Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2006 – 2010

(12.00 hodin)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, je tomu tak. Takže, dámy a pánové, nejprve rozhodneme o návrhu organizačního výboru, aby tento návrh, tato předloha…

Pan poslanec Petruška má náhradní kartu 52. To jsem netušil, že máme tolik náhradních karet, ale jsme bohatá Sněmovna.

Čili nejprve rozhodneme o návrhu na přikázání hospodářskému výboru.

Zahajuji hlasování pořadové číslo 88. Kdo souhlasí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ano. Děkuji. Kdo je proti?

Hlasování skončilo. Hlasovalo 109 poslanců, 107 bylo pro, nikdo proti. Návrh byl přijat.

Nyní budeme hlasovat o návrhu na zkrácení na 30 dnů.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 89. Kdo souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.

Hlasování skončilo. Hlasovalo 112 poslanců, 103 bylo pro, 1 proti. Návrh byl přijat.

Mohu konstatovat, že první čtení této předlohy skončilo.

Nyní se budeme věnovat bodu č. 53, což je

Prosím, aby návrh uvedl ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně uvedl novelu občanského soudního řádu, kterou spatřujeme jako vláda za velmi důležitou novelu, protože jejím cílem je reformovat a zmodernizovat tu část občanského soudního řádu, která upravuje soudní proces, který se dotýká výchovy a výživy nezletilých dětí.

Všichni víte, že občanský soudní řád byl přijat v roce 1963 a od té doby se procesní ustanovení, která upravují výchovu a výživu nezletilých dětí, v zásadě neměnila. Teprve tato vláda i v rámci svého programového prohlášení přichází s tím, že chce zmodernizovat tuto oblast občanského procesu a více tak nastavit pravidla, která budou více chránit práva a postavení dítěte.

Nechci zde v tuto chvíli upozorňovat na všechny aspekty, které tato novela přináší, protože je jich celá řada. Často jde o dílčí změny, ale někdy přicházíme se zcela zásadními věcmi, jako například zavedením nového typu řízení o navrácení dítěte při mezinárodních únosech dětí. Takže tato úprava přináší jak drobné inovace, tak zcela nový typ soudního řízení. Dovolte mi tedy pouze, abych okomentoval ty hlavní a klíčové změny.

Tato úprava zcela nově upravuje otázky nařizování předběžných opatření. Stanovuje jasnější pravidla tak, aby byl lépe chráněn zájem nezletilého dítěte. Nově se upravují pravidla možného smírčího jednání, resp. mediace v rámci soudního řízení. Důraz je tedy kladen na to, aby ve chvíli, kdy je prostor pro dohodu mezi účastníky řízení, soud přerušil takovéto řízení a nechal prostor pro mediaci, to znamená pro snahu mimosoudně vyřešit otázky výchovy a výživy nezletilého, protože se zde ukazuje, že zvláště pro tuto oblast typu soudního řízení platí, že práva dítěte jsou nejlépe chráněna v případě, kdy se účastníci, to znamená oba rodiče, dohodnou na tom, jak práva dítěte chránit, jak zajistit jeho výchovu a výživu. Je to vždy mnohem lépe akceptováno, než když soud autoritativně rozhodne. Proto nově přicházíme s tím, že soudní řízení bude moci být přerušeno a vytvoří se prostor pro smírčí jednání, pro mediaci, případně pro rodinnou terapii.

Důležité je, jak jsem již říkal, zavedení úplně nového typu soudního řízení při mezinárodních únosech dětí. Co mám na mysli, používám-li termín mezinárodní únos dětí. Mám na mysli případ, kdy dítě je z rodiny dvou rodičů, z nichž každý je občanem jiného státu, rodiče se rozvedou, dítě je vychováváno jedním z rodičů v jednom státě a druhý rodič toto dítě takzvaně unese do svého domovského státu. Jinými slovy, dítě tak se svým druhým legálním rodičem opouští zemi, kde je vychováváno na základě soudního rozhodnutí nebo dohody, a je takto převezeno do jiné země.

Samozřejmě lze mít různý názor na to, jak v takovémto případě postupovat. Ostatně byli jsme svědky minulý rok relativně rozsáhlé diskuse v rámci české společnosti, jak má být postupováno, zda dítě má být vždy vráceno do země, odkud bylo takto jedním z rodičů odvezeno, či například ve chvíli, kdy soudní řízení trvá několik let a dítě si zvykne u druhého rodiče, by soud neměl postupovat jinak. To jsou velmi složitá filozofická témata, na která není jednoduchá odpověď. Nicméně je třeba zdůraznit, že Česká republika je v tomto případě vázána Haagskou úmluvou o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí a dále pak komunitárním právem a z něho jasně vyplývá, že v případě takovéhoto "únosu", kdy dítě je odvezeno jedním z rodičů, má stát, kam dítě bylo takto odvezeno, udělat vše pro to, aby v řádech týdnů bylo dítě navráceno do země, odkud bylo odvezeno. A v rámci této mezinárodní úpravy, jíž je Česká republika signatářem, též vychází onen návrh, který zde dnes projednáváme, a jeho filozofií a smyslem je zajistit v řádech týdnů rozhodnutí, které uloží rodiči, který dítě odvezl, aby jej vrátil do země, odkud dítě bylo odvezeno.

Filozofií tedy je rozhodovat profesionálně a hlavně rychle, to znamená v řádech týdnů. Jsou proto zavedeny některé změny v tomto typu řízení, které zde nechci podrobně komentovat, neboť necítím, že v tuto chvíli je zde pro jistý hluk v sále o to velký zájem, takže poukážu, že se nuance a detaily tohoto tématu budou diskutovat v případě, že propustíte tuto věc v příslušném výboru.

Nově je upravena otázka odnímání dítěte. Počítáme s tím, že má být do budoucna otázka výkonu rozhodnutí odnětí dítěte mnohem efektivnější. Máme například jinak nastaven princip ukládání pokut rodiči, který nedobrovolně drží dítě a nechce je dobrovolně vydat druhému rodiči. Pokuty do budoucna v takovémto případě budou ukládány méně a mnohem dříve se přistoupí k samotné realizaci odnětí dítěte. Ale o tomto je ona úprava. Já spíše v tuto chvíli vás chci upozornit na témata, ne je podrobně zde popisovat.

Nově jsou upraveny třeba otázky vhodného prostředí. Všichni jsme byli svědky kauzy, kdy v rámci sporu rodičů o dítě byla dívenka umístěna do psychiatrické léčebny a vedla se velká diskuse o tom, zda to je, či není vhodné prostředí. Proto dnes úprava, kterou zde máte před sebou přichází s tím, že soud bude muset vždycky obligatorně posuzovat a zdůvodňovat v rozsudku, proč takovéto prostředí vybral, zda takovéto prostředí je vhodné, či není. To dosud zákon po soudci nechtěl. To znamená dosud soud takto restriktivní právní úpravu neměl. Takže do budoucna bude soud vždycky zdůvodňovat vhodnost prostředí. Ale my v tomto směru spolupracujeme s Ministerstvem zdravotnictví a s resortem paní ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny, jejichž příslušný výbor práv dítěte vymezuje, připravuje metodologické pomůcky, co je oním vhodným prostředím pro dítě, protože soudce je samozřejmě právník a není vždy schopen odborně posoudit, a nemůžeme to ani po něm chtít, co je vhodné prostředí z pohledu psychiky dítěte. Takže toto je problém, který by měl být řešen meziresortně. Tato vláda to meziresortně řeší, řeší to právě formou spolupráce Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva zdravotnictví a paní ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny. Takže do budoucnosti tento problém chceme řešit tak, aby ony mediální kauzy, ale i jiné kauzy, které nemají to štěstí, že jsou medializovány, takto zde nevznikaly.

Nově upravujeme například institut navykacího režimu. To je téma, které vyvolalo velkou diskusi mezi odborníky. Navykací režim by měl nastoupit v případě, že jeden z rodičů delší dobu nevychovává dítě a dítě na něj není zvyklé.

***