(12.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
To je velmi zajímavý vývoj, zejména pokud ho konfrontujeme s předvolebními sliby, které tady byly.
To, co může občany jistě také překvapit, je fakt, že před volbami Občanská demokratická strana slibovala, a to zejména tedy důchodcům, že v případě jakéhokoli pohybu sazby daně z přidané hodnoty bude valorizace důchodů o tisíc korun. V letošním roce, jak všichni víme, je průměrná valorizace starobního důchodu 346 korun. To tedy v žádném případě není zvýšení o tisíc korun, ačkoliv u DPH došlo k mnohem horšímu vývoji, než původně bylo avizováno, protože základní 19procentní sazba DPH zůstala na stejné úrovni.
Nyní k našemu návrhu. Já se domnívám, že ten náš návrh sice na jednu stranu můžou někteří z vás pokládat za neaktuální, protože byl směřován k 1. lednu letošního roku. Ten návrh by byl maximálně efektivní, pokud by skutečně začal platit od 1. ledna letošního roku, protože by alespoň zčásti mohl zbrzdit zdražování, ke kterému docházelo a ke kterému stále ještě v důsledku změn daně z přidané hodnoty dochází, zejména u regulovaných cen, které se mění v počátku roku nebo které se mění čtvrtletně. Ten problém je ovšem v tom, že tento návrh zákona jsme nebyli schopni zařadit na program schůze na konci loňského roku, a v tuto chvíli je možností, pokud by se pro to Poslanecká sněmovna rozhodla, tu účinnost posunout na počátek roku 2009.
Když vláda navrhovala zvyšování nepřímých daní v důsledku a ve snaze kompenzovat a stabilizovat veřejné rozpočty, tak argumentovala tím, že veřejné rozpočty jsou ve vážné krizi. V loňském roce, ještě do poloviny loňského roku, očekávalo Ministerstvo financí, že deficit veřejných rozpočtů v loňském roce bude 4, či dokonce 4,1 % hrubého domácího produktu. To kdyby se stalo v loňském roce, tak by Česká republika na tom byla úplně nejhůř ze všech zemí Evropské unie, pokud jde o výši deficitu veřejných rozpočtů; horší by bylo už jenom Maďarsko, ale to bych skutečně raději nepočítal, protože srovnávat Českou republiku s Maďarskem by určitě nebylo fér pro Českou republiku.
Jaká ale byla skutečnost? Když jsme tedy spočítali příjmy a výdaje státu v loňském roce, tak Ministerstvo financí předběžně konstatovalo - a podtrhuji slovo předběžně, protože to skutečné číslo bude muset říci Český statistický úřad a verifikovat ho Eurostat - čili Ministerstvo financí předběžně konstatovalo, že loňský deficit veřejných rozpočtů nebyl 4 % hrubého domácího produktu, ale byl 2 % hrubého domácího produktu. To znamená 50 % té celkové poměrné sumy, která nám zde byla avizována při obhajobě takzvané reformy veřejných rozpočtů. Je tedy zřejmé, že rozpočtová situace státu je jiná než v době, kdy tady byla obhájena a prosazena na půdě Poslanecké sněmovny takzvaná reforma veřejných rozpočtů, a že je tedy skutečně prostor k tomu, abychom se znovu vrátili k hodnocení rozpočtové situace a také k tomu, zda ty nástroje, které vláda zvolila v rámci loňské legislativní změny, byly adekvátní současné rozpočtové situaci.
Tady bych se znovu vrátil k tomu, co říkal pan poslanec Dolejš. Je tedy evidentní, že existuje prostor pro přehodnocení některých kroků takzvané reformy veřejných rozpočtů, a toto je možnost, toto je podaná ruka, nebo chcete-li hozená rukavice pro to, abychom diskusi tady v Poslanecké sněmovně vedli.
Loňský rok skončil rozpočtově velmi dobře. Můžeme tady jistě vést diskusi o tom, jaké byly příčiny. Já tím nechci v tuto chvíli příliš zdržovat. Důležité je, že cíl v tehdy platném konvergenčním programu pro maximální deficit veřejných rozpočtů v roce 2007 byl 3,3 % hrubého domácího produktu. Ten předběžný výsledek hovoří o tom, že jsme i v loňském roce splnili platný konvergenční program, který Česká republika dodržuje už od roku 2004, zejména tedy pokud jde o parametr celkového deficitu veřejných rozpočtů.
Navíc ta změna, kolegyně a kolegové, vážená vládo, je navržena jako rozpočtově neutrální, což pokládám za velmi důležité.
Samozřejmě, že by se sociální demokracie mohla chovat populisticky, tak jak se občas chovala opozice v minulém volebním období, kdy opozice v minulém volebním období velmi často navrhovala snižování daní, aniž by řekla, kde se na druhou stranu vezmou příjmy do státního rozpočtu. Chtěl bych jenom připomenout návrhy tuším Občanské demokratické strany na snížení sazby u spotřebních daní z pohonných hmot, to znamená z benzinu a nafty. To byl typický příklad populistického návrhu, kdy tehdejší opozice se snažila zaujmout voliče tím, že navrhovala snižování sazeb spotřebních daní, aniž by řekla, jakým způsobem se vyřeší problém příjmové strany veřejných rozpočtů. My se nebudeme chovat a nechováme se takovým populistickým způsobem a jasně říkáme, jak by se ta změna u daně z přidané hodnoty měla kompenzovat. Čili na jedné straně navrhujeme vrátit tu sazbu z 9 na 5 % a na druhou stranu navrhujeme, aby sazba daně z příjmu právnických osob se stabilizovala na v zásadě loňské úrovni, to znamená, aby nedocházelo k jejímu dalšímu poklesu, což by už počínaje přespříštím rokem znamenalo, že by už celá ta operace byla pro státní rozpočet fiskálně neutrální.
A pokud jde o výsledky letošního roku, tady jsem přesvědčen - a to je poslední poznámka, kterou bych rád řekl - že existuje určitý rozpočtový polštář, který je dán tím, že v rezervních fondech v jednotlivých ministerstvech je cca 90 mld. korun. To je myslím dobrá zpráva, protože ministerstva mají velké rezervy. Z těch 90 mld. korun je ovšem zhruba 60 mld. korun vázáno na spolufinancování evropských programů, čili to jsou peníze, které bychom neměli zapojovat do těchto našich úvah. Ale zbývá ještě 30 mld. korun, které jsou v rezervních fondech jednotlivých ministerstev, ty nejsou předurčeny na spolufinancování evropských prostředků. A tady se domnívám, že z těchto peněz by bylo možné zčásti kompenzovat případné rozpočtové výpadky, které by způsobilo přijetí novely zákona o dani z přidané hodnoty.
To je jenom několik poznámek na okraj tohoto našeho návrhu. Já jsem ho původně po Novém roce nepokládal za příliš aktuální, ale ty rozpočtové výsledky hospodaření státu v uplynulém roce myslím dodaly některé nové argumenty, které hovoří pro to, abychom tu věc neshodili jen tak ze stolu, abychom se nad ní skutečně zamysleli, zdali ten recept, který vláda loni předložila a který odůvodňovala hrozbou čtyřprocentního deficitu veřejných rozpočtů, je ve světle dvouprocentního deficitu veřejných rozpočtů skutečně na místě. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. Přihlášeným do rozpravy je pan ministr financí Miroslav Kalousek. Máte slovo, vážený pane ministře.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji. Dovolte jenom dvě poznámky k tomu, co tady řekl můj předřečník. To, že deficit za rok 2007 dopadl lépe, než vypadala predikce na začátku roku 2007, je jistě dobrou zprávou. Špatnou zprávou je, že ten deficit tam vůbec je. Je neospravedlnitelné, jestliže ekonomika na vrcholu svého potenciálu - a my jsme byli na vrcholu svého potenciálu - vykazuje deficit ve výši 67 mld. Co budeme dělat, až naše ekonomika nebude na vrcholu svého potenciálu, což logicky v tržní ekonomice ekonomické cykly přinesou?
Hovořit o rezervách, hovořit o prostoru v bilanci veřejných rozpočtů, kolegové, můžeme až tehdy, až bude rozpočet přebytkový. Pak můžeme fiskální impulsy realizovat ze svého. Pokud to budeme dělat v době deficitních rozpočtů, pak to děláme na úkor budoucích generací. A to jsme dělali příliš dlouho, příliš lehkomyslně a příliš trestuhodně, abychom v této praxi pokračovali. Tolik poznámka první.
Poznámka druhá, k dopadům daňových změn na daňové poplatníky. S obdivuhodnou ekvilibristikou, k níž mu blahopřeji, můj předřečník nás občas kritizuje za to, že daně příliš snižujeme, a pak zase za několik dní za to, že je zvyšujeme, a to vždy podle toho, zda zapomene, či nezapomene, jak se mu zrovna hodí, na daň z příjmů právnických osob.
Prosím pěkně, v té bilanci přesunu daňové zátěže z přímých do nepřímých daní logicky chybělo panu předsedovi Sobotkovi také výrazné snížení daně právnických osob - a já bych chtěl poprosit, že ty jsou součástí české ekonomiky s dopadem na fyzické osoby úplně stejně jako daň z příjmu fyzických osob.
***