(16.30 hodin)
(pokračuje Nečas)
Pokud si pak tato čísla dosadíme do tabulky uvedené na straně 15 návrhu, tak se nám v nákladech namísto částky 1,569 mld. objeví částka 2,38 mld., čili výsledek o jednu třetinu vyšší a převyšující ten odhad, který je uveden v důvodové zprávě, o 800 milionů korun, čili o žádnou zanedbatelnou částku, a to dámy a pánové, za situace, že zůstane zhruba stávající počet dlužných a vymáhaných výživných, a nebereme v potaz dynamický model, kdy důsledkem tohoto zákona, většího spoléhání se na stát, bude ve skutečnosti větší počet neplatičů, kteří nebudou platit dlužné výživné prostě proto, že si budou vědomi, že to zajistí stát. Čili ve skutečnosti ta částka, která ve skutečnosti bude vyplacena navíc, může být vyšší až o jednu miliardu proti tomu, co je uvedeno v důvodové zprávě.
Toto, co jsem uvedl, dámy a pánové, jsou hrubé chyby v důvodové zprávě, které měl návrh v době jeho podání. Připomínám, že doba pokročila a od podání tisku č. 132 byla přijata řada zákonů, které mohly mít vliv na čísla spočítaná v důvodové zprávě, i když konkrétními příklady důvodová zpráva zrovna neoplývá. Dovolím si ve druhé části svého vystoupení některé příklady ukázat.
Již v prvním čtení hovořila paní poslankyně Filipi o tom, že tato předloha v sobě nese princip vyzdvižení jedné potřebné skupiny na úkor druhých, také potřebných, nebo neméně potřebných, možná mnohdy více potřebných. Jestliže dáváme určité privilegium dětem z neúplných rodin kvůli nedostatku finančních prostředků, nemůžeme zapomenout, že existují úplné rodiny se stejným, nebo dokonce větším problémem. Paní poslankyně Filipi vznesla několik otázek. V reakci na tyto otázky vám chci ukázat nespravedlnost návrhu, o kterém tu teď jednáme. S ohledem na již platné změny právních předpisů budu porovnávat situaci v roce 2008 - čili hypoteticky, kdyby platil tento předpis od 1. ledna příštího roku.
Příklad první. Dnešní právní stav - neúplná rodina s neplaceným výživným, dítěti je 16 let, čistý příjem rodiny je 8000 korun, neplacené výživné je 8000 korun. Tato rodina by podle současné právní úpravy dostávala v roce 2008 od státu na sociálních dávkách 3873 Kč měsíčně, jedná se o dávky státní sociální podpory a dávky pomoci v hmotné nouzi. Příjem na hlavu po zaplacení nákladů na bydlení by činil 3649 Kč.
Co s podobnou situací, dámy a pánové, udělá posuzovaný návrh? Podle tohoto návrhu by stejná neúplná rodina s čistým příjmem 8000 korun a neplaceným výživným 8000 korun dostávala v roce 2008 v prvním čtvrtletí po přiznání náhradního výživného částku 9389 korun měsíčně - to je další nechtěný důsledek návrhu; nový příjem ve formě náhradního výživného neomezí v prvním čtvrtletí pobírání jiných dávek, a od druhého čtvrtletí po přiznání by dostávala 5625 korun měsíčně v podobě vlastně sociálních dávek. Příjem na hlavu by po zaplacení nákladů na bydlení by činil více než 6000 korun v prvním čtvrtletí pobírání náhradního výživného a více než 4600 korun od druhého čtvrtletí pobírání náhradního výživného.
Proti neúplným rodinám postavím dvě rodiny úplné.
První úplná fungující rodina, která se ocitla nezaviněně v tíživé sociální situaci, má také jedno šestnáctileté dítě, čistý příjem této rodiny je 16 000 Kč, čili odpovídá tomu, že jsou dva lidé s příjmem. Rodina dostane v roce 2008 od státu na sociálních dávkách 1548 Kč měsíčně, to znamená opět ze systému pomoci v hmotné nouzi, popřípadě ze státní sociální podpory. Příjem na hlavu po zaplacení nákladů na bydlení by činil 3897 Kč, to znamená pouze o 200 Kč více než u té rodiny podle stávajícího právního stavu, která je neúplná.
Druhá úplná rodina s podobným příjmem, ale třemi dětmi - 5, 11 a 16 let - s čistým příjmem z výdělečné činnosti rodičů ve výši 16 500 Kč měsíčně; tato rodina bude v roce 2008 dostávat na sociálních dávkách 7193 Kč měsíčně. Příjem na hlavu po zaplacení nákladů na bydlení by činil 3000 korun zhruba - necelých 3100 Kč, čili mimochodem výrazně méně než u té první neúplné rodiny.
Podle mého názoru je sociálně neúnosné, aby neúplná rodina dostávala výrazně vyšší podporu od státu než rodina úplná. Je neodůvodnitelné, že úplná rodina bude po zaplacení nákladů na bydlení mít nižší částku než rodina neúplná. Na hlavu totiž v úplné rodině připadne 3897 Kč, v neúplné rodině připadne podle návrhu po zaplacení nákladů na bydlení 4697 Kč, a v prvním čtvrtletí po přiznání náhradního výživného dokonce 6407 Kč - podle současně platné úpravy v neúplné rodině je to 3649 Kč.
Pokud v tomto momentu chcete poznamenat, že náhradní výživné je přece jenom takzvaná záloha, kterou si stát na povinných vymůže zpět, pak je nutné si připomenout, že stát dostane zpět jen - a to jsem velmi optimistický - 10 až 20 % prostředků, které na náhradním výživném vyplatí. Nemluvě o tom, že tyto prostředky by nevymáhal stát, ale obce.
Podle mého přesvědčení se stále jedná minimálně z 80 % o poskytování další, nové sociální dávky. Jinými slovy, dámy a pánové, tady nezavádíme nějaké náhradní výživné, tady de facto i de iure zavádíme novou sociální dávku, jejíž roční náklady budou, dámy a pánové, v řádech miliard korun. Miliard korun! A dojdu-li k tomuto závěru, pak se ptám, jak se předkladatelé tohoto návrhu vyrovnají s tím, že bychom jednomu dítěti ve srovnatelné sociální situaci poskytovali ze státního rozpočtu více peněz než dítěti druhému jenom na základě toho, že jedno dítě je z úplné a druhé z neúplné rodiny.
Druhý příklad dokumentující nespravedlnost návrhu. V důvodové zprávě se k ustanovení, podle kterého dítě do 15 let věku má dostávat tři čtvrtiny výživného stanoveného soudem a dítě nad 15 let celé stanovené výživné, pochopitelně s limitem výše, o kterém jsem již hovořil na začátku, říká - cituji přímo z návrhu: "Výše náhradního výživného se stanoví v závislosti na věku nezaopatřeného dítěte. Hranicí je zde 15 let. U dětí starších 15 let se předpokládají vyšší náklady, a proto se volí výše dávky ve výši výživného." Výše dávky náhradního výživného se tedy ale odvíjí od toho, jaké výživné bylo stanoveno, jaké výživné bylo stanoveno soudem.
***