(18.40 hodin)
(pokračuje Bursík)
Dochází tím vlastně k nepřímé novelizaci zákona o ochraně přírody a krajiny a vytváří se podle našeho názoru nekonzistentní systém pro jeden ze čtyř národních parků. Mimoto ten návrh obsahuje řadu duplicit, nepřesných formulací a těžko uchopitelných institutů.
Troufám si zde říci jednu věc, že jít tak daleko a předkládat návrh zákona o Národním parku Šumava poslaneckou iniciativou je skutečně příliš velké sousto a že toto je téma, ke kterému kompetenci, kompetentnost, informace a zkušenost má Ministerstvo životního prostředí a jím zřizované organizace, a obávám se, při vší úctě k předkladatelům, a to podtrhuji, že toto je skutečně příliš velké sousto tuším pro pět poslanců, kteří nám tento návrh novely předkládají.
To, co je podstatné a na co by mohli slyšet možná někteří z vás, kteří vyrostli do Poslanecké sněmovny ze samosprávy, je skutečnost, že předkládaný návrh nebyl projednán s dotčenou veřejností a s dotčenými orgány státní správy, jak předpokládá platný zákon o ochraně přírody a krajiny u každého zvláště chráněného území. Ten proces vyhlašování zvláště chráněných území podle zákona je upraven tak, že dává možnost dotčeným subjektům se vyjádřit k návrhu, vznést k němu námitky a připomínky. Ale v tomto případě byly opomenuty a to je podle nás také nedostatek, který je podstatný. Určitě nebylo záměrem zákonodárce při tom zmocnění, které obsahuje dnešní zákon 114, umožnit to, aby nezávisle na místních podmínkách, bez projednání s občany, bylo možno zakotvit administrativně ochranu zvláště chráněného území touto formou.
Podle našeho názoru by tento návrh zákona nepřispěl k ochraně na území našeho možná nejcennějšího zvláště chráněného území, ale podle našeho názoru by naopak vedl k eskalaci napětí mezi místní samosprávou a správou národního parku, protože například formulace, které se týkají článku 6 Rady národního parku - doufejme, že neúmyslně, doufejme, že legislativně technickou neobratností -, by v konečném důsledku nepřijatelným způsobem omezovaly samostatnost a nestrannost správního rozhodování, zablokovaly by plynulý průběh správního řízení a vedly by v důsledku k přesunutí problematiky z regionu Šumava do Prahy, a to věřím, že si nikdo z předkladatelů nepřál.
Všechny tyto nedostatky, které jsem zde uvedl, také nesouhlas dílčích resortů, vedly vládu k tomu, že nedoporučila Poslanecké sněmovně přijetí návrhu.
K tomu bych chtěl ještě dodat to, že správa národního parku a odbor ochrany přírody Ministerstva životního prostředí již v tuto chvíli vedou rozsáhlé rozhovory nad vyjednáním takzvané velké dohody, která byla iniciována již za doby mého předchůdce, dnešního poslance Libora Ambrozka, kde je cíl docela zřejmý. My bereme v úvahu a pracujeme se všemi podněty na rozličné rozvojové projekty na Šumavě, které se týkají oblasti turistického rozvoje, lyžování, výstavby cyklistických tras, zajištění jednotného systému odpadového hospodářství na Šumavě, vytvoření systému, který by využíval v široké míře biomasu pro vytápění na Šumavě, a dalších a dalších iniciativ, a tyto podněty, které buď přicházejí od obcí, nebo přicházejí od nás, od Správy Národního parku Šumava, hodláme komplexně posoudit a ve spolupráci i s Ministerstvem obrany, které je významným partnerem, protože na území lesů, které spravuje, se vyskytují také rozvojové záměry, hodláme dojít k nějaké dohodě, kterou bychom společně zakotvili, a určili bychom tím a do značné míry vyjasnili perspektivu rozvoje území šumavského národního parku a zároveň bychom poskytli asistenci a podporu samosprávám tam, kde nedokáží z vlastních zdrojů a z vlastních kapacit některé projekty realizovat. Mám na mysli projekty, které by vrátily na území Šumavy některé typické a tradiční formy hospodaření a ukázaly návštěvníkům Šumavy, jak takové hospodaření v minulosti vypadalo. Mám na mysli některé typy manufaktur a podnikání, tradičních řemesel, která na Šumavě byla dříve, než došlo k odsunu původních obyvatel Šumavy a nežli byla přetržena kontinuita a došlo ke ztrátě historické paměti.
Toto všechno si uvědomujeme a uvědomujeme si to, že správa parku tady není pro to, aby oplotila některá území, aby tam zakázala vstup. Management chápeme odlišně. Chápeme to tak, že můžeme aktivně, i s využitím prostředků z operačního programu Životní prostředí, vytvořit další nabídku poznání Šumavy a atraktivit, které by umožnily návštěvníkům Šumavy poznat, co vlastně k té tradiční Šumavě patřilo a zase by mohlo zpět patřit. Ale to znamená dialog. To znamená pokus o konsensus mezi správou parku a obcemi, a nikoliv o válku resortu životního prostředí s hejtmany nebo tady s navrhovateli tohoto zákona.
Já o tom takto mluvím s oběma hejtmany, jak Západočeského, tak Jihočeského kraje. Nabízím ruku v tomto smyslu k dohodě, mluvím o velké dohodě, a zároveň ke společné práci na rozvoji toho území a vybalancování ochrany v nejcennějším území našeho státu, v národním parku, a na druhé straně umožnění rozvoje.
Ale na druhé straně naprosto s autoritou a silou, kterou máme, říkám, že jestliže do toho druhá strana půjde formou vyhlášení války a půjde to cestou, kdy správa národního parku by měla být nahrazena Poslaneckou sněmovnou a kdy místopředseda Filip bude vystupovat tak, jako by byl ředitelem národního parku, tak my budeme reagovat stejnou mincí a půjdeme do války a budeme řešit zájmy ochrany životního prostředí samozřejmě s větší vehemencí.
Skutečně tady podtrhuji to, že návrh, který je zde předkládán, je v rozporu s koncepcí, se kterou přistupujeme k ochraně národního parku, k dialogu s obcemi a k dialogu s partnery národního parku, protože zásadním způsobem ingeruje a zasahuje do kompetencí Správy Národního parku Šumava, jiným způsobem vydefinovává veřejný zájem v národním parku a podle našeho názoru je v rozporu se strategií, s politikou ochrany životního prostředí a zároveň rozvoje území v oblasti šumavského národního parku.
Já jsem možná ve finále tu argumentaci vyhrotil, ale udělal jsem to v tomto ohledu záměrně, protože veškeré kroky, které Ministerstvo životního prostředí dělá od prvního dne, kdy jsem nastoupil do funkce ministra, je uklidnění té situace, nalezení balance a dohody nad budoucností národního parku. Ale to zároveň znamená, že správě národního parku bude ponechána kompetence a autorita a bude uznáno, že je to instituce, která má kvalifikaci a profesionály k tomu, aby rozhodovala o managementu v národním parku, a nikoliv že bude vlastně pokračovat tlak z Poslanecké sněmovny či ze Senátu k tomu, aby ta strategie a politika byla korigována ze strany poslanců. My jsme otevřeni k dialogu, ale nejsme otevřeni k takto zásadním zásahům do strategie a politiky v oblasti národních parků. Toto považuji za důležité vám říci.
Dovoluji si vás požádat o podporu - nejen všechny poslance koalice, aby podpořili stanovisko vlády a souhlasili s návrhem vlády na zamítnutí tohoto návrhu zákona v prvním čtení, ale dovoluji si tady požádat i poslance opozice, aby tento návrh na zamítnutí podpořili.
Děkuji vám za pozornost.
***