(14.50 hodin)
(pokračuje Seďa)
Vážené kolegyně, vážení kolegové, co říci závěrem? Návrh rozpočtu kapitoly 307 na rok 2008 a rozpočtový výhled na rok 2009 a 2010 odpovídá nekoncepční práci současného vedení Ministerstva obrany. Prostě peníze byly povýšeny nad operační schopnosti naší armády, kdy nedochází k tolik potřebné restrukturalizaci a jde pouze o zakonzervování současného stavu. Když použiji přirovnání paní ministryně, jsem přesvědčen, že opět nezvýšíte počet indiánů a nesnížíte počet náčelníků.
Předložení návrhu rozpočtu bez projednání dokumentu Transformace resortu Ministerstva obrany v situaci, kdy vláda není schopna naplnit své programové prohlášení, je dalším krokem nepromyšleného a neefektivního jednání Ministerstva obrany. Z tohoto důvodu navrhuji odmítnout předložený vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2008.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Dolejš, připraví se pan poslanec Sobotka. Máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, kolegové, máme před sebou premiéru. Premiéru vlády, která si vytkla do vínku být efektivnější, dát lidem více prostoru pro sebeuplatnění, více svobody, více šťastného života každého z nás. A jak by šlo souhrnně označit jejich dílo? Obávám se, že ono pravozelené souručenství, které nyní usedlo do lavic ve Strakově akademii, by se dalo překřtít na společenství bohatců, byrokratů a betonářů. (Ohlas v sále. Poznámka místopředsedy vlády Kalouska mimo mikrofon: A tunelářů.) Tento návrh státního rozpočtu je přirozeně pro levou polovinu politického spektra nepřijatelný. Přirozeně proto, že se opírá o asociální reformu veřejných financí. Nemyslí si to jenom politici zde v těchto lavicích, chránění imunitou. Bohužel jsou o tom čím dál víc přesvědčeni i občané, kteří jsou venku, mimo tyto zdi, a potvrzují to i průzkumy veřejného mínění. A právě těmto občanům bude vystaven účet, účet za takovou politiku.
Vám vůbec nevadilo, že jste se v přípravě nejenom reformy, ale i tohoto státního rozpočtu nebavili s těmi, kterých se dotkne nejvíc? Vám nevadí, že při setkání vlády, zaměstnavatelů a zaměstnanců, tedy odborů, v tripartitě jste nedospěli k nejmenšímu náznaku dohody? Vám to nevadí? Vám není jasné, že tímto se dáváte na šikmou plochu narušení sociálního smíru, že jste se v podstatě, taženi vizí jakéhosi magického limitu, magické mety 50 % mandatorních výdajů ve státním rozpočtu, vydali na jakýsi římský pochod? Všichni si vzpomeneme, jak onen římský pochod blahé paměti skončil. A proto s takovým návrhem státního rozpočtu lze těžko souhlasit. A to nejenom z levicových lavic, ale i z lavic odpovědných.
Ale konkrétně k jednotlivým prvkům návrhu, protože když - jak si tady pan ministr financí postěžoval - tento návrh bohužel není dost revoluční, asi se někde ztratila ona fiskální aurora, tak aspoň jaké krůčky k té budoucí - možná - fiskální revoluci jsou tímto návrhem učiněny.
První otazník mám už při četbě makroekonomických východisek zpracování tohoto návrhu. Neoddiskutovatelným faktem je, že prognózy - konsensus predikce, ať už ho tvoří domácí či zahraniční instituce - hovoří o zpomalení dosavadního růstu. Faktem je, že toto zpomalení je způsobeno zejména oslabením finální spotřeby domácností. Může se v tom projevit i růst úrokové míry a také se do toho nepochybně promítnou i vnější vlivy, protože světová ekonomika i naši sousedé mají nemálo problémů.
Pan ministr financí tady hovořil o Evropské měnové unii jako o zóně, která se otřásla ze svých problémů a kráčí k šťastným zítřkům. Ale prognóza ekonomického růstu v této oblasti na příští rok je nižší než za letošní rok, dosahuje 2,4 % HDP. Poslední prognóza Mezinárodního měnového fondu, pokud se týká světové ekonomiky, je také spíše skeptická, svět, zejména díky asijským zemím, je o něco rychlejší, ale přesto to znamená snížení temp růstu světa na 4,8 %. Samotné Spojené státy, přestože se tam diskutuje o tom, že hypoteční krize už byla víceméně zastavena, tak tam se očekává růst pouze 1,9 %. Čili ekonomika zpomaluje. Ekonomika zpomaluje a my očekáváme benefity z růstu, který za prvé byl založen za předchozí vlády a za druhé byl do jisté míry i prázdnou množinou, protože varující je i další statistický údaj, a to že nám v odhadech přírůstku hrubého domácího produktu narůstá informace o stavu zásob.
Jestliže nemáme z oficiálních prognóz žádnou indikaci nějakých větších národohospodářských nestabilit, to je ještě neznamená, že potenciál těchto nestabilit tady neexistuje. Je prostě zřejmé, že při omezeném růstu a při takto nastavené rozpočtové politice se buď bude zvyšovat inflace, nebo se bude zvyšovat nezaměstnanost, a pokud toto chceme obojí udržet v určitých mezích z důvodů měnových i z důvodů sociálních, tak nám hrozí, že nám to přeteče v rámci onoho v hospodářské politice známého magického čtverce v oblasti obchodní a platební bilance.
A teď se podívejme na ono inflační nebezpečí. Horní mez odhadu České národní banky jsou 4 %. Je to průměr. Je to průměr, ale už toto číslo má velmi negativní dopad na reálnou kupní sílu obyvatelstva. Nejedná se zatím zdaleka o inflaci poptávkového typu. Jedná se o inflaci spíše nabídkového typu, která by měla být udržena v příslušných mezích konkurencí. Také o tom tady pan ministr financí hovořil. Obávám se ale, že ty hlavní inflační faktory se nedají zvládnout konkurencí a že nás skutečně v příštím roce čeká, že se dostaneme za hranici nejenom nesplnění deficitního maastrichtského kritéria, ale také za hranici inflačního maastrichtského kritéria. Že zkrátka i v tomto ohledu přestaneme plnit to, co se od nás očekává, a tudíž že relativně nezávislá instituce, jako je Česká národní banka, se může rozhodnout o politice zdražování peněz, které samozřejmě bude mít negativní vliv na ostatní zmiňované politiky.
Vrátil bych se ještě jednou k oné poptávkové inflaci neboli k nebezpečí, že začne závod mezi cenami - cenami práce a cenami ostatních výrobních faktorů. Nominální odhad Ministerstva financí v oblasti soukromého sektoru - mezd v soukromém sektoru je 7 %. Zdálo by se tedy, že tady je vše v pořádku.
***