(9.50 hodin)
(pokračuje Wolf)
Tedy jaký je důvod této novely? Důvod spočívá zejména v tom, že se úmluva nevztahovala na všechny operace, které OSN zajišťuje. Za operace OSN se podle úmluvy považovaly jen takové operace, které slouží k obnovení míru a bezpečnosti nebo operace, o nichž Rada bezpečnosti nebo Valné shromáždění OSN prohlásily, že existuje výjimečné ohrožení personálu podle článku 1 písmeno c) úmluvy. Novela, rozšiřuje okruh operací, na které se režim ochrany vztahuje.
Jsem přesvědčen, že je to užitečný materiál a má svůj jednoznačný pozitivní význam. Doporučuji pustit tuto novelu do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Můžeme otevřít obecnou rozpravu. Jestli dovolíte, tak bych požádal paní místopředsedkyni Němcovou, jestli by mi na chvilku umožnila vystoupit ještě jednou. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Slovo má místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Vážení kolegové, já bych ještě jednou chtěl, protože jsem samozřejmě zaregistroval, že pan ministr ve svém vystoupení zaujal postoj k těm událostem včera v Organizaci spojených národů, a rád bych na to reagoval.
V každém případě kvituji aspoň to, že z jeho úst zaznělo to minimální přiznání, že to je prohra pro Českou republiku, a chtěl bych na to reagovat tím, že já v žádném případě nemám pocit nějakého triumfu z toho, že jsme včera v OSN neuspěli, protože by to bylo docela malé, kdyby se člověk radoval z něčeho, co je neúspěchem skutečně České republiky. Ale já jsem chtěl, aby se tady mluvilo dnes, právě s tím blížícím se předsednictvím, o tom, jestli ten způsob, kterým my podobné věci společného zájmu v této zemi zvládáme tímto způsobem, jestli je šťastný a jestli v tom budeme pokračovat. Ano, protože, podívejte, my jsme se tady ve Sněmovně nedokázali bavit ani o tom, co budeme při té kandidatuře prosazovat, jak se bude postupovat a jaké budou třeba naše priority v Radě bezpečnosti. Já jsem slyšel a skutečně mě překvapily výroky premiéra, který mluvil o Haiti a Západní Sahaře jako o věcech, kterým se budeme věnovat.
Pane premiére, takhle to nemůžeme debatovat, s vámi za zády. Já jsem to četl v novinách, v těch novinách to prostě bylo, a já vycházím z těch zdrojů, které mám k dispozici. Ale jako to, že se takto dohadujeme novinami, to je prostě špatně. V této věci jsme se o tom měli bavit jinak, měli jsme se o tom bavit právě ve Sněmovně a měli jsme hledat způsoby, jak v té věci postupovat společně. Vždyť pokud by byla z vaší strany ochota si vyjasnit strategii, postup, tak přece sociální demokracie i jako opoziční strana byla připravena v takovýchto věcech pomoci. My jsme neměli přece zájem na nezdaru, stejně jako nemáme zájem na nezdaru českého předsednictví. Ale jak se můžeme těch věcí účastnit, když není ochota o tom mluvit, když se o prioritách prostě dozvídám z novin? To je stejné ale v případě předsednictví.
Pane premiére, vy přece víte, já jsem byl pozvaný na debatu k českému předsednictví, a ta zpráva, šedesátistránková, kterou vláda připravila, prostě není veřejně k dispozici. Oponentní posudky, když jsem se obrátil, abych se k nim dostal, tak mi bylo řečeno, že nejsou veřejně přístupné. To je zase ta stejná situace. Člověk se dobourává, aby se dozvěděl, co chcete vlastně v těchto věcech dělat. Tady ani není možné učinit dohodu, že jsou věci společného zájmu, na které by se hledal společný postup, protože v případě, že narazíme do zdi, tak jsme prostě do ní narazili všichni.
To je věc, o které jsem chtěl tady dnes mluvit. O koncepci české zahraniční politiky, která ve skutečnosti není schopna vytvářet konsensus. Protože vláda se chová jako někdo, kdo je do sebe zavřený, jako někdo, kdo se prostě uzavírá do sebe, není ochoten ve Sněmovně a veřejně o tom skutečně důkladně mluvit, a není možné vytvořit nějaký konsensus.
Jestli nejsme schopni se poučit z tohoto neúspěchu a říci, že to budeme dělat jinak, tak prostě můžeme za rok a něco narazit do té zdi znovu. A já tady říkám, že na tom zájem nemám! Já prostě necítím žádný triumf z toho, že jsme to včera projeli! Já na vás apeluji, abyste změnili způsob komunikace. Prostě způsob komunikace v této Sněmovně je špatný! Politika, že se přetáhne nějaký poslanec na hlasování, ta možná funguje dočasně v této Sněmovně, ale nefunguje ve světě. Prostě představovat si, že tam někoho přetáhneme, to prostě dopadneme, jak jsme dopadli. Na té světové scéně nelze uvažovat takto provinciálně!
Já teda děkuji panu ministrovi aspoň, že vůbec na toto téma v rámci tohoto bodu zareagoval, ale tohle nelze vyřešit žádným takovým jedním vystoupením. Já prostě volám po debatě o koncepci české zahraniční politiky a apeluji na koalici, aby našla způsob komunikace s opozicí ve věcech státního zájmu.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Tak to byl místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. Dalším přihlášeným do této diskuse je pan poslanec Václav Exner.
Poslanec Václav Exner: Paní místopředsedkyně, členové vlády, dámy a pánové, myslím si, že je třeba litovat, že Česká republika, která měla skutečně nadějnou pozici pro to, stát se nestálým členem Rady bezpečnosti, se nakonec nestala. No ale není všem dnům konec, budeme pravděpodobně o věc usilovat příště. Já na základě zahraniční politiky, jakou Česká republika provádí, si ani nejsem jist, jestli bychom opravdu hájili v Radě bezpečnosti politiku, která by byla podporována našimi občany a která by byla v zájmu všech lidí.
Nicméně vystoupil jsem proto, že pan ministr zahraničních věcí se zmínil o tom, že Chorvatsko proti České republice je novým státem, které jako trochu neokoukané vlastně získalo určitou výhodu. Chtěl bych tedy pana ministra zahraničních věcí upozornit, že Chorvatsko funguje na základě ústavy, která byla přijata v prosinci 1990, nezávislost vyhlásilo 25. června 1991 a mezinárodního uznání se mu dostalo ve velkém rozsahu v roce 1992. Je tedy přece jenom o něco starší než Česká republika.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pak tady mám přihlášku pana poslance… Pan poslanec Paroubek se mi hlásil dřív. Omlouvám se. Prosím pana poslance Paroubka a ještě fakticky pan poslanec Bratský vzápětí.
Poslanec Jiří Paroubek: Vzhledem k tomu, že nebyla umožněna debata v jiném bodě, v samostatném bodě, o té včerejší kolosální prohře české vlády v souboji o nestálé členství České republiky v Radě bezpečnosti OSN, musím k tomu - a koneckonců pan ministr zahraničních věcí velmi korektně, a já mu za to děkuji, vystoupil sám s určitou sebekritikou.
Pane ministře, já jsem vás sice kritizoval ve sdělovacích prostředcích za tuto prohru, ale určitě si nemyslím, že vy jste z těch činitelů vlády ten, kdo za to nejvíce odpovídá. Myslím si, že tu odpovědnost nese především premiér a samozřejmě také místopředseda vlády Vondra, kteří vám velmi nekvalifikovaně fušují do řemesla. Pan premiér dokonce, jak je jeho oblíbeným zvykem v poslední době, si teď sebral kuličky, když začala tady ta nepříjemná pro něj debata, a odešel. Já myslím, že v průběhu této debaty se asi nedostaví.
Já bych řekl, že vláda by měla provést určitou sebereflexi v této záležitosti, protože to je prostě věc, ze které se musí poučit vláda, ale musíme se také poučit my všichni, protože tam, kde jde o národní zájem, tak zájem vlády a zájem opozice by měly být totožné. Já bohužel musím použít kondicionálu, protože mě nic jiného nezbývá. Vláda v této věci se na nás neobrátila a nehovořila s námi.
Já bych řekl, že Chorvatsko je zemí, která prostě využila všech možností. V čele Chorvatska, a to ještě máme štěstí, dámy a pánové, že zanedlouho budou v Chorvatsku volby, že premiér Sanader, kterého považuji za svého přítele, je to muž z konzervativního tábora, ale myslím si, že je to muž, od kterého by se tato vláda, česká vláda, mohla učit zahraniční politice, protože on je schopen prostě mluvit s každým.
***