně některých souvisejících zákonů, sněmovní tisk 132.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní poslankyně. Nyní požádám o slovo zpravodajku výboru petičního paní kolegyni Vlastu Bohdalovou. Prosím.
Poslankyně Vlasta Bohdalová: Dobré odpoledne, vážení kolegové, vážená paní předsedkyně.
Petiční výbor na svém zasedání 3. dubna 2007 přijal usnesení č. 48 k tisku 132, k návrhu zákona o náhradním výživném. Petiční výbor doporučuje, aby přijala Poslanecká sněmovna toto usnesení: Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem poslanců Anny Čurdové a dalších na vydání zákona o náhradním výživném a o změně některých souvisejících zákonů, zákon o náhradním výživném, podle sněmovního tisku 132, ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. V části osmé Účinnost, § 27, se slova "1. července 2007" nahrazují slovy "1. ledna 2008".
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní kolegyně. Do třetice poprosím o slovo zpravodajku stálé komise Poslanecké sněmovny pro rodinu paní poslankyni Alenu Páralovou.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás seznámila s usnesením stálé komise pro rodinu.
Stálá komise pro rodinu dne 10. května 2007 projednala tento návrh a usnesla se na následujícím usnesení. Po úvodním slově zástupce předkladatelů Antonína Sedi, zpravodajské zprávě poslankyně Aleny Páralové a po rozpravě stálá komise pro rodinu Poslanecké sněmovny Parlamentu doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky návrh zákona o náhradním výživném, sněmovní tisk 132, zamítnout.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní poslankyně. Tím jsme se dostali za všechna usnesení, která byla k této věci přijata. Mohu otevřít obecnou rozpravu, což tedy činím. Oznamuji, že nemám žádnou písemnou přihlášku do této rozpravy, proto se táži vás, zda se chcete někdo do obecné rozpravy přihlásit ze svých míst. Pan kolega Kafka se hlásí jako první. Má slovo a poté pan ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas.
Prosím, slovo má pan poslanec Kafka.
Poslanec David Kafka: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, ti, kteří zde byli i v předcházejícím období, musí mít nutně pocit, že se s touto materií už setkali, a mají pravdu. Tehdy se jednalo o tisk 964. Tisk 132, který dnes projednáváme, stejně jako ten předchozí Senátem a prezidentem vrácený, neprošel standardní procedurou připomínkového řízení. Připomínky, které vláda v květnu roku 2005 k tisku tehdy 964 měla, nebyly zohledněny ani v tomto tisku 132.
Návrh je natolik sebevědomý, že se neohlíží na výši výživného stanoveného nezávislým soudem, ale určuje ji sám podle věku nezaopatřeného dítěte. V řadě případů by tak docházelo k příjmovému paradoxu. Dítě, na které rodiče platí průměrných 1500 až 1800 korun měsíčně, by dostávalo méně v době, kdy na něho rodiče své závazky platí. V době, kdy by platit přestali, by dostávalo náhradní výživné vyšší v rozsahu od 2500 do 3890 korun. Takže neplatit výživné by bylo výhodnější jak pro stranu povinnou, tak i pro stranu oprávněnou. Takový přístup k nezávislé justici se nedá nazvat jinak než pohrdáním.
Návrh vychází z falešného předpokladu, že pokud dlužné výživné vymáhá stát, dosahuje výrazně vyšší účinnosti, předvídá 33 %. Z provozování podobného systému na Slovensku i z dřívějších tuzemských zkušeností se ukazuje, že se pohybuje do 10 %, tedy na úrovni srovnatelné s účinností, které dosahuje věřitel jako fyzická osoba. Malá úspěšnost vymáhání pohledávek od neplatičů je dána hlavně charakteristickými rysy této skupiny, a nikoliv tím, že by stát měl větší páky, než má kterýkoliv člověk, tedy osoba oprávněná.
Nárok na poskytování náhradního výživného, který by podle předloženého návrhu zákona vznikl všem neúplným rodinám v případě, že jeden z rodičů neplní vyživovací povinnost, by přispěl k vytvoření takového prostředí, v němž by rodiče dítěte měli na rozdíl od stávajícího právního stavu menší odpovědnost za zachování úplné rodiny a za výživu dítěte po jejím rozpadu, neboť návrhem se obecně převádí za zákonem stanovených podmínek tato povinnost na stát. Lze říci, že je přímo návodný - aby ti, co dosud platili výživné, převedli tuto povinnost na tu část společnosti, která se chová odpovědně, platí daně, a to ve výši, která přestává být společensky tolerovatelná.
Předložený návrh zákon podmiňuje nárok na poskytování náhradního výživného mimo jiné výší příjmu. Rozhodný příjem je stanoven takovým způsobem, že prakticky všechny neúplné rodiny tuto podmínku splňují. Také výše náhradního výživného je stanovena velmi vysoko, stejně tak jako maximální částka a doba plnění v řádu let.
Návrh nepožaduje na zákonném zástupci ani na zletilé oprávněné osobě fakticky žádnou aktivitu, která by směřovala k vymožení dlužných prostředků předtím, než uplatní žádost o náhradní výživné.
Velmi podstatné je, že neřeší příčinu jevu, proč je výhodnější pro povinnou osobu soudem stanovené výživné neplatit, nýbrž se orientuje pouze na pasivní řešení důsledků takového jednání.
Kromě toho lze vážně pochybovat o odhadu výše prostředků státního rozpočtu na samotnou dávku náhradního výživného z důvodů, které jsou uvedeny v důvodové zprávě ve výši 1,5 miliardy korun. Důvodová zpráva je tendenční, nepřehledná a argumentuje neaktuálními údaji. De facto tím otevírá prostor k nekontrolovatelnému ataku na státní rozpočet.
***