(10.00 hodin)
(pokračuje Opálka)
Ani jeden příklad v návrhu, který vláda předkládá, neřeší ten resort, který nám generuje největší deficit.
Jestliže pan ministr zde hovořil o tom, že kladné saldo bylo dosaženo tím, že se zvýšilo pojistné z 26 na 28 %, tak zapomněl říci, že deficit, který před těmi léty, než se to upravilo, byl generován, byl zásluhou toho, že v roce 1995 Poslanecká sněmovna schválila snížení pojistného z 27,2 % na 26 %. A taková malá parametrická změna spolu s nárůstem nezaměstnanosti zapříčinila to, že důchodový účet generoval v roce 1997 až 2003 docela vysoké deficity.
Co tím chci říci? Chci upozornit, že systém je natolik citlivý, že zahrávat si s jakýmkoliv procentem je opravdu, co se týká vyrovnanosti účtu, velmi nebezpečné.
Jestliže chceme systém zachovat a chceme tedy zachovat i náhradový poměr a solidní život našich seniorů, tak je třeba říci, že každý špás něco stojí. Jestliže mladé rodiny se rozhodnou, že budou bezdětné či budou mít maximálně jedno dítě, tak samozřejmě že nejenom důchodový systém, ale celá reprodukce českého národa bude problematická ve všech oblastech. Může se stát, že lidé budou mít našetřené peníze, ale nebude mít kdo vyrobit výrobky, které budou požadovat. Jde totiž o daleko hlubší, daleko závažnější problém než jenom důchodový systém; jde o problém reprodukce národa a toho, kdo v tomto prostoru bude za těch 50, 100 a déle let vlastně tuto zemi spravovat.
Proto je třeba zdůraznit, že problém není v důchodovém systému, ale mimo tento systém, v demografickém vývoji, v ekonomice a ve schopnosti rozhodnout se, kolik z této ekonomiky bude společnost ochotna na ty, kteří v minulosti tuto společnost prostřednictvím své práce spravovali, kolik jim tedy vyčlení na jejich důchodové zabezpečení. Je to otázka hodnot, otázka toho, jestli nám to bude jedno, anebo jestli se nad tím zamyslíme, a budeme tedy vedle důchodového systému řešit i to, co ho komplikuje.
Co se týká práce obnovené politické komise, která v tomto volebním období pracovala do listopadu při Ministerstvu práce a sociálních věcí, musím konstatovat, že práce v této komisi byla velmi odlišná od týmu expertů. Jestliže jsme v týmu expertů připravili nějakých pět plus nultou variantu, pak jsme se už nikdy nevrátili k těmto podkladům, abychom diskutovali, co je reálné, co je nereálné, co má určité průsečíky v politickém spektru a jaký by měl být cílový stav a co jsme ochotni pro tento cílový stav přinést.
My jsme dostali v podstatě návrh Ministerstva práce a sociálních věcí, který byl upraveným návrhem Občanské demokratické strany, a nediskutovalo se už nad zadáním. I když se zde vznáší ve vzduchu, že jsme několikrát obdrželi nějaké teze v době konání činnosti již první vlády, pak druhé vlády pana premiéra Topolánka, přesto musím říci, že jsme v podstatě byli postaveni před hotovou věc a vyjadřovali jsme se k 12 parametrům, které přinesla tato nová vláda. Tyto parametry byly paralelně s prací komise konzultovány ve vnitřním i vnějším připomínkovém řízení i v Legislativní radě vlády, takže po skončení nebo přerušení práce této politické komise v podstatě bylo paragrafované znění připraveno.
Toto paragrafované znění, které máte dnes před sebou, je tedy z kuchyně koaličních stran. Nemá podporu sociálních partnerů, to znamená odborových svazů i seniorských organizací, nemá podporu ani opozice. Budeme tedy zřejmě stát před problémem, jestli 101 nebo 103 hlasů bude to hlavní, co tuto parametrickou optimalizaci, kterou přinesla vláda, podpoří, a zda tento nový zákon, pokud projde, bude stabilní po dalších případných změnách vlády ať už v současném volebním období či v příštích volebních obdobích.
Musím konstatovat, že řada parametrů bude nabíhat vlastně později, než je toto volební období, a není problém prohlásit a slíbit veřejnosti, že v případě nutnosti budou změněny. Ale je to vždycky daleko složitější.
O zvýšení věku odchodu do důchodu na 65 let se samozřejmě diskutovalo. Vláda se ohání tím, že její návrh vlastně koresponduje i s dohodou politických stran, která byla připravena v říjnu 2005 vládou ČSSD k podepsání. Já musím konstatovat, že tato dohoda, kterou mám zde před sebou, má čtyři klíčové body, a pouze jeden bod, a to je otázka zvýšení důchodové hranice, je předmětem toho, co je obsaženo i v tom dnešním materiálu. Další body v podstatě nikterak nesouvisejí s tím, co dnes vláda předkládá, a když se podívám na bod, který předpokládal zvýšení věkové hranice, tak vedle toho předpokládal také zřízení nového produktu v rámci penzijního připojištění, který by zabezpečil možnost předčasného odchodu do důchodu bez ztráty finanční náhrady těm, kteří pracují například v hornictví, v hutnictví, v chemickém průmyslu a v dalších odvětvích, která samozřejmě složitě budou naplňovat bez nějakých problémů třeba otázku odchodu v 65 letech.
My jsme dostali tabulku, která srovnává, jak v jednotlivých státech je řešena tato hranice. Víte, problém ale je, že tato tabulka je neúplná. V této tabulce zřejmě záměrně chybí srovnání střední délky života, dožití, a to je to podstatné, co je třeba zdůraznit. Eurostat vydal přehled naděje dožití ročníku narození 2005 a já bych vás rád s tímto výsledkem seznámil. Čili ročník 2005 v průměru má naději dožití v České republice u mužů 72,9 let a u žen 79,1 let; v Belgii 76,7 let u mužů a u žen 82,4 let, v Řecku u mužů 76,6 let, u žen 81,5 let, v Itálii 77,6 let u mužů a 83,2 u žen, v Německu 76,2 u mužů a 81,8 u žen. Tak bych mohl pokračovat.
***