(15.40 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Chci říct, že ty otázky jsou velmi urážlivé a odpovídá se na ně velmi složitě. Já jsem nikdy žádný let nezneužil. To, že je plánována pracovní cesta delegace vedené premiérem do Sofie a logicky letadlo vylétává z Prahy a končí v Praze, neznamená, že moje služební cesta končila v Praze. Moje služební cesta byla plánována tak, že končila v Innsbrucku. Nevím, co je na tom divného. Já nevím, jestli má premiér právo…
Měl jsem skočit padákem, vážený kolego? Já teda padákem skáču v tandemu, ale nad Innsbruckem v tom počasí jsem se opravdu bál.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já myslím, že tato interpelace skončí.
Já můžu také pokládat za urážlivé vaše tvrzení, že jsem zneužíval vrtulník, pane premiére.
Ale další interpelace je interpelace ještě tvrdší! To bude poslanec Daniel Rovan a pak Zbyněk Novotný, takže si to nechme, protože teď zřejmě ještě atmosféra ve Sněmovně zhoustne. Prosím pana poslance Rovana. Teď to teprve začne!
Poslanec Daniel Rovan: Já děkuji panu předsedajícímu za entrée.
Vážený pane premiére, jako člen rozpočtového výboru a člen stálé komise pro bankovnictví jsem měl možnost ve druhém pololetí t. r. navštívit jednak Slovensko a jeho centrální banku a jednak Velkou Británii a Bank of England, kde jsme mimo jiné měli možnost a příležitost diskutovat o problematice přijetí eura a o zcela, ale zcela opačných postojích obou zemí. Zatímco Slovensko do eurozóny spěchá, má k tomu jistě i své důvody, Velká Británie postojem všech tří největších politických stran nepovažuje přijímání eura za aktuální téma dneška.
Dovolte mi prosím otázku, resp. žádost o vysvětlení postoje vlády České republiky k této problematice, jeho časování a důvody, které českou vládu k tomuto postoji vedou.
A dovolím si ještě poznámku pod čarou. Jako nováček ve Sněmovně poprvé po roce a půl využívám své právo interpelovat premiéra, resp. člena vlády, a to v otázce, kterou považuji za důležitou pro budoucnost České republiky. Nechápu, co je na této otázce servilního. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, slovo má předseda vlády.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já bych chtěl především požádat předsedajícího, aby nezneužíval svého postavení předsedajícího při vědomí, že nemůže být odvolán. Ale to sem možná nepatří.
Já tu otázku pokládám za natolik důležitou, že chci, aby se stala jednou z diskutovaných otázek této Sněmovny, a to bez emocí. Slovenský příklad, ale i příklad Litvy je poměrně varovný. Slovensko už nemá jinou možnost, než dělat všechno pro to, aby nakonec přemluvilo členy měnové unie, aby je do eurozóny vzali. Pobyt v systému ERM II a zafixování koruny, slovenské koruny nebo případně české koruny, vůči euru je při rychle rostoucí ekonomice smrtící koktejl. To, co si prožili Slováci v posledních letech - a teď já vím, že ambice Mikuláše Dzurindy byla velmi vysoká, že Robert Fico neměl možnost ze systému ERM II vystoupit. Ten inflační tlak, který museli vyrovnávat díky růstu 9 % a zafixované slovenské koruně byl enormní a myslím si, že odrazem toho je nakonec i neplnění samozřejmě jiného kritéria, změna podmínek v poločase. A ten hlavní důvod je, přátelé, v tom, že Evropská centrální banka, evropské země Evropské měnové unie nové státy EMU nechtějí. Představa, že by země jako Česká republika, Litva, Slovensko a další ovlivňovaly měnovou politiku Evropské měnové unie, je pro ně děsivou noční můrou, protože je zcela evidentní, že u rychle rostoucích nových ekonomik je prostě jiná měnová politika než u ekonomik, které rostou jedním nebo jedním a půl procentem. Ta potřeba apreciovat či depreciovat je tam diametrálně odlišná.
Vláda České republiky samozřejmě ví, že nestačí jenom plnit maastrichtská kritéria, ale že je třeba mít minimálně střednědobě našlápnuto na výrazné pokračování těch kritérií. Jinak se vystavujeme stejnému riziku a stejným nákladům jako Litva a stejným nákladům, které čekají a budou čekat Slovensko. Opravdu musíme provést - a já vás o to žádám, i o tu diskusi - jak změny důchodového, tak změny zdravotního systému, tak abychom stabilizovali veřejné finance na úrovni, která nám umožní střednědobě garantovat pokračování konvergenčních kritérií a tím vlastně učinit vůbec euro přijatelné pro českou ekonomiku.To, že musíme zvyšovat pružnost české ekonomiky na trhu práce, částečně na trhu produktů a v oblasti podmínek pro podnikání, to má snad v programu každá strana.
Já bych se chtěl vyjádřit ještě k jedné záležitosti a tou jsou výhody a nevýhody přijetí eura, tak jak je samozřejmě cítí odborníci a tak jak je diskutují. Ty výhody jsou jasné, to je snížení rizik měnových a finančních turbulencí. Je to samozřejmě určitá disciplína uvalená na domácí hospodářské politiky, stabilizace dlouhodobých úrokových sazeb atd. atd. Ukazuje se, že speciálně Česká republika tu výhodu, která se někde počítá na 0,5 % HDP, využije v daleko menším měřítku, ta výhoda bude nižší. Nevýhody jsou jasné - ztráta měnové a kursové politiky jakožto nástrojů proti asynchronnímu cyklu a synchronním šokům. Neadekvátní měnové podmínky apod. Podnikatelé, kteří touží po zafixování k euru, netuší, že se rychle rostoucí ekonomika a její vlivy neprojeví tím pádem v rostoucím růstu koruny vůči dolaru a euru, ale projeví se ve zvýšení cen energií, protože koruna roste vůči dolaru rychleji než euro vůči dolaru, a projeví se ve vyšších mzdách a vyšší inflaci. Je to evidentní, bavme se o tom seriózně. Zkusme to kvantifikovat, zkusme ty problémy takovým způsobem eliminovat, abychom byli připraveni ve správné chvíli, kterou jsme schopni politicky dohodnout.
Proč Češi mají rádi korunu? Uvažovali jste někdy nad tím, že to nejsou politici, kteří činí Čechy vůči euru lehce skeptickými? Češi po dlouhé době věří koruně, protože je druhá nejrychleji rostoucí měna v OECD, zvyšuje jejich úspory, zlepšuje jejich postavení na trhu v Evropské unii. A samozřejmě, Češi koruně věří.
To jsou všechno aspekty, které mě vedou k tomu, abych vyvolával permanentně tuto diskusi, abychom ji odideologizovali, abychom se byli schopni o tom racionálně bavit, aby to rozhodnutí, politické rozhodnutí, ať ho udělá kdokoli, bylo natolik kvalifikované, že bude pro nás výhodné euro přijmout, a nikoli nevýhodné.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ptám se pana poslance Rovana…? Pan poslanec už nechce nic slyšet. Takže prosím pana poslance Zbyňka Novotného, také z ODS, ve věci podpory vědy.
Poslanec Zbyněk Novotný: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v minulém funkčním období jsem institut interpelací využíval z pochopitelných důvodů mnohem častěji než nyní, jak si, pane předsedající, jistě dobře pamatujete. Důvodem této mé interpelace je téma, které svým dopadem výrazně přesahuje jedno vládní období, takže ta invektiva vůči mně, kvůli které jste neváhal porušit jednací řád, byla naprosto zbytečná.
Pane premiére, vaši předchůdci velice často a rádi hovořili o budoucnosti, o financování vědy a výzkumu. Skutečnost však byla taková, že jsme stále více zaostávali za ostatními partnery v EU, a to i za zeměmi, se kterými se můžeme snadno srovnávat, jako je Maďarsko, Polsko nebo Slovensko. Řešila vaše vláda tuto otázku, anebo jste pokračoval ve zděděné praxi, že co nepřináší okamžitý politický zisk, neřešíte? Děkuji vám předem za pozornost, a pane premiére, za vaši odpověď.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, slovo má premiér Mirek Topolánek.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já myslím, že je dobře, že se o tom bavíme a že to je vlastně druhá interpelace, která kráčí stejným směrem.
Tady se nedá říct, že by předchozí vlády nechtěly podporovat vzdělávání, nechtěly podporovat vědu, nechtěly podporovat nové technologie apod. Ten problém je někde trochu jinde.
Za prvé, z veřejných zdrojů nikdy do této oblasti nepůjde tolik peněz, aby jich byl dostatek. Takže první úkol, který máme, je ve všech těch oblastech stimulovat privátní subjekty, a to jak ve fázi vzdělávání, tak ve fázi vědy a výzkumu, protože ve fázi aplikací a technologie je to přirozené - právě privátní zdroje. Každý má trochu jiný názor na to, jaké nástroje pro to použít, ale v tom se snad shodujeme.
***