(10.20 hodin)
(pokračuje Šeich)
Takže tvrzení, že se pro kandidaturu nic neudělalo, je naprosto skandální a je samozřejmě účelové. Celé to pramení v tom, že téma zahraniční politiky - a v tom jediném se dá souhlasit s představiteli opozice, kteří promluvili - je tématem, které by mělo spojovat opozici a vládu, je tématem, které by mělo hledat dlouhodobě kompromisy a konsensy o tom, kam zahraniční politika bude směřovat.
ODS ještě v jiné pozici, v pozici opoziční strany, kdy seděla v opozičních lavicích, hledala pro tehdy vládní koalici pod vedením sociální demokracie podporu pro pro nás klíčové a strategické směřování České republiky, jako byla účast v zahraničních misích v Iráku, v Afghánistánu a jinde. Hledali jsme to v době, kdy někteří členové sociální demokracie, spíše pacifisticky orientovaní, měli zásadní problém s účastí českých vojáků v zahraničních misích, a tehdy byla potřeba většina více než sto hlasů, kdy bez opozice by takováto rozhodnutí nemohla být učiněna, a proto jsme hledali podporu pro tehdy vládní předsedající stranu - sociální demokracii - pro to, aby Česká republika mohla dlouhodobě naplňovat naše cíle.
Na druhou stranu jsme poté, co se obrátil volební výsledek a konstelace je výsledkem voleb jiná, byli svědky toho, že hledání konsensu v zahraniční politice, což je pro každý stát důležité, se přeměnilo v politickou hru, přeměnilo se v hru na volební kampaň na zahraniční politice, což je opravdu to největší zvěrstvo, které si umím představit. Volební kampaň na zahraniční politice je věc, která sice jedné politické straně může přispět, na druhou stranu celé České republice rozhodně nepřispěje a celé České republice rozhodně uškodí. Je to o tom, že přece na boji v OSN, který jsme vedli všichni společně - vedla ho sociální demokracie, když seděla ve Strakově akademii, vedla ho naše vláda, vedli jsme ho stejně a všichni jsme se stejně chtěli stát členy Rady bezpečnosti, v podstatě objektivními fakty to nebylo možné, a my na tomto tématu hrajeme volební kampaň v Ostravě, Ústeckém kraji či někde jinde. A to je opravdu velké zvěrstvo, velký šlendrián a velké diletantství. Já si myslím opravdu, že volební kampaň na zásadních zahraničněpolitických tématech je věcí velmi nepřístojnou, velmi nevhodnou a že může podpořit toho či onoho kandidáta té či oné strany v nějakém kraji, ale rozhodně - a to je jistota - poškodí Českou republiku jako celek. Stalo se to na tématu radaru, kdy sociální demokracie začala seriózní vážná technická jednání na téma, jestli vůbec je možné nějaký radar na českém území umístit, a ve chvíli, kdy Strakovu akademii opustila, tak plánuje celonárodní referenda, bojkot a veškerou negaci svých kroků předešlých.
Čili musím říct, že jsou to tvrdá fakta, ale je to realita. Čili vést volební kampaň na zahraničněpolitických tématech je opravdu velké zvěrstvo vůči zájmům České republiky.
A je potřeba říct k tomu, co pan předseda Paroubek zmínil ke svým zahraničněpolitickým aktivitám: Je pravda, že vede velmi čilé zahraničněpolitické aktivity, ale jaké jsou to aktivity? Jsou to aktivity setkávání s představiteli evropské sociální demokracie a třeba i rakouské sociální demokracie a formulování s nimi společných prohlášení. S těmi rakouskými sociálními demokraty, kteří trvale, dlouhodobě a cíleně poškozují národní zájmy naší země, kteří nás zkoušejí na tématu Temelína, kteří se snaží oddálit vstup České republiky do schengenského prostoru a kteří se snaží poškodit naše národní zájmy. Cestuje do Číny, je to pravda. Ale jsou to cesty ku prospěchu naší země, nebo spíše k tomu, abychom se blamovali?
Čili zahraničněpolitická témata promítat do národní volební kampaně je velkým zvěrstvem a to by se nemělo dít. (Potlesk v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Kolegové, já tady teď mám pět faktických. První poslanec Kováčik, Rath, Jičínský, Paroubek a Jandák. Tak prosím, pan poslanec Kováčik jako první.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, pane předsedající. Víte, já bych rád ocenil dvě věci. Tou první byla filipika pana kolegy Šeicha, kterou se snažil neúspěch a prohru obrátit vlastně v úspěch a v to, že se nic neděje, že se jenom pletl jakýsi bič z lejna nebo něco takového a že je to jenom hra a že jsme vlastně nic neprohráli. Já jako občan České republiky jsem sledoval sebevědomá prohlášení předsedy vlády těsně před volbou, byla toho plná média: to nemůžeme prohrát, znělo, i když možná nebylo řečeno přímo tak naplno. A myslím si, že najednou ne, že to nic nebylo, že jsme si jenom trochu hráli, je trošku neseriózní. Já jako občan se cítím být blamován.
A to druhé, co chci ocenit, byla práce chorvatských vyjednávačů. Oni si to doopravdy odpracovali, jak včera večer v televizi konstatoval náš náměstek ministra zahraničích věcí. Oni si to skutečně odpracovali, jako bychom si to my vlastně vůbec neodpracovali, jako by nám na tom vůbec nezáleželo.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Další pan poslanec Rath, pak Zdeněk Jičínský, Jiří Paroubek, Jandák a paní poslankyně Orgoníková. Technickou? Prosím, pan poslanec Rath. Prosím o klid.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, já myslím, že je naprosto evidentní, že pan premiér nezvládá zahraniční politiku. Při té příležitosti by možná stálo za to, aby se doma zeptal paní Talmanové, kterou instaloval do čela komise, která má slaďovat pracovní povinnosti s rodinnými povinnostmi, protože jednoznačně toto souvisí i třeba s tím, že kvůli rodinným povinnostem, přítomnosti u porodu, pan premiér skrečoval zahraniční návštěvy v Jemenu a v Somálsku, což samozřejmě je velký problém, a paní Talmanová by měla nějakým způsobem asi poradit, zda je více premiérem, anebo zda je více otcem. Obě role jsou velmi důležité, ale pro Českou republiku je samozřejmě důležitější role předsedy vlády. Občané taky mají své rodiny a musí leckdy dát přednost svým pracovním povinnostem před povinnostmi rodičů a rodiny.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Další faktická pan poslanec Zdeněk Jičínský, potom Jiří Paroubek, Vítězslav Jandák, Hana Orgoníková - platí? - a Jeroným Tejc.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane místopředsedo, kolegové, kolegyně, pan poslanec Šeich tady předvedl něco, co je pro něj, myslím, typické. Onu samolibou aroganci, která se projevuje tím, že bez znalosti věci tady užívá silných slov, mluví o zvěrstvu týkajícím se zahraniční politiky, kterou představuje opozice. A já bych se nejenom jeho, ale i pana předsedy vlády a pana náměstka Vondry zeptal, v čem tedy vidí onu snahu o společnou zahraniční politiku v zájmu České republiky, jestliže rozjedou jednostrannou akci o zřízení vojenské základny cizího státu na území České republiky - to, že USA je naším spojencem nebrání tomuto konstatování, protože tak to je - a rozjedeme tuto akci, aniž se staráme o to, co tomu řeknou naši sousedé. A přitom víme dobře, že kromě Polska ostatní naši sousedé jsou proti této akci - to nás nezajímá. Sousedské vztahy nejsou prioritou naší zahraniční politiky? Jaký je postoj k této věci v rámci Evropské unie, to nás také nezajímá, a v rámci Evropské unie my máme postoj spolu s vládou bratrů Kaczyńských. To je pozitivní politika české zahraniční politiky? Tím, se opravdu začleňujeme do těch hlavních sil, které si přejí v Evropě zahraniční politiku mírovou na základě evropské integrace? Odpovězme si sami. (Potlesk zleva.)
***