(10.10 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Kdo další do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím.
V rozpravě padl návrh, který je hlasovatelný. Pan poslanec Václav Snopek navrhl, abychom jako Poslanecká sněmovna nesouhlasili s odpovědí pana ministra životního prostředí. Já vás všechny odhlásím, protože poměry ve Sněmovně se změnily, a požádám vás o novou registraci, případně přivolám ty, kteří mají zájem o této interpelaci hlasovat.
S návrhem na nesouhlasné stanovisko Poslanecké sněmovny s odpovědí pana ministra životního prostředí se vypořádáme v hlasování pořadové číslo 56, které jsem právě zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji.
V hlasování pořadové číslo 56 z přítomných 103 pro 56, proti 42. Návrh byl přijat. To znamená, že pan ministr bude pověřen vypracovat novou odpověď.
Tím končím projednávání odpovědi pana ministra Martina Bursíka na interpelaci Václava Snopka.
Další interpelací na ministra životního prostředí a místopředsedu vlády Martina Bursíka je interpelace paní poslankyně Kateřiny Konečné ve věci vytvoření podmínek pro fungování stanic na bioplyn. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 301. Všichni jste jej obdrželi.
Otevírám rozpravu a vidím přihlášku paní kolegyně Kateřiny Konečné. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, pevně věřím, že jste se seznámili s námětem mé interpelace, a pokud někteří z vás dnes žijí v blízkosti bioplynové stanice, tak mi dáte zapravdu, že byla oprávněná.
Je složité vysvětlovat, co vše jsme svou nečinností i jako Poslanecká sněmovna, ale především nedostatečnou koordinací vládních orgánů zapříčinili občanům, kteří již dnes jsou nuceni v blízkosti bioplynových stanic žít. Problém bioplynových stanic se netýká pouze Ministerstva životního prostředí, ale také Ministerstva zemědělství a dalších kontrolních orgánů, nicméně je to právě Ministerstvo životního prostředí, které by mělo legislativu i některé kontrolní kroky týkající se bioplynových stanic zkoordinovat.
Když jsem vám interpelaci psala, vážený pane ministře, brala jsem ji jako seriózní námět, který reaguje na podněty občanů. Vy jste se však ve své odpovědi uchýlil pouze k tomu, abyste popsal současný stav a pouze nastínil dlouhodobé cíle řešení. Ale ten problém existuje již dnes a nevznikl mávnutím kouzelného proutku. Digestát i technologie používaná téměř ve všech bioplynových stanicích obtěžuje lidi zápachem a praxe ukazuje, že není možné účinně okamžitě zasáhnout. Následný dlouhodobý zápach v oblasti bytové zóny pak znehodnocuje kvalitu života našich občanů. Zlepšení a řešení těchto problémů ale naráží na vakuum, které je dáno stávající úrovní právních předpisů a neschopností účinně do těchto problémů vstupovat stavebními úřady, odbory životního prostředí, oblastními inspektoráty České inspekce životního prostředí, krajskými hygienickými stanicemi. Všechny výše uvedené orgány a organizace byly v minulém období osloveny občany dotčených obcí bez výsledku, s tím, že je to problém, že o tom vědí, ale nemají pravomoci, jak jej řešit. Jistě zajímavá situace.
Zmatky ve vydané vyhlášce o ovzduší, správné technické zařazení bioplynových stanic v legislativě a přesné stanovení parametrů digestátu jsou však bohužel ve vaší odpovědi vkládány do dlouhodobých opatření, která budou někdy snad v roce 2008 přijímána. Přitom o tom, že problém existuje, svědčí i to, že ve své odpovědi uvádíte, že funguje meziresortní komise, jejímž předmětem činnosti by mělo být reagování na stížnosti a podněty dotčených subjektů. Musím na okraj přiznat, vážený pane ministře, že mě překvapilo, že v této komisi jsou zástupci provozovatelů bioplynových stanic, to je jistě v pořádku, ale úplně zde chybějí zástupci dotčených obcí.
Ráda bych na tomto místě poděkovala Ministerstvu zemědělství a panu ministrovi, který nám po jednání na výboru pro životní prostředí, který se tímto problémem zabýval, napsal zcela konkrétní postup, jak dále chce jeho ministerstvo situaci řešit, jak zcela konkrétně hodlá změnit zákon o hnojivech, tak aby splňoval kritické připomínky k činnosti bioplynových stanic, ale také nám pan Gandalovič sdělil, v jakém časovém horizontu takto bude postupováno.
Vážený pane ministře, ani vy, ani vaše ministerstvo se nemůže chovat způsobem mrtvého brouka, ale mělo by aktivně reagovat na připomínky občanů a obcí. Tady přece nejde jen o řešení stávajícího problému, ale v návaznosti na další výstavbu až několika set bioplynových stanic o to, aby byla jistota, že občanovi bude garantováno nezhoršení životních podmínek a životního prostředí v jeho okolí. Že to jde, dokazují zkušenosti z Rakouska a Švýcarska. Z vaší odpovědi jsem se bohužel, pane ministře, nic podobného nedozvěděla. Sice v ní zmiňujete některá opatření, která je třeba učinit, ale jejich fáze realizace nebo časový horizont těm, kteří vaši odpověď četli, zůstávají utajeny.
Vážený pane ministře, jistě se společně shodneme na tom, že potřeba rozvíjet nové technologie obnovitelných zdrojů energie je nesporná. A v tomto směru je přijata řada cílů, jejichž dosažení má pomoci řešení rostoucí potřeby energie. Finanční injekce ze státních a evropských peněz a dotování těchto programů z veřejných prostředků mají tento trend nastartovat. Je správné a měli bychom podporovat bioplynové stanice, které mohou pomoci vyřešit to, co nejen se zemědělským i biologickým odpadem chceme dělat, navíc pokud je jejich produkt kromě tvorby energie zaměřen i na zpětné zapravování do půdy, ale je třeba mít technologie, které budou dány v zákoně nebo ve vyhlášce, bez toho to prostě nepůjde, a které opravdu zajistí to, abychom při provozu a následném zapravování do půdy nepáchali více škody jak užitku pro životní prostředí. K těmto technologiím by však zemědělci následně neměli mít dán pouze technologický postup a nové vyhlášky o ovzduší, ale také finanční rámec, tak aby pro ně vůbec bylo výhodné takto biologický odpad zpracovávat.
Ve své interpelaci jsem se vás v červnu 2007 snažila na situaci upozornit. Bohužel se mi dostalo odpovědi, která přesouvá odpovědnost na Evropskou unii a nižší orgány samosprávy. Ale nikde jsem se nedozvěděla, v čem konkrétně tyto orgány pochybily a jaká opatření ministerstvo přijme, aby se situace nejen neopakovala, ale řešila i současný stav. V tom mi zůstalo ministerstvo dlužno odpověď a především vyslalo signál pro obyvatele Velkých Albrechtic, Klokočova a dalších dotčených obcí, že se jejich problémy zabývat nehodlá.
Dovolte mi na tomto místě poděkovat také kolegům ve výboru životního prostředí, kteří na rozdíl od vás, pane ministře, berou tuto situaci jako velmi vážnou a na rozdíl od ministerstva v rámci svých legislativních pravomocí se snaží aktivně přistupovat k této problematice.
Ano, je toho opravdu hodně, co by bylo třeba k bioplynovým stanicím ještě dodat. Vážený pane ministře, opravdu vám nezávidím vaši situaci, kde byste měl najít konsensus mezi zemědělci, provozovateli, úředníky a občany. Nicméně vaše odpověď na mou interpelaci mě neujistila ani v tom, že se o něco takového intenzivně pokoušíte. Spíše mě utvrdila v tom, že tento problém není pro vás prioritou a o jeho budoucím řešení ještě nemáte jasno. Proto bych vás ráda požádala nejen o opětovnou odpověď na mou interpelaci, ale zároveň jsem s vaší odpovědí vyslovila nesouhlas.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Kateřině Konečné. Kdo další do rozpravy? Má zájem pan ministr? Ano. Místopředseda vlády a ministr životního prostředí Martin Bursík. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, vážená paní poslankyně, věřte, že tento podnět, se kterým jsme pracovali, beru za velmi seriózní a věcný. Vážím si toho, že se tomu tématu věnujete, a v žádném případě situace není taková, že by Ministerstvo životního prostředí bylo mrtvým broukem, jak říkáte, nebo že by výbor pro životní prostředí byl na rozdíl od ministerstva tím, který bere situaci za vážnou. Ani není pravda, že by to nebylo prioritou.
***