(16.00 hodin)
(pokračuje Bratský)
Jiná země, jiný mrav, lze říci. Ovšem vzhledem k tomu, že prakticky na každé naší schůzi, na každém našem zasedání probíráme sjednocování evropské legislativy, je to pozoruhodný výsledek jednoho soudu, a dokud nebude v celé Evropské unii sjednoceno aspoň to minimum náhledu na Listinu základních práv a svobod, např. na kterou se odvolávali někteří předřečníci, jiní se odvolávali na situaci v jednotlivých evropských zemích, tak se budeme muset nakonec stejně při rozhodování vrátit k tomu, co nám předaly naše babičky a maminky, ke svému selskému rozumu, a rozhodovat se na základě svého selského rozumu, jak to chceme mít v naší zemi.
Já jako známý foglarovec a vychovatel mládeže myslím, že jedna z drobných věcí, nad kterou se můžeme sjednotit naprosto všichni, je určitě zákaz prodeje tabákových výrobků mladistvým. To není věc, která by bránila čemukoliv, svobodnému podnikání ani ničemu jinému. Je to ochrana našich dětí a mládeže a je to ta cesta tím správným směrem, která by měla získat naši širokou podporu. K tomu vás prosím a žádám. A všechny ostatní věci, říkám, každý z nás bude rozhodovat na základě svého cítění, na základě svých zkušeností, na základě toho, o čem hovoří se svými nejbližšími, ale nakonec možná i se svými voliči.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji a prosím pana poslance Zdeňka Jičínského, zatím posledního přihlášeného do obecné rozpravy. Vážený pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, kolegové, kolegyně, já jsem už k této věci mluvil v minulé obecné rozpravě a připomínal jsem tu kolegům a kolegyním, že vyšla krásná kniha o kouření, v níž je ukázáno, jak kouření je spjato už s poměrně dlouhou tradicí vývoje nejenom evropské, ale i jiných civilizací, patří k určitým, chcete-li, hodnotám, které můžeme posuzovat samozřejmě pozitivně i negativně, ale patří k něčemu, co je spojeno s určitým životním stylem, s uměním a podobně.
Já jsem si vědom toho, že v posledních letech, možná posledních dvou desetiletích, se projevuje silně snaha kouření omezovat a na ten problém anebo na tu otázku, zda stát má, nebo nemá právo vůbec v této věci zasahovat, protože jde o osobní nebo soukromou záležitost každého, který se rozhoduje, zda si bude, nebo nebude kouřením připravovat jisté, dejme tomu, životní radosti, ale zároveň kazit zdraví, tak si myslím, že tady nejsou žádné kategorické odpovědi na místě. I tady jistá možnost regulace ze strany státu nepochybně existuje, protože člověk žije ve společenství a to, co dělá, působí na to, jak to společenství žije. Takže z tohoto hlediska samozřejmě ta možnost regulace tu existuje. Je tu podobný jev i v jiných oblastech, kdy je nutno v zájmu společenského soužití určitou regulaci stanovit.
Mně jde tady o jednu věc. Že samozřejmě, budeme-li chtít posuzovat tu věc z velmi vysokých filozofických úrovní, z hlediska individualismu, svobody člověka, tak jednoznačných odpovědí se nedočkáme právě proto, že se tu musí, tak jako v jiných oblastech, hledat nějaké kompromisní řešení. Je zajímavé právě, že velmi silné tendence k omezování kouření přišly z USA, ze země, kde je individualismus nejvíce rozšířen, takže vidíme, že tady to praktické uplatňování určitých životních nebo filozofických koncepcí je mnohem komplikovanější v reálném životě.
Já si osobně ale myslím jednu věc, že bychom neměli připustit - souhlasím s paní kolegyní Šedivou v jedné věci, že to, co ona říkala, je bohužel pravda, projevuje se v tom fenomén, který je typický pro naši současnou společnost - totiž obecnou nevážnost k normám, obecnou nevážnost k právním pravidlům. To se neprojevuje jenom v této věci, projevuje se to i v jiných oblastech. Dodržování pravidel silničního provozu je myslím jasný důkaz toho, že ve společnosti vážnost k právním pravidlům je minimální.
Ale zároveň mně jde o věc druhou, že bychom neměli z těchto věcí dělat nějakou kampaň. Já jsem poměrně už dlouhou dobu nekuřák, ale nebyl bych rád, kdyby ve společnosti se vytvořila nějaká snaha z kuřáků dělat pronásledovanou menšinu. To prostě mně nevyhovuje. A prosím, rozhodněme pro nějakou z těch variant. Já nebudu žádnou preferovat, ale jsem rád docela, když se mohu sejít s některými přáteli, pro které patří k tomu jistému životnímu požitku, jestliže když si sednou do kavárny nebo do baru, že si k té skleničce mohou dát i cigaretu. A pokud jsem v jaksi v dobré kondici, tak mně to nevadí. Pokud budu mít bolest hlavy, tak tam nepůjdu. Prostě v tomto směru bych se tomu prostředí vyhnul. Ale myslím, že české prostředí je poměrně liberální a že takové ty americké vlivy, že v tomhle směru tedy velmi tvrdě a vyhnat, a prostě kuřáci jsou pronásledovaná skupina, to prostě bychom připustit neměli. Čili volme nějakou takovou variantu, abychom si naše soužití zbytečně nekomplikovali zákazy, které nejsou nezbytné.
Podívejte se, to, že kouření zřejmě obecně vzato neprospívá, to já myslím, že lze prokázat, ale dobře zase víme všichni, že v individuálních případech je to velmi různé. Možná že jste zaznamenali, je to dneska myslím v tisku, že bývalý německý kancléř Schmidt, jehož jsem tu nedávno citoval, kterému je 89 let, tak ten je vášnivý kuřák. Já jsem sám sledoval na televizi jeho hodinový rozhovor, kdy vykouřil krabičku cigaret během toho rozhovoru. Takže prostě takovéto případy samozřejmě jsou individuální, ale jde o to, abychom určitý fenomén nenadřazovali nad jiné, protože všichni dobře víme, že to, jaké je ovzduší, jak poškozuje ovzduší automobilový provoz, to asi se dá méně měřit než možná individuální posouzení u jednotlivců, zda kouří, nebo nekouří, ale abychom prostě tento fenomén nevytrhovali z celkového prostředí, v němž žijeme.
Takže, jak říkám, jsem pro určitou regulaci, je to jistý trend. Myslím, že mu nejsme s to zabránit bez ohledu na rozsudek německého ústavního soudu, ale prostě zachovejme se v rámci jisté střízlivosti, abychom si nekazili vztahy mezi námi, kuřáky a nekuřáky, tam, kde to není nezbytné z politických důvodů.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Nyní prosím pana poslance Rabase, poté pana poslance Ratha. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Přemysl Rabas: Dobrý den, paní předsedkyně, vážená vládo, kolegové. Já si nemyslím, že smysl toho zákona je pronásledovat kuřáky. To určitě neměli předkladatelé na mysli. Ale smysl toho zákona je ochránit právě ty, kteří se dostávají do blízkosti těch kuřáků a nestojí o to, aby byli otravováni. Když budu chodit každý den do restaurace a každý den tam budu pomáhat při baru a každý den tam budu všem těm, co budou sedět v té restauraci, přisypávat nějaké podprahové množství jedu do skleniček, včetně sebe, kumulativního jedu, tak prostě podle toho, jak tam ty lidi budou chodit často, tak tak rychle budou otráveni. Některý dřív, některý později, někteří budou odolnější. Já sám sebe budu otravovat, ale to je moje věc, ale ti ostatní za to nemůžou. Tohle je přece úplně přesně to samé. My nechceme pronásledovat kuřáky. Já myslím, že nemá nikdo zájem omezovat podnikání v restauracích. Přestože je ta restaurace soukromá, tak to ale neznamená, že by se tam ty lidi mohli svobodně otravovat vzájemně.
***