(18.00 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
To, oč mi jde a co jsem naznačil už v úvodu svého vystoupení, je problém, že vláda a jednotliví ministři hrubě porušují platnou Ústavu České republiky a přispívají k porušování mezinárodního práva humanitárního a dalších mezinárodních úmluv. Pokud jde o domácí politiku, mám tu na mysli zejména útoky ODS a dalších stran vládní koalice i koaliční vlády na práva Listiny základních práv a svobod a jednání vlády proti konkrétním článkům ústavy.
Současná vláda jako celek došla až tak daleko, že omezuje a popírá ústavní právo občanů na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění, omezuje a v prvních dnech nemoci ruší právo občanů na podporu z veřejného pojištění. Ministr zdravotnictví chce prodloužit týdenní pracovní dobu některých skupin zaměstnanců. Vláda tak z důvodu své neschopnosti a především z důvodu neochoty kvalifikovaně řídit stát a užívat výkonné moci demokraticky a efektivně ku prospěchu všech občanů prosazuje zhoršení dosud obvyklých standardů takových základních lidských práv, jako právo na zdravotní péči, právo na pomoc v nouzi a právo na uspokojivé pracovní podmínky.
Koaliční vláda se ale také stává hrozbou pro občany v jiném rozměru. Ohrožuje ústavu, platný právní řád a bezpečnost republiky a ztrácí legitimitu tím, jak pohrdá ústavní zásadou, že lid je zdrojem veškeré státní moci. Toto pohrdání ústavním pořádkem se neprojevuje pouze v tom, jak vláda odmítá a upírá občanům právo rozhodovat o zásadních otázkách přímým hlasováním v referendu. Vláda současné koalice přestává být legitimní vládou zejména proto, že v některých případech přestává být výkonným orgánem moci lidu a stává se výkonným orgánem úzkých zájmových skupin domácích, a dokonce výkonným orgánem zájmů cizích států.
Ano, řeč je o snaze vlády proti vůli většiny občanů podnikat vojenské expedice do Afghánistánu a do Iráku. Řeč je o snaze vlády vykonávat moc proti vůli lidu a zřizovat přes odpor občanů cizí vojenské základny a umisťovat cizí vojenská zařízení na území republiky. Je tu jistě řada faktorů hodných zvláštního zřetele, např. to, že svou podporou vojenských akcí Spojených států a svým záměrem umístit u nás cizí vojenská zařízení a vojska vláda zpochybňuje evropskou spolupráci a evropskou integraci. Na prvním místě je tu ale nutné zdůraznit, že postup vlády ohrožuje bezpečnost, zdraví a životy občanů, vytváří nové zdroje napětí v Evropě, plýtvá finančními prostředky státu na vojenské akce, které často zjevně odporují zákonu na ochranu míru, Ústavě České republiky, Chartě OSN a mezinárodním úmluvám o lidských právech i o mezinárodním právu humanitárním. Zbabělost vlády a zvláště jejího předsedy a ministra zahraničí, kteří odmítají vůbec jen požádat některé smluvní spojence, aby respektovali Chartu OSN a Ženevské konvence, je přitom stejně silná jako jejich odpor proti tomu, aby o tak zásadních otázkách, jako je účast ve válečných akcích v zahraničí a rozmisťování cizích vojsk na našem území, mohli rozhodovat občané.
Dámy a pánové, příští rok bude pro mnohé české občany rokem sociální zkoušky. S výjimkou příjmově nejsilnějších vrstev se všichni ostatní budou muset vyrovnávat s velmi zvláštním vládním sociálním experimentem. Ne náhodou se o takové reformě veřejných financí mezi dolními deseti milióny mluví jako o modré pohádce pro bohaté. Ekonomika ještě poroste, ale zisky z tohoto růstu už budou počítat jen ti nahoře. Z tohoto pohledu vlastně koaličním stranám ani tolik nevadí, že vláda nevládne kvalifikovaně, že pohrdá ústavou domácí, stejně jako mezinárodním právem. Tam nahoře se to vlastně ani nepozná, že nefunguje Ministerstvo školství, že někteří nemocní raději nepůjdou k lékaři nebo že lidem v Brdech někdo umístí za humny radar o výkonu přesahujícím všechny naše dosavadní představy. I když ústava cosi říká o právním státě založeném na úctě k právům a svobodám člověka a občana a také o tom, že vláda je prostředníkem moci lidu, nic z toho není právě pro tuto současnou vládu tolik důležité, aby se tím řídila.
Dámy a pánové, nedostatek legitimity této vlády, její nekvalifikovanost při řešení vnitřních problémů republiky a její neschopnost vládnout v souladu s ústavou stejně jako její nebezpečná a někdy přímo hloupá zahraniční politika jsou pro mne důvodem, abych hlasoval proti jejímu setrvání u moci. To, co potřebuje Česká republika, je změna vlády, změna způsobu vládnutí. Hra na demokracii by měla být vystřídána skutečnou účastí občanů na rozhodování, na tvorbě a kontrole politiky. Arogantní hlasatele kultu sobectví a peněz by už konečně měli vystřídat lidé ochotní naslouchat názorům druhých a jednat ve prospěch republiky a jejích občanů.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan poslanec Grebeníček. Nyní má slovo paní ministryně Džamila Stehlíková.
Upozorňuji, že pan poslanec Hojda již nalezl svou kartu, a tedy hlasuje svou, nikoli náhradní. Kartu číslo 12 vrátil.
Slovo má paní ministryně Stehlíková. Prosím.
Ministryně vlády ČR Džamila Stehlíková Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já si dovolím velice drobné zelené aditivum. Doufám, že bude věcné na rozdíl od předcházejícího vystoupení, rovněž k tématu, které tady bylo opakovaně zmiňováno, a to je téma lidských práv.
Dnešní debata se nese v duchu toho, že opozice v podstatě kritizuje skoro všechno, nebo všechno, co činí a dělá tato vláda, což je v pořádku, je to svaté právo každé opozice kritizovat vládu a pokoušet se vyslovit vládě nedůvěru. Dnešní debata však odhalila daleko závažnější problém. Jestli opozice má vrásky z toho, co dělá nynější vláda, tak my, kdo vládneme, máme problém s tím, jakým způsobem se vládlo doposud. Jestli naším problémem je dělání, tak problémem předcházejících vlád je nedělání, protože osm předcházejících let vlastně zde chyběla jakákoli vize, jakákoli prorůstová opatření. V podstatě v důsledku nedostatku vůle a odvahy se neřešily závažné problémy této země, především důchodová reforma, která byla daná k ledu, reforma zdravotnictví, reforma justice a další. Týká se to i oblasti lidských práv, protože i v oblasti lidských práv zůstalo mnoho restů.
K tematice lidských práv se minulá vláda vždycky hlásila, dokonce to považovala jaksi za vlastní téma, za politický symbol, který si svým způsobem přivlastňovala. Ovšem zůstalo pouze u záměrů a vládních slibů, které v podstatě byly jenom na papíře, nebo přesněji řečeno, na webových stránkách Úřadu vlády.
Mohu uvést několik příkladů. Příkladem může být např. problematika sociálního vyloučení romských lokalit. O tomto tématu se mluví již deset let, jedna vládní koncepce střídala druhou, každá odborná analýza tvrdila, že je zapotřebí řešit problém především v lokalitách, ale zůstalo jenom u akademických debat. Teprve tato vláda Mirka Topolánka se rozhodla pro krok začít práci přímo v lokalitách, přestat o tom nekonečně mluvit, ale pracovat s lidmi přímo v oblastech, ve městech a obcích, které trpí problematikou vyloučených lokalit. Lidé v těchto obcích tímto problémem trpí. Znamená to, že vládní úředníci nebo vládní zaměstnanci, zaměstnanci agentury, budou pracovat přímo se samosprávami, vytvářet lokální partnerství se školami, úřady práce, nevládními organizacemi a samotnými Romy tak, aby došlo k významnému pokroku v oblasti vzdělání, zaměstnávání Romů, a tak aby dosáhli na lepší sociální úroveň a začala by mizet z tváří českých a moravských měst a obcí tzv. ghetta.
***