(10.50 hodin)
(pokračuje Vlček)
Končím interpelaci na předsedu vlády a budeme pokračovat další interpelací. Ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg odpověděl na interpelaci poslance Tomáše Duba ve věci napadení Kateřiny Bauerové a Jiřiny Žežulové příslušníky chorvatské policie. Interpelace spolu s odpovědí je předkládána jako sněmovní tisk 368.
Prosím, pane poslanče, máte slovo. Vystoupí pan poslanec Dub.
Poslanec Tomáš Dub: Děkuji vám, pane předsedající, a ještě jednou přeji dobrý den, dámy a pánové.
Vážený pane ministře, děkuji vám za odpověď na mou písemnou interpelaci ve věci brutálního napadení českých občanek Jiřiny Žežulové a Kateřiny Bauerové chorvatskými policisty. Úvodem bych chtěl říci, že si velmi vážím vámi zmíněných tradičně výborných bilaterálních vztahů mezi Českou republikou a Chorvatskem. Avšak aby naše vztahy mohly skutečně zůstat výbornými, je právě proto nutné tento případ spravedlivě vyřešit za spolupráce obou našich států. Obávám se, že kdyby nebyl uspokojivě vyřešen, či by se snad horizont skutečného řešení plíživě posunul do nekonečna, pak by bezesporu naše bilaterální vztahy byly skutečně poškozeny.
Jakkoli můžeme pokládat tuto událost za ojedinělou, stejně tak musím říci, že i detail dělá celek, a tedy i detail je stejně důležitý. Chtěl bych vás také ubezpečit, že to není Ministerstvo zahraničí, které schvaluje nutně všechny mezinárodní smlouvy, ale že u těch nejdůležitějších, třeba prezidentských smluv, rozhoduje výsostně Parlament České republiky. Toto rozhodnutí bude Parlament činit i v případě přístupu Chorvatska do NATO a Evropské unie. Byl bych skutečně velmi rád, kdyby do té doby byla kauza uspokojivě vyřešena tak, aby již nebyla předmětem diskusí před hlasováním o možném vstupu Chorvatska do EU a NATO. Tedy jinými slovy, aby se naše vzájemné bilaterální vztahy do té doby dostaly opět na onu zmiňovanou výbornou úroveň.
A teď mi prosím dovolte se konkrétně věnovat vaší odpovědi. Píšete, že zahraniční služba podnikla všechny možné kroky k vyšetření incidentu a vyvození zodpovědnosti. Jaká odpovědnost tedy byla vyvozena? Stále operujete jen s chorvatskou verzí, ale s poškozenými občankami České republiky Jiřinou Žežulovou a Kateřinou Bauerovou doposud nikdo nemluvil. Ve vaší odpovědi není ani zmíněna verze napadených. Nemohou snad mít pravdu?
Jste, vážený pane ministře, informován, že Kateřina Bauerová je stále ještě v péči lékařů, tedy již čtvrtý měsíc? Víte vlastně, že došlo k ublížení na zdraví, v jehož důsledku byla paní Bauerová hospitalizována a bude se léčit ještě v řádu měsíců? Seznámilo se vaše ministerstvo s rozsudkem chorvatského přestupkového soudu, kde byla Jiřina Žežulová zproštěna všech obvinění a Kateřina Bauerová dostala jen pokutu za nepředložení dokladů? Je tedy jasné, že žádný dopravní přestupek podle chorvatského přestupkového soudu nespáchaly, a že tedy nebylo nutné policistou v civilu auto zastavovat?
Zajímalo se vaše ministerstvo, zda jim byla poskytnuta adekvátně první pomoc a proč vlastně byly obě paní tak brutálně napadeny, když podle pokynů české konzulky dobrovolně vystupovaly z uzamčeného auta? Kdyby totiž opravdu museli chorvatští policisté použít donucovací prostředky, nutně by museli poškodit uzamčené auto. Ale to se nestalo. Proč jim nebyly zkontrolovány jen doklady, tak jak policie v Poreči informovala konzulát? Proč měly být zatčeny a uvězněny ve věznici v Pule? Proč nemohly informovat své blízké? Proč měli policisté, kteří je hlídali, zakázáno poskytnout jim alespoň pití a přikrývku, kterou paní Bauerová potřebovala po ošetření rychlou záchrannou službou. A měly vlastně obě paní k prvnímu výslechu zastupitelským úřadem zajištěného oficiálního tlumočníka? Neměly. Proč jim byl seznam chorvatských advokátů doručen pozdě, až s návratem domů?
Nechci hodnotit záměr vyslání českých policistů na sezónní hlídkování v Chorvatsku. Ale tak jako tak je nezbytnou podmínkou úspěchu, aby dobře fungovala chorvatská policie, a pokud udělá chybu, aby ji uměla napravit a zabránit tak případnému opakování. Koneckonců totéž chceme po Policii České republiky tady u nás doma.
Skutečně všechno ukazuje na aroganci, brutalitu a neprofesionálnost při samotném zákroku policejních orgánů. Je ostatně dostatečně patrná z pořízeného videozáznamu náhodně přihlížejícího. Viděl jste, pane ministře, zmiňovaný záznam? Paní Kateřina Bauerová a Jiřina Žežulová se nijak nebránily projednání údajného dopravního přestupku proti pravidlům silničního provozu. Já bych ale očekával od policisty v hustém dopravním provozu, pominu-li, že se jednalo o ženy a cizinky, snahu zklidnit situaci a svým jednáním jim napomoci v orientaci, a nikoliv na ně křičet, vytrhávat z ruky telefon, kde byla na lince konzulka, provokovat a nakonec, kdy na radu konzulátu vystoupí z vozu, je hrubě a brutálně napadnout jako zločince těžkého kalibru.
Zákrok policie má odpovídat skutku, který měl údajný pachatel učinit. A má být také zachována důstojnost člověka. V tomto případě tomu bylo právě naopak. I následný postup při vyšetřování v Poreči ukazuje na neodbornost, neprofesionalitu a aroganci. Dokumentuje to určité přehlížení zhoršujícího se zdravotního stavu Kateřiny Bauerové, považování jí za simulantku nebo odkaz, ať se jdou napít na WC. Výhradní postup policie vedl ke kritickému zhoršení zdravotního stavu Kateřiny Bauerové, je příčinou stále trvající léčby s výhledem léčení na rok až rok a půl. Postup policie též nebral v úvahu, že obě paní byly na dovolené s malými dětmi a jedna z nich dokonce s kojencem.
Vážený pane ministře, také proto, že mi jde o skutečnou nápravu dobrých vztahů s Chorvatskem, se věnuji tomuto případu a budu se mu věnovat velmi důsledně. I z mé iniciativy se mu věnovalo lednové zasedání zahraničního výboru.
Jak vidíte, vynořilo se nyní ještě více otázek než na počátku. Mohl bych navrhnout usnesení na zamítnutí vaší odpovědi. Neučiním tak. Mohl bych navrhnout, abyste informoval Sněmovnu o vývoji tohoto případu až do jeho ukončení. Neučiním tak. Slibuji ale, že budu tento případ bedlivě sledovat stále, že budu mít na zřeteli ochranu našich občanů v zahraničí jako jeden ze základních úkolů státu a že budu využívat institut interpelací tak dlouho, dokud nenalezneme uspokojivé vyřešení.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Otevírám rozpravu k této interpelaci. O slovo se přihlásil pan poslanec Hamáček.
Poslanec Jan Hamáček: Vážený pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se rovněž krátce vyjádřil k tomuto tématu.
Plně souhlasím s tím, co zde řekl kolega Dub. Touto otázkou se zabýval zahraniční výbor a my jsme rovněž přijali jistá doporučení a věřím, že Ministerstvo zahraničních věcí si tato doporučení vezme za svá a bude podle těchto doporučení postupovat, protože podle mého názoru není možné, aby byl tento případ zameten pod koberec.
Samozřejmě podporuji to, co zde již padlo, že česko-chorvatské vztahy jsou vynikající a tento ojedinělý incident by neměl na naše vztahy s Chorvatskem vrhnout jakýkoli stín. Nicméně je evidentní, že tam došlo k osobnímu selhání jednoho policisty, příslušníka chorvatské policie, a je nutné trvat na tom a vyvíjet na chorvatskou stranu nátlak, aby byl tento případ vyřešen. Já si pamatuji několik případů obdobné závažnosti, možná v některých případech i nižší závažnosti, kdy členové zahraničního výboru při návštěvách v zahraničí byli pravidelně upozorňováni z té druhé strany na takovéto problémy, a věřím, že jak předseda vlády, tak ministr zahraničních věcí vezme i toto v potaz a možná při blížících se návštěvách čelných chorvatských představitelů bude apelovat na ně, aby oni vahou své funkce trvali na tom, aby se tento případ vyřešil a aby ty ženy, které byly postiženy, aby se jim dostalo zadostiučinění minimálně v té rovině, že viník bude potrestán a že jejich utrpení bude napraveno.
Tudíž já prosím pana předsedu vlády, aby měl na paměti, že tento případ tady je, a rovněž věřím, že pan ministr zahraničních věcí se obrátí dopisem na nedávno jmenovaného bývalého předsedu zahraničního výboru, nyní ministra zahraničních věcí Gordana Jandrokoviče a požádá ho o jeho osobní intervenci. Děkuji.
***