(15.30 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Takže abychom to, co se často u Evropské unie charakterizuje, jako že má kramářského ducha, tak to sice odpovídá těm kritériím tržní ekonomiky, která v tomto směru v rámci Evropské unie jsou významná, ale přece jenom asi by nám to nemělo stačit, protože podíváme-li se na současný svět, ten je natolik komplikovaný, že jenom s tímto přístupem asi neobstojíme, i pokud jde o to, jaká je pozice českého národa.
Já se neobávám jako náš pan prezident, že by Česká republika se měla snad v Evropské unii - to je jeho někdejší výrok - rozpustit jako kostka v šálku kávy. To nebezpečí prostě nehrozí. Tady hrozí spíše jiné nebezpečí - že Evropa, jakkoli je souborem národních států a souborem národů, které nikdy neutvoří to, co tvoří americký lid, protože vývoj Evropy je zcela jiný, ale že přesto pokud máme jako jednotlivé národní státy v tomto složitém období obstát, pak můžeme obstát jako součást většího celku, kterým je právě Evropská unie.
A v tomto směru mě postoje vládnoucí koalice a zejména vládnoucí strany neuspokojí. Byť, jak říkám, je tu samozřejmě nutno zaznamenat pokrok, protože v roce 2001 současný premiér podepisoval s britskými konzervativci a s nějakou pravicovou polskou stranou Pražskou výzvu. Jsem rád, že postoj současné vlády na pozicích Pražské výzvy, která byla zcela negativní k evropské integraci, netrvá a že jsme tu mohli během posledních měsíců zaznamenat jistý vývoj od zcela nekritické podpory polské politiky bratrů Kaczynských, která utrpěla porážku v posledních polských volbách, že jsme tu mohli zaznamenat pragmatičtější postoj ze strany české vlády. Ale byl bych rád, kdyby to nebyl takto účelový postoj, že přece jenom jsme si uvědomili, že se nemůžeme od té Evropy zcela oddělit a dostat se na úplnou periférii, že bychom opravdu evropské myšlence měli dát tu váhu, kterou má, protože pokud ji mít nebude, pak tedy Evropa nesplní to, co se s ní spojuje. Nenaplní se evropský sen, a význam Evropy a v tomto směru samozřejmě i České republiky jako malého státu bude v budoucnosti klesat.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. O slovo se přihlásil pan poslanec Bratský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji, pane předsedo. Kolegyně, kolegové, já bych se chtěl zmínit o jedné věci. Pan Zaorálek tady citoval pana místopředsedu vlády Vondru ze semináře, co kde a jak řekl. Řekl to poněkud svými slovy.
Já si myslím, že by bylo velmi fér, aby pokud ty semináře pořádáme, aby z nich byly pořizovány záznamy. Když jsem dělal seminář o digitalizaci České televize, tak každý z vás dostal DVD, na kterém jste měli zaznamenána všechna vystoupení těch, kteří tam hovořili, ať už to byli odborníci nebo politici. Měli jste dokonce stenografické záznamy, měli jste tam tabulky a grafy, které tam byly použity. A díky tomu pak Poslanecká sněmovna velkou většinou přijala zákon, který byl velmi kompromisní a ve prospěch dejme tomu všech, a hlavně občanů naší země.
Pokud chceme v politických diskusích na takto závažná témata citovat jednotlivé kolegy, co kde řekli, a byl to seminář ve Sněmovně, bylo by velmi fér, aby z tak významného semináře byla pořízena podobná věc. Protože potom to snadno svádí k tomu, že někdo může říci - ale já to říkal jinak, vy jste mě citoval jinak. To prostě do tak důležité debaty není fér použít, pokud není záznam, který by ukázal, jak kdo přesně co citoval, co přesně řekl. Je to opravdu drobné poodkroucení jednoho slovíčka, může znamenat úplně jiný význam důležité věty. Byl bych pro, a v této chvíli se za to přimlouvám, pokud někdo bude tady pořádat tyto semináře, aby byly na dostatečné úrovni a aby byl na ně odkaz, na který se můžeme dovolávat. Potom samozřejmě lze citovat, potom lze odkazovat. Lze číst celé statě nebo na ně upozornit a nechat si to třeba každý vytisknout. To je jedna věc, na kterou jsem chtěl upozornit.
A druhá věc. Samozřejmě že my jsme rozděleni svým názorem a je to veřejná věc, která je velmi dobře známá. Nakonec to máme ve svých volebních programech. Takže v diskusích tady ztěžka můžeme očekávat, že by jednotlivé polárně rozdělené strany překotně měnily na základě diskuse ve Sněmovně své názory.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Další přihlášky do všeobecné rozpravy nejsou. Všeobecnou rozpravu končím.
Ptám se na závěrečná slova pana ministra. Ano, chce vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády ČR Alexandr Vondra: Já bych, vážená Sněmovno, pane předsedo, krátce zareagoval na to, co tady zaznělo, a odpíchnu se od toho, co říkal Luboš Zaorálek. Já jsem nenapsal "míč je na straně opozice", já jsem napsal: "Pane Zaorálku, míč je na vaší straně." A měl jsem tím samozřejmě na mysli zájem vlády vést dialog a spolupracovat na přípravě předsednictví, tak jak jsme několikrát v posledních týdnech nebo i měsících deklarovali. Je to ostatně dobrým zvykem ve všech zemích, které se ujímají role předsedy v Evropské radě.
A koneckonců je příznačné a těm mým slovům jste dal za pravdu, když minulý týden z iniciativy Miloslava Vlčka, tady předsedy Poslanecké sněmovny, a ve spolupráci s předsedou Senátu Přemyslem Sobotkou, čili jedním člověkem ČSSD a druhým člověkem ODS, se uskutečnil tady ve Sněmovně oběd za účasti místopředsedů Sněmovny, místopředsedů Senátu, předsedy vlády a mně. A u toho oběda byla jediná židle volná a to byla židle rezervovaná pro vás. A vy jste na to jednání, zřejmě dokonce bez omluvy, se nedostavil, protože jsme se ptali, kde jste, a nikdo, ani pan Vlček, který oběd svolával, nebyl schopen odpovědět. Čili myslím si, že touto nepřítomností jste dal skutečně za pravdu mým slovům, že ten míč je stále ještě na vaší straně.
Jinak k té debatě na téma reformní nebo Lisabonské smlouvy já už tady nechci. Zaznělo tady mnoho názorů, ale myslím ten jednotící prvek se tu rýsuje, že prostě je to rozumný kompromis, ke kterému se Česká republika může bez problémů přihlásit.
Pokud jde o ten způsob ratifikace, zatím smlouva není podepsána. Byla teprve na neformální Evropské radě v zásadě odsouhlasená. Nyní úředníci a právníci připraví její konečný text a ten předpokládáme, že bude podepsán 13. prosince tohoto roku. Čili ten proces ratifikační bude následovat poté a samozřejmě vláda poté, co obdrží zmocnění k podpisu této smlouvy, předloží tuto smlouvu k projednání jak Poslanecké sněmovně, tak Senátu. My vycházíme z toho, že je to typ smlouvy, který podléhá ratifikaci podle článku 10 ústavy. To znamená bude vyžadovat souhlasu třípětinové většiny poslanců i senátorů, čili nepochybně tu bude prostor pro další diskusi, hodnocení.
A pokud jde o referendum, tak my se kloníme zatím k tomu, že není nutné referendum uspořádat.
A k tomu, co tu zaznělo z úst Vlastimila Tlustého, těch osm nebo sedm bodů, tak bych doporučoval ještě se na ty důvody podívat, protože některé ty informace se neshodují s tím, co v té smlouvě je. Já jenom namátkou uvedu to, že samozřejmě právo od smlouvy odstoupit i podle budoucí reformní smlouvy v tom textu zůstává.
Čili myslím si, že - znovu opakuji - je to rozumný kompromis, pro nás důležitý v tom, že je skutečně myslím realistické očekávat, že se k němu přihlásí všech 27 členských zemí. Čili našel se společný jmenovatel na rozdíl od toho cvičení kolem euroústavy, která bohužel Evropu rozdělila.
***