(11.30 hodin)
(pokračuje Exner)
Dovolte mi, abych hned na počátku řekl, že cílem mého vystoupení je na základě argumentů přesvědčit aspoň část poslanců o tom, že hlasovat pro vyslání těchto misí prostě není konstruktivní politika a přináší s sebou velké nebezpečí. Budu to dokumentovat jenom na případech tří rozhodujících oblastí.
Už tady velmi podrobně charakterizoval situaci pan poslanec Alexander Černý. Pokud jde o západní Balkán, ano, na celém západním Balkáně se konstatuje, že je situace nadále složitá a zůstává citlivá zejména v Kosovu. Ale nejde jenom o situaci bezpečnostní. Konstatuje se ve vládním materiálu, který jsme dostali předložený, že rozvoj zemí tohoto regionu dále brzdí pomalé tempo demokratických, hospodářských a bezpečnostních reforem, organizovaný zločin a korupce. V celé oblasti převládá a přetrvává nacionalismus a nedostatečná míra mezietnické tolerance. Bylo řečeno, že situace v Kosovu zůstává stabilizovaná z bezpečnostního hlediska a je nadále křehká. Ale dále se mluví o tom, že jde také o neutěšenou ekonomickou a sociální situaci, velkou míru společenské kriminality, zejména organizovaný zločin, konstatuje vláda, konkrétně obchod se zbraněmi, lidmi a lidskými orgány a drogami a značné množství nelegálně držených zbraní.
Upozorním znovu, že sociální a ekonomickou situaci v Kosovu si v rámci rozdělení jednotlivých pilířů vzala na starost Evropská unie. A to všechno, když v současné době v rámci operací NATO působí v Kosovu kolem 16 tisíc vojáků sil KFOR, ale ještě je k tomu potřeba dodat další minimálně stovky, ne-li tisíce nevojáků v rámci misí UNMIK, v rámci činnosti OBSE, v rámci jednotlivých projektů a tak dále.
Vláda už dopředu nás informuje, že bude potřeba v nejbližší době zajistit zejména dohled nad rozpuštěním Kosovského ochranného sboru při vytváření nových Kosovských bezpečnostních sil, to znamená, že předpokládá, že statut Kosova bude vyřešen formou nezávislosti. Už to víme tedy dopředu a o statutu jako by bylo již rozhodnuto.
Já bych chtěl poprosit představitele vlády, aby nám jednoznačně v Parlamentu řekli, zda se v případě jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova chystají uznat Kosovo jako samostatnou zemi, případně za jakých podmínek. K této situaci je potřeba jenom konstatovat, že v případě, že by taková jednostranná nezávislost byla vyhlášena, tak se předpokládá, že by zbývajících asi 100 tisíc Srbů, to znamená pětiprocentní menšina, která je, opustila Kosovo, případně přistoupila k různým jiným formám nesouhlasu s touto situací. Také pro paměť připomenu, že začátkem 90. let byly menšiny v nealbánském Kosovu zastoupeny na úrovni 20 až 25 % obyvatel, a že tedy výsledek působení 90. let a výsledek působení od bombardování v roce 1999 je takový, že nealbánská menšina v Kosovu se snížila na pouhých 5 %. Návrat těch, kteří žijí mimo Kosovo, není možný. Tady opravdu vítám stanovisko ministra zahraničních misí, když je přesvědčen o tom, že s pomocí boží se snad dosáhne změny této části.
Pokud jde o problematiku Afghánistánu. V Afghánistánu, jak už o tom začal hovořit pan místopředseda Zaorálek, centrální orgány, jak tvrdí vláda, nevykonávají svou moc v provinciích, což je způsobeno mimo jiné i silným vlivem kmenových vůdců v tradičně uspořádané společnosti. A to se nemění a pravděpodobně ani pro nejbližší období nezmění. Bezpečnostní situace je trvale riziková. Největší hrozby představují mezinárodní teroristické skupiny a organizovaný zločin a distribuce drog, nedostatečný výkon státní správy, korupce, etnické problémy a náboženský extremismus.
Skupiny stoupenců Talibanu a organizace Al-Káida jsou ty, které dále ovládají situaci ve velké části země, a to v situaci, kdy celkový počet příslušníků mise se postupně zvýšil na výš než 39 tisíc a počet provinčních rekonstrukčních týmů pod vedením NATO vzrostl na 25. Je tedy skutečností, že v 31 afghánských provinciích se dosud nepodařilo ani zřídit v šesti z nich takové buňky, které by mohly aspoň slovy pomáhat současné afghánské vládě. Přitom na jihu Afghánistánu v provincii Helmand, o které se ještě v souvislosti s drogami zmíním, působí naše skupina pro speciální operace vojenské policie a vede boj proti ozbrojeným skupinám a zajišťuje ochranu osob, záchranu rukojmích v nepřátelském prostředí a bezprostřední operace proti nelegálním ozbrojeným skupinám a pachatelům násilné trestné činnosti a na ochranu určených osob.
To, jak v provincii Lógar je klidná situace a prakticky jakoby bezproblémová provincie, svědčí o tom, že když tam má být zřízen provinční rekonstrukční tým, tak je Česká republika na jeho zřízení připravena vyslat tam do deseti osob civilního zaměření, a jak jsme se dověděli na zahraničním výboru, tak část těchto z deseti osob bude určena také k tomu, aby zajišťovali tlumočení, nikoliv aby organizovali práci, a 180 vojáků.
Naprosto správně poukázal na jinou stránku tohoto procesu pan místopředseda Zaorálek, když říkal, že na tento provinční rekonstrukční tým bude z hlediska civilního vynaloženo 80 milionů korun a z hlediska vojenského 180 miliónů korun. Tady je potřeba si uvědomit, že na fundamentalistické hnutí v Afghánistánu byly postupně v osmdesátých a začátkem 90. let vynaloženy ze strany západních zemí více než 3 miliardy dolarů. Sám bin Ládin přispěl 50 milióny dolarů na nábor a posílání džihádistů do Péšáváru v Pákistánu, kde v 80. letech už bylo 120 tréninkových základen, které působily s pomocí pákistánské bezpečnostní služby ISI.
Tohle všechno v současné době pokračuje. Dokonce, jak jsme se mohli dočíst v tisku v létě, tak válka se v Afghánistánu aspoň dočasně přenesla také na pohraniční provincie Pákistánu, když došlo k dělostřeleckému odstřelování a bombardování koaličními silami. Americká strana tvrdila, že to je všechno v souhlasu s pákistánskou vládou. Mluvčí pákistánské vlády naopak potvrdila, že nebylo vydáno žádné povolení, a dokonce že pákistánská vláda neobdržela ani žádnou žádost o takové působení.
Jak už bylo řečeno, tak exploze produkce opia je ohromující. Konstatuje to zpráva Organizace Spojených národů za rok 2007. Mluví se o tom, že nejenže v celém Afghánistánu tedy vzrostla produkce opia o těch i ve zprávě vlády uváděných 37 % - a k tomu si dovolím jenom podotknout takovou ne úplně vždy známou skutečnost, že v době vlády Talibanu v Afghánistánu produkce opia prakticky skončila - ale právě v provincii Helmand, kde působí naše vojenská jednotka, která je pod kontrolou britských jednotek, se produkce opia zvýšila za poslední rok o celých 50 %.
***