(15.00 hodin)
(pokračuje Hamáček)
Nicméně to zásadní, co mě zaráží, je to, že minulý týden přece proběhlo hlasování, tady ležel na stole návrh zákona o obecném referendu, kdy bych očekával zejména od těch, kteří zde teď horují pro referendum, že pro něj ruku zvednou. Mohli hlasovat pro zákon o obecném referendu, poté vzít své argumenty a vyrazit do ulic, sehnat 200 tisíc podpisů, nebo ještě jednodušeji - přesvědčit 50 svých kolegů z poslaneckého klubu a vyhlásit referendum. Takto jednoduché by to bylo. Zde vidím jistou nekonzistentnost a docela mě to překvapuje.
Ale dovolte k meritu věci, tedy ke smlouvě, o které zde mluvil před časem při projednávání tohoto bodu pan předseda vlády. Já jsem zde nebyl, byl jsem na zahraniční služební cestě, ale vytiskl jsem si stenozáznam. Pokusím se pár poznámkami reagovat na to, co zde v debatě padlo.
Souhlasím s tím, co říkal jak předseda vlády, tak vicepremiér Vondra o tom, že je to dobrý kompromis. Samozřejmě jako sociální demokrat bych si asi představoval jako ideální řešení původní text ústavní smlouvy, ale chápu, že to z objektivních důvodů nebylo možné a tento kompromis je kompromisem rozumným. Jsem rád, že Evropská unie se konečně po té dlouhé době, kdy se zabývala sama sebou, řešila své vnitřní problémy, konečně může přestat tímto zabývat a může reagovat na to, co se děje kolem nás.
Svět kolem nás se dynamicky vyvíjí. Unie, aby si udržela svou pozici na světové scéně, musí reagovat na to, co se děje kolem nás. Stojí před námi výzvy, které budou klást velké nároky na jednotu unie a její zahraniční politiku, jako je Kosovo, jako je izraelsko-palestinský konflikt, kde Evropská unie hraje v rámci vyjednávání velkou roli, katastrofická situace v Dárfúru či problémy spojené s globálním oteplováním. To jsou všechno problémy, které potřebují silnou Evropskou unii. Jsem rád, že dohoda na Lisabonské smlouvě toto Evropské unii umožňuje.
Podíváme-li se na roli naší vlády, kterou sehrála v celém procesu, nemohu neříci, že tam došlo podle mého názoru ke značnému posunu. Na jaře jsme zde byli svědky dělostřelecké přípravy, kdy vláda prostřednictvím médií či prostřednictvím vystoupení svých čelných představitelů ujišťovala Českou republiku a její občany, jak odjíždí tehdy za německého předsednictví dojednávat rámec té smlouvy, jak bude hájit zájmy České republiky. Koneckonců pan místopředseda vlády Vondra tady mluvil o tom, že osmnáct členských zemí šlo do jednání s tím, že nechtějí změnit ani čárku, Francie, Británie, Polsko, Česká republika a Nizozemí patřily k těm, které změny chtěly, protože mimo jiné jim šlo o to, aby konečný projekt byl projektem, který bude přijatelný pro všechny členské státy. Tolik citace pana místopředsedy vlády.
Mě tam akorát zaráží jedna věc. Každá z jednotlivých zemí měla nějaký jasně definovaný národní zájem, který tam odjížděla hájit. Já nejsem přesvědčen, že naše vláda do tohoto ranku takto zapadá, protože nevidím oboustrannou flexibilitu, nebo ve finále pár větiček, navíc ještě nepříliš závazných, spíše jako v rovině politické deklarace jako naplnění národního zájmu České republiky.
Mrzí mě, že jsme neměli možnost zde při přípravě vyjednávání diskutovat o tom, co je vlastně zájem České republiky. Já jsem přesvědčen, že bytostným zájmem České republiky je silná Evropská unie. Proto nechápu snahy rozvolňovat Evropu či zdržovat nebo prodlužovat nový systém hlasování jako věci, které jsou ku prospěchu České republiky a ku prospěchu našeho národního zájmu. Tolik jedna věc.
Druhá věc, která s tím souvisí. Věřím tomu, že předseda vlády, jak informaci tady uvedl, stejně vehementně se za reformní smlouvu, kterou dohodl v Lisabonu, bude stavět i při debatě v rámci ODS, protože to, o čem zde mluvil pan kolega Tlustý, ukazuje, že v Občanské demokratické straně je velká skupina lidí, nebo aspoň nějaká skupina lidí, kteří nejsou příliš spokojeni s tím, co se v Lisabonu dojednalo, a jsou rozhodnuti obrátit se na Ústavní soud, nebo aspoň tak signalizovali. To asi nepřidává důvěryhodnosti české politické reprezentaci, když premiér něco dohodne, vrátí se domů s tím, že je to dobrý kompromis, a členové jeho vlastní strany se chystají toto úsilí torpédovat či jej napadat u Ústavního soudu. Trochu mi v debatě chybělo i stanovisko ostatních vládních stran. Mám pocit, že v tomto aspektu jaksi rezignovaly, jak Strana zelených, tak KDU-ČSL, na svoji roli při formování zahraniční politiky. Ale to je otázka spíše pro jejich voliče.
Poslední téma, kterého bych se chtěl dotknout, je vliv této smlouvy na české předsednictví. Myslím si, že naším zájmem je, aby ratifikace proběhla co nejrychleji. Evropská unie se potřebuje pohnout kupředu. My bychom neměli v očekávání toho, že si na konec starého systému zahrajeme hlavní roli, ratifikaci nějakým způsobem zdržovat či se snažit, aby veškeré reformy, které tato smlouva přináší, vstoupily v platnost až po našem předsednictví. Myslím si, že to by bylo kontraproduktivní. Zastávám názor, že čím dříve evropská reformní smlouva vstoupí v platnost, tím lépe pro Evropskou unii, tím lépe pro Českou republiku. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. O slovo se přihlásil místopředsedy Poslanecké sněmovny pan poslanec Zaorálek. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě jednou dobrý den. Mě mrzí, že zde není pan premiér, který je na Borech, jak jsme slyšeli, protože pan premiér byl hlavním hrdinou tohoto jednání v Lisabonu. Viděli jsme ho všichni v televizi, když říkal panu Barrosovi, předsedovi Evropské komise - have a look at it and be happy, to znamená podívej se na to a buď v klidu. Věru bylo proč uklidňovat pana Barrosa, protože návrh, který předložila česká delegace, který jsme vlastně v přesné podobě nikdy neviděli, protože nám nebyl nikdy ukázán, nikdy předložen, můžeme se jen ze zahraničního tisku dovtipovat, tam se o něm dozvíme víc než v českém, můžeme jen tušit, co asi bylo navrženo, co bylo nakonec všemi členskými státy Evropské unie odmítnuto, včetně euroskeptických Britů, z jejichž stanoviska pan poslanec Tlustý viditelně opisuje, když tady říká své formulace k Lisabonské smlouvě.
Pan premiér zde není, aby nám to konečně řekl, jak to přesně bylo. Máme zde pana místopředsedu vlády Alexandra Vondru, tak budu mluvit tedy na něho, nepřímo samozřejmě.
Pan místopředseda řekl při posledním projednávání, že vlastně obě strany pokládáme smlouvu za kompromis, tak jaký velký rozdíl? Myslím, že tady rozdíl je. Dnešní debata by měla posloužit k tomu, abychom si ujasnili, v čem ho vidíme - hodnocení je odlišné - a především říci něco pro budoucnost, protože jak už tady řekl pan poslanec Hamáček, tato smlouva a tato dohoda je nesmírně významná z hlediska blížícího se českého předsednictví. Mě by velice zajímalo, jak bude probíhat debata v této Sněmovně, protože pan Alexandr Vondra před pár dny v tisku napsal, že míč je na straně opozice. Říkám to správně? Snad mohu říci opozice místo svého jména. Mně to tak připadá, že pan Alexandr Vondra a vláda drží míč v rukou a říkají - kopněte si, je to na vás.
Ale než se dostanu k té kopané, rád bych řekl, a to je třeba zde říci, proč pokládám smlouvu za dobrý a přijatelný kompromis sám. Zdůvodnění je asi takové, které by nikdy nemohlo zaznít z úst pana Vondry. Jsem přesvědčen, že smlouva, jak se nyní rýsuje, protože dohoda je snad definitivní, rozhodně není o transferu moci z národních vlád do Bruselu. Myslím si, že smlouva nemá žádnou kapitolu o nějakých nových kompetencích pro Evropskou unii. Ve skutečnosti ona mění způsoby, jak zacházet s existujícími kompetencemi, a mění způsoby brzd a rovnováh.
***