(15.00 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Teď je nejméně vhodná chvíle pro velké experimenty, protože co daně a poplatky načnou, to dorazí inflace. Koneckonců víme, že už i Česká národní banka odhaduje inflaci na příští rok na 5 %. Občané lidové Číny začali mocně pít mléko a vyhnali tak ceny mléka a másla nahoru. Ropa se pohybuje kolem hranice 100 dolarů za barel, resp. 90 až 100 dolarů za barel, což je spolu s asijskou poptávkou vedlejší a nechtěný důsledek invaze do Iráku. Šance na brzký obrat tohoto trendu není na dohled. Pokud tedy v roce 2008 dosáhne inflace pěti nebo dokonce více procent, dopadne zle na ty, kdo nemohou vyšší ceny pokrýt vyššími příjmy.
Problém spočívá v tom, že to bude případ drtivé většiny obyvatelstva. Většině obyvatelstva tak hrozí propad reálných příjmů. Postihne to veřejné zaměstnance, důchodce a další skupiny a bude to horší, než jsme čekali.
Zaměstnancům veřejné správy se reálné mzdy propadnou o 3 až 4 %. Nedivme se, že učitelé stávkují. V posledních letech vlády sociální demokracie rostly reálné platy ve školství o 4 až 5 % ročně a začínaly tak smazávat letitý dluh. Teď jsou učitelé strkáni zpět do kategorie bezvýznamných a přehlížených. A co horšího, ždímání učitelů, kteří tak mají přispět na nižší daně hrstky nejbohatších zaměstnanců, není jen proti dobrým mravům, ale proti nejnaléhavějším potřebám české ekonomiky. Ta nepotřebuje měnit daně, rozpočet si užíval přebytku, ale začínají stále naléhavěji chybět kvalifikovaní pracovníci. My teď máme šetřit na učitelích, aby hrstka nejbohatších mohla projídat naši kvalifikační budoucnost.
Bohužel učitelé v tom nejsou sami. Státní rozpočet na rok 2008 předložený vládou Mirka Topolánka útočí na dolních deset milionů. Že to nejsou prázdná slova, ukážu na seznamu čtyř základních skupin, které utrpí reformou veřejných financí a rozpočtem na rok 2008. Jsou to za prvé důchodci, včetně invalidních důchodců, což je zhruba 2,6 milionu lidí. Za druhé učitelé, hasiči a další zaměstnanci veřejné správy. Jedná se asi o půl milionu lidí. Za třetí děti, resp. rodiny s dětmi. Zhruba se jedná o 2,1 milionu lidí, a střední třída, zhruba 2,5 milionu lidí. Jen tyto čtyři skupiny dávají dohromady 7,7 milionu občanů České republiky, a to není zdaleka výčet úplný.
Co je čeká. Zastavím se u důchodců. Průměrný důchod se zvýší pouze o 346 korun. Bude to daleko méně než v roce 2007, kdy vláda pod mým vedením navrhla zvýšení o 500 korun, a to se nikdo nechystal pouštět důchodcům žilou. Teď to však především budou oni, kdo zaplatí zvýšení DPH. Započtěme také platby u lékaře, v nemocnici a za léky, které provázejí život staršího člověka, ať si to přeje nebo ne. O kolik se propadne reálný důchod. O 3 %, nebo dokonce o 5 %. To je vysoce pravděpodobné. Důchodci budou rozhodně postiženi víc než jiné skupiny obyvatelstva. Reálná mzda v podnikatelské sféře přitom poroste, takže nůžky mezi pracujícími a důchodci se dále rozevřou.
Druhou skupinou, kterou jsem jmenoval, jsou učitelé, hasiči a další zaměstnanci veřejné správy, celkem tedy půl milionu lidí. Když hovoříme o zaměstnancích veřejné správy, nemáme na mysli jen úředníky, ale také učitele, celníky, vojáky, policisty, hasiče, lidi, bez kterých stát, obec nebo civilizace jsou jen prázdnými pojmy, a ti všichni musí počítat s poklesem reálné mzdy. Pokud ceny utečou u více než avizovaných 3,8 % podle tohoto návrhu rozpočtu, a spíše to bude více než 5 %, pak jejich reálná mzda poklesne o 4 %. Tato skupina to přitom schytá ze dvou stran, protože vedle inflace je sevře také daňová reforma, která je nevýhodná pro jejich průměrné mzdy.
Třetí skupinou jsou děti, resp. rodiny s dětmi. Musím říci, že Topolánkova vláda šetří na dětech. V roce 2008 na nich uškudlí kolem 4 miliard. Tomu se říká prozíravost. Kdyby se začaly rodit děti, tak by byly zbytečné všechny dramatické experimenty s důchodovým systémem. A to by byla škoda, protože je zřejmě třeba, aspoň podle Topolánkovy vlády, omezit výdaje na děti.
Čtvrtá skupina, to je střední třída. I když vezmeme do úvahy pouze změny daně z příjmu fyzických osob a daně z přidané hodnoty, pak i podle velmi konzervativních výpočtů finančních analytiků čeká střední třídu s platem 19 až 26 tisíc korun čistý prodělek. Jedná se o 27 % všech příjemců mezd. A pokud se započtou dohromady dopady ostatních opatření na reformy, prodělá více než 92 % příjemců mezd. Uvědomme si, co to znamená. Reálný příjem stagnuje nebo klesá, ale hypotéka zdraží, protože roste inflace, zdraží leasing auta, a když do toho přijde nemoc s prvními dny úplně bez příjmu, hrozí v některých případech katastrofa. Pouze necelých 8 % příjemců mezd s platem nad 36 tisíc korun měsíčně na reformě vydělá.
Shrňme to. Miliony občanů mají trpět, aby 8 % daňových poplatníků vydělalo, tedy jedná se nanejvýš o 400 tisíc lidí. A čemu má sloužit jejich oběť. Pravicové vlády ve světě za to obvykle slibují vyšší hospodářský růst. To však Topolánkova vláda nemůže nabídnout. Je třeba říci jasně. Pokud jde o hospodářský růst, dobře, už bylo. Vlády sociální demokracie přivedly zemi k dlouhému období šestiprocentního růstu. To končí. Odhady pro příští rok dosahují sotva 5 %. Až se experimenty této vlády plně rozvinou, tempo růstu se může ještě snížit.
Tak dobře, růstu to nepomůže. Přinese tedy tento státní rozpočet aspoň průlom ve stabilizaci veřejných financí? Ani to ne. V konvergenčním programu, který Ministerstvo financí před časem zveřejnilo, se stabilizace veřejných financí o rok odkládá. Navíc byla tato vláda většinu roku zaskočena rozpočtovým přebytkem, ze kterého se dalo vyčíst, že ekonomice vyhovují pravidla nastavená předchozími vládami. Tedy vládami sociální demokracie. Zdá se, že nejprve je třeba veřejné finance destabilizovat podle této vlády, aby byla potřeba stabilizace zřetelnější. Podobně reforma napřed rozdá peníze preferované úzké skupině, aby každý viděl, že je tu díra, na kterou se máme v dalších reformních krocích složit.
I když konec roku jako obvykle s přebytkem zatočí, nenaplní se obavy, kterými Topolánkova vláda strašila českou veřejnost, že deficit veřejných financí za rok 2007 přesáhne 4 % hrubého domácího produktu.
***