(15.50 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
Dnes stojíme před kompromisním návrhem, který předkládá skupina poslanců v čele s panem kolegou Davidem Kafkou, Kateřinou Jacques a Ludvíkem Hovorkou. Pan zástupce předkladatelů tady popsal poměrně podrobně, o co se jedná. Já to jen v krátkosti zopakuji.
Ve skutečnosti se jedná o novelu šesti samostatných zákonů, nikoliv tedy o předložení nebo schválení zákona jednoho nového. Všech šest zákonů, resp. úprav, se týká vymáhání dlužného výživného ve prospěch nezletilých dětí. Soudu se stanovuje povinnost poskytnout účastníku řízení vyjmenované informace o povinném a vyjmenovaným úřadům a právnickým osobám je stanovena povinnost poskytnout tyto údaje soudu. Promlčecí lhůta během trvání vyživovací povinnosti, nejpozději do 26 let věku dítěte, se staví a pomoc soudu je osvobozena od soudních poplatků, stejně tak jako v případě exekuce, kdy navrhovatel, resp. exekutor nemá nárok požadovat přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Obecnímu úřadu s rozšířenou působností je uložena povinnost poskytnout pomoc při uplatňování nároku na výživné. Orgán sociálně-právní ochrany dětí je povinen oznamovat orgánům činným v trestním řízení, že není plněna vyživovací povinnost vůči dítěti, a tento pak je povinen neprodleně zahájit řízení. Pomoc v hmotné nouzi je možno uplatnit jen při řádném plnění výživného.
Musím k tomu zcela poctivě dodat, že kromě toho, že to je další ze způsobů, a to velmi sympatický způsob, na řešení nešvaru, který jsme na začátku pojmenovali a o kterém mluvil pan předkladatel, na druhé straně vyjímáme jednu skupinu občanů, které poskytujeme zvýšenou ochranu a ve prospěch které činíme některé kroky a povinnosti, které vedou i k prolomení např. bankovního tajemství, což bylo možné v dřívější době jen ve prospěch orgánů činných v trestním řízení.
Tato novela není tedy tak jednoznačná v současném rozsahu, není zcela jednoznačné, zda by ve stávající podobě měla býti jednoznačně přijata, přesto se přimlouvám za to, aby byla propuštěna do druhého čtení, a pokud se vyskytnou nějaké nejasnosti ohledně jednotlivých ustanovení, abychom o nich diskutovali na půdě ústavněprávního, sociálního a dalších výborů, kde předpokládám, že dospějeme ke shodě.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám, vážená paní zpravodajko, a otevírám obecnou rozpravu. Jako první je přihlášen pan poslanec Kvapil, ale jestli chce dát přednost dámě, tak samozřejmě může. (Poslankyně Jacques nežádá své upřednostnění.) Není tomu tak, takže pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážená paní předsedající, je tomu tak. Já jsem přednost dámě dal, ale ona nevyužila této příležitosti, kterou měla.
Já chci jenom velice krátce, vážení kolegové a kolegyně, vystoupit pro podporu tohoto návrhu, protože považuji za správné tento problém se pokusit řešit, a to cestou podpory funkčnosti systému vymáhání. Považuji to za cestu lepší než zavádění nějakých nových sociálních dávek tak, jako tomu bylo v předchozí poslanecké iniciativě, kterou jsme projednávali na minulé schůzi.
Samozřejmě, že vláda k tomu doporučuje nějaké legislativní a technické úpravy. O těch je možné v rámci druhého čtení ve výborech diskutovat a případně je navrhnout. Já také, stejně jako tomu bylo u předchozího poslaneckého návrhu, bych rád, aby tento návrh projednala stálá komise pro podporu rodiny. Proto budu navrhovat, aby byl tento tisk přikázán i této komisi. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. Další přihlášenou tedy je paní poslankyně Kateřina Jacques. Máte slovo, vážená paní poslankyně.
Poslankyně Kateřina Jacques: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, já mám tu čest připojit se k těm, kteří předkládají tuto novelu, a musím říct, že to je jedno z děl, které je skutečně kolektivní, a že se na něm neúčastnili pouze poslanci a poslankyně, ale také odborníci z Ministerstva práce a sociálních věcí, spolupracovali jsme s neziskovým sektorem a také jsme čerpali z celé řady konkrétních příběhů žen, matek, které bývají nejčastěji oběťmi tohoto velmi neblahého jevu, jakým je neplacení výživného.
Je to problém a fenomén, který se projevuje v ČR řadu let. Nejenom proto už jsme měli na stole několikrát návrhy na řešení tohoto problému, a já jsem skutečně přesvědčena o tom, že ten, který vám zde předkládáme, plní celou řadu požadavků, které si na takovou právní úpravu klademe, a zároveň, že nepřenáší zodpovědnost z někoho, kdo se nechová řádně a kdo neplní to, co má, na celou společnost, a to si myslím, že je dobře.
To, že je vymáhatelnost práva v ČR obecně na nízké úrovni a je třeba tento problém řešit komplexně, o tom není pochyb a celou řadu kroků ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil už podniká. Existuje zde celá řada reformních plánů. Ale problém, kterým je neplacení výživného, je do té míry citlivý a týká se zajištění nezaopatřených dětí, že jsem přesvědčena o tom, že si zaslouží speciální přístup, protože ohrozit řádný vývoj a budoucnost našich dětí, to si skutečně společnost dovolit nemůže, a proto se domnívám, že je třeba problém řešit jednak přednostně a jednak nějakou speciální úpravou.
V navržené úpravě šesti zákonů se promítá snaha ulehčit postavení dítěte, ale také jeho zákonného zástupce, a náš návrh si klade za cíl v rámci stávající úpravy usnadnit procesní postavení dítěte v řízení o vymáhání výživného a ztížit postavení dlužníka.
Dovolte mi, abych připomenula ještě jednou základní přednost tohoto návrhu. V řadě bodů se budu opakovat, ale myslím si, že to není na škodu.
K nejdůležitějším změnám patří rozšíření povinnosti soudů v případě vymáhání výživného pomoci nezletilému oprávněnému při zajišťování informací nejen o bydlišti, ale i o majetkových poměrech a také zaměstnání povinného. V současnosti soud tuto povinnost nemá a vzhledem k tomu, že běžný člověk má jen omezené možnosti zjistit majetkové poměry dlužníka, je často jeho jediným východiskem pomoc soudního exekutora. Při jejím využití však hrozí povinnost hradit exekutorovi odměnu a také náklady a tato skutečnost mnohdy od vymáhání výživného pochopitelně zrazuje; příklady z praxe, které jsem měla k dispozici, to hojně ukazují.
Návrh také prodlužuje promlčecí lhůtu pro případ vymáhání výživného. V současné době se jednotlivé splátky výživného promlčují po třech letech a podle předložené úpravy by se výživné nepromlčovalo, dokud trvá vyživovací povinnost rodiče k dítěti, nejdéle do 26 let věku. Výrazně se tím zvyšuje možnost vymožení výživného, a to až do doby, kdy se dítě svých práv může domáhat samo.
Dále návrh výslovně stanoví povinnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí poskytovat v případě neplacení výživného pomoc při uplatňování nároku dítěte na výživné a při vymáhání plnění vyživovací povinnosti k dítěti, včetně pomoci při podávání návrhu soudu. A to je velice důležité. Maminky, které se na nás obracely, popisovaly právě složitosti, kdy nemají žádnou zkušenost s tím, jak se svých práv u soudu domoci, i z hlediska administrativního, a tam se domnívám, že právě pomoc orgánů sociálně-právní ochrany dětí a asistence při nutných krocích je významným posunem a důležitou věcí. Orgány sociálně-právní ochrany dětí jsou totiž zpravidla podrobně obeznámeny se situací rodiny, s rozhodnutím soudu o výživném a i s touto problematikou obecně, a mají tedy možnost poskytnout odbornou pomoc. Přitom spolupracují zejména s orgány pomoci v hmotné nouzi, povinnými osobami, ale také s orgány činnými v trestním řízení a soudy. V současné době se mnoho rodičů zdráhá podat trestní oznámení na neplatícího rodiče, a to například z obavy před možnou pomstou a výhrůžkami. I toto je jev velice častý. Orgány sociálně-právní ochrany dětí by v takovém případě mohly podat trestní oznámení za rodiče, který se případné msty obává.
***