(11.10 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Kdybych měl zhodnotit smlouvu, řekl bych hlavní větu - že je to sňatek z rozumu. Je to kompromisní text, který po referendech v Holandsku a Francii musel doznat změn. Těch změn doznal. Změny jsou ku prospěchu věci, přestože tu základní materii, tu podstatu zlepšení fungování institucí Evropské unie v sobě obsahují. Odstraňují se ústavní atributy, protože to kritizovala většina států, které i souhlasily, anebo dokonce ratifikovaly ústavní smlouvu. Zakotvuje se princip obousměrné flexibility. Vymezují se pravomoci unie, posiluje se úloha vnitrostátních parlamentů.
Podpis reformní smlouvy by měl proběhnout po příslušných diskusích na národní úrovni a v Parlamentu symbolicky 13. 12. v 11 v Lisabonu, tak jak si přál José Socrates, prezident Evropské rady, nebo prezident portugalského předsednictví během tohoto půl roku.
Myslím si, že daleko závažnější než tento bod byla diskuse druhý den v pátek na téma globální aspekty Lisabonské agendy nebo Lisabonské strategie. Mělo by nás potěšit, že hlavní směry Lisabonské agendy, které samozřejmě musíme ještě formalizovat do spousty dokumentů, korelují nebo jsou v souladu s hlavními prioritami vlády, to je zjednodušení podnikatelského prostředí speciálně pro malé a střední podniky, výrazná podpora a podpora prostředí pro vědu, výzkum a vzdělávání. Je to samozřejmě spojeno s otázkami energetiky, energetické bezpečnosti a klimatických změn a dalšími otázkami. Musím říci, že v tomto smyslu jsme neměli žádné výhrady.
Pokud bych měl popsat diskusi, tak je to diskuse, kterou všichni známe, a je celkem jedno, z které jsme politické strany. Česká republika díky své otevřené ekonomice, exportní schopnosti a exportní potřebě patří samozřejmě a zcela přirozeně mezi státy, které si přejí daleko větší otevřenost Evropské unie, daleko větší otevřenost třetích trhů, kdy usilujeme vláda od vlády o uzavření dohod WTO, v tomto případě speciálně v Dohá, a proto patříme mezi státy spíše s liberálnějším pojetím tohoto aspektu, jako je Británie, skandinávské země a celá řada nových členských zemí.
Bylo velmi zajímavé a každému bych přál, tomu, kdo to nezažil, aby zažil diskusi o globalizačních aspektech Lisabonské agendy právě na Evropské radě. Pod stejnými souhlasnými větami se fakticky skrývají dva diametrálně odlišné koncepty, které rámují diskuse nejenom o otázkách Lisabonské agendy, ale fakticky o všech otázkách Evropské unie, které se v současné době projednávají. Na jedné straně tendence spíše protekcionistická, spíše vývoz nejrůznějších regulací do třetího světa, na druhé straně spíše touha uvolnit bariéry pro obchod, uvolnit bariéry jak v Evropské unii, tak v třetím světě a v zemích, které jsou pro nás zajímavé.
Velmi zajímavá diskuse probíhá, a myslím si, že patří rovněž mezi národní zájmy, chtěl-li bych to tak říct, České republiky, diskuse o svobodách, základních svobodách Evropské unie, na kterých vznikla. Myslím, že se shodujeme na tom, že Česká republika i v rámci svého předsednictví navazujícího na francouzské předsednictví bude chtít posilovat konkurenceschopnost, bude chtít posilovat aspekty znamenající ekonomický růst, bude chtít dokončit jednotný vnitřní trh a bude chtít samozřejmě garantovat základní svobody. My přece nemáme v této chvíli garantované základní svobody, a jak směrnice Bolkesteinova o volném pohybu služeb, tak samozřejmě doposud trvající moratorium na volný pohyb pracovních sil jsou aspekty, které musí být v českém zájmu průřezově všemi stranami odstranit.
Pátá svoboda, která je diskutována v Evropské unii, je svoboda volného pohybu mozků. Možná nám připadá diskutabilní, ale Evropská komise tím má na mysli volný pohyb myšlenek, volný pohyb vědeckých kapacit a výraznou spolupráci v této oblasti. Samozřejmě naše pozice je - můžeme mít svobod, kolik chceme, ale je třeba dokončit především ty základní čtyři.
Výrazná diskuse se odehrávala nad otázkami stability finančních trhů, speciálně v souvislosti s posledními turbulencemi na finančním trhu, které byly exportovány do Evropy ze Spojených států amerických. My jsme s tím materiálem na ECOFINu neměli problém, a proto jsem k tomu tématu ani nevystupoval. Je třeba říci, že celá řada mechanismů, které Evropská komise navrhuje, už u nás fungují anebo jsou startovány. Nicméně je otázkou - a já doporučuji, abychom se ne dnes, ale někdy vážně na odborné úrovni zamysleli nad tím, že pokud budeme provazovat jednotlivé finanční trhy v Evropě, tak pak ten dopad americké počínající krize na finančním trhu, který má vliv na některé země Evropské unie a na Českou republiku minimálně, může mít v rámci provázání těchto mechanismů vliv na Evropskou unii jako celek. Nicméně to je diskuse odborná, subtilní a nechci vás s ní zatěžovat.
Poslední část diskuse byla věnována klimatickým změnám a postkjótskému procesu, kdy speciálně v této souvislosti se připravuje mandát Evropské unie na plánovanou konferenci na Bali, která by měla za prvé vyhodnotit kjótský proces a připravit mechanismy postkjótského procesu.
Musím říci, že Česká republika nepatří mezi země, které by neplnily své závazky spojené s protokolem v Kjótu. Česká republika plní tyto závazky. V tomto smyslu je třeba se obracet spíše na země, které ho neplní, například Rakousko, abychom si tady řekli otevřeně. Náš postoj k této věci je celkem jasný. Evropská unie představuje z hlediska vytváření emisí zhruba 14 % světového objemu. Pokud se nám nepodaří na Bali přesvědčit země, jako je Brazílie, Argentina, Indie, Čína, Ruská federace a Spojené státy americké, které už se ale k tomu postkjótskému procesu přihlásily, tak fakticky změny v Evropské unii a regulace, které si - a binding targets, závazné cíle - které si Evropská unie sama na sebe stanovila, nebudou mít vliv na globální znečišťování, nebudou řešit problém tak, jak si Evropská unie představuje, a proto my samozřejmě zastáváme stanovisko daleko širší diskuse.
Já bych chtěl říci, že s touto Evropskou radou neformální v Lisabonu je spojena diskuse, kterou bychom měli v Parlamentu také nastartovat, a to je diskuse o ratifikačním procesu. Musím říci, že to, že Charta lidských práv není přímo součástí dokumentu, což byl požadavek celé řady států, ale je tam na ni výrazný odkaz, v této chvíli ještě neznamená a není to myšleno nijak agresivně, že tyto formulace v nové reformní smlouvě a tento nový institucionální rámec nebude ingerovat do naší ústavy, kdy judikáty Evropského soudního dvora by mohly mít vliv a mohly by být nadřazeny svým způsobem naší ústavě, a proto si myslím bez toho, že by to bylo myšleno výrazně ideologicky nebo politicky, že vyjádření Ústavního soudu, jestli tomu tak je, nebo nikoliv, patří mezi informace, které by Parlament měl dostat. Pak bude zcela jednoznačná odpověď na otázku, jestli jde o zasažení našich ústavních pravomocí, nebo nikoliv, a my se můžeme definitivně rozhodnout, jestli budeme ratifikovat tuto smlouvu parlamentní cestou, nebo cestou speciálního referenda k tomuto způsobu určeného.
Já jsem prezentoval veřejně názor, a tady ho nechci nijak výrazně obhajovat, protože je to předčasné, že bych se přikláněl stejně jako drtivá většina evropských států - mimo jiné proto nebyla schválena ústavní smlouva, ale tato redukovaná jednodušší reformní smlouva - pro parlamentní cestu. Nicméně myslím si, že diskuse je otevřená, je třeba zvážit ústavní aspekty a podle toho se seriózně rozhodnout.
Druhá otázka, kterou bych chtěl otevřít, a nevím, jestli dnes na ni bude čas, ale je nutné, aby se jí Parlament zabýval, je otázka našeho předsednictví, případného vlivu ratifikace reformní smlouvy a její platnosti a samozřejmě tím pádem i jmenování vysokého představitele pro zahraniční politiku a bezpečnost a prezidenta Evropské rady. My určitě nebudeme ti, kteří proces budou chtít brzdit. Nicméně existují v Evropské unii dva názory. Jeden prezentovaný nejsilněji Nicolasem Sarkozym a Francií, a to je samozřejmě, jak jinak, ratifikace co nejdříve a určování těchto představitelů již za francouzského předsednictví. Což samozřejmě jde proti zájmům České republiky, nicméně naše předsednictví by tím dostalo jedinou ránu, a to je to, že by se nezviditelňoval ministr zahraničí nebo ministr pro evropské záležitosti a premiér, nicméně jinak by byly ty principy zachovány.
***