(11.00 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Proto také probíhalo během léta minulého roku tzv. veřejné připomínkové řízení, kdy občané České republiky mohli poslat své připomínky k návrhu zveřejněnému na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti. Chci konstatovat, že nemalá část těchto připomínek byla do konečné verze zapracována. Myslím si, že takovýto postup je správný, protože jistá forma ztotožnění občanů s trestním právem je nezbytností, chcete-li nutností. Má totiž trestní právo odrážet jisté principy morálky a vnímání hodnot ve společnosti.
Nový trestní zákoník je dále postaven na tzv. principu subsidiarity, to znamená na principu, že trestní represe má nastupovat pouze v těch případech, kdy jiné prostředky morálky a práva selžou anebo jsou málo efektivní. To ostatně byl princip, na kterém autoři budovali a připravovali tento zákon.
Co je důležité a co si já slibuji od diskuse na půdě Poslanecké sněmovny: Slibuji si to, že poslanci, zvláště pak ti, kteří jsou členové ústavněprávního výboru, pečlivě posoudí, zda katalog skutkových podstat, resp. toho, co má být trestným činem, je dostatečný, či zda naopak není příliš široký. Myslím si totiž, že je zcela na vůli a má být zcela na vůli Parlamentu jako nejvyššího suveréna, aby řekl, co má být trestným činem a co trestným činem být nemá. Proto také spoléhám na to, že poslanci podrobně posoudí katalog skutkových podstat a že tento katalog skutkových podstat případně nabude ještě změn. Skutkové podstaty, to znamená to, co má být trestné a co nemá být trestné, nemohou vymezovat experti. Ti mohou pouze připravit úvodní draft, a to je tento materiál. Ale co má být trestné, či nemá být trestné, musí říci zástupci lidu, to znamená zákonodárci. To je ostatně ta hlavní oblast, kde budu moc prosit, abyste napjali své síly a abyste v této oblasti se realizovali.
Nyní k hlavním změnám, které přináší kodex. Kodex přichází s novou systematikou trestního práva. To je hlavní odchylka od toho, co platí v současném trestním zákoníku. Demokratický právní stát musí na prvém místě klást důraz na ochranu svých občanů, na ochranu práv jednotlivce. Až druhotně chrání další zájmy, ale prvotní je zájem jednotlivce, konkrétně jeho život a zdraví. To jsou hodnoty, které v trestním právu demokratického právního státu musí být postaveny na nejvyšší piedestal. Proto také zvláštní část trestního zákoníku začíná trestnými činy proti životu a zdraví. A proto také v této oblasti dochází ke zpřísnění sazeb, zpřísnění trestů, které je možné za tyto trestné činy uložit.
Souvisí s tím i další změna, kterou lze najít. Zpřísňujeme obecně sazby u trestných činů proti životu a zdraví, zpřísňujeme podmínky ukládání výjimečného trestu. Zvyšujeme hranice výjimečného trestu o pět let a zpřísňujeme podmínky případných změn v oblasti výjimečného trestu.
Další změnou, ovšem teoretickou, tou, kterou si mohou dovolit navrhovat experti, je posílení prvků formálního pojetí trestného činu. Dosud platilo a platí v České republice tzv. formálně materiální pojetí trestného činu, kdy vedle onoho jednání, které je popsáno ve zvláštní skutkové podstatě nebo ve skutkové podstatě, je nutné posuzovat taky míru společenské nebezpečnosti. Při malé nebo nepatrné míře společenské nebezpečnosti se pak nejedná o trestný čin. Moderní evropské právo ovšem stojí na principu formálního pojetí, kdy každé jednání, které splňuje formální znaky trestného činu, je trestným činem. A platí zde tzv. interpretační pravidlo, které zkoumá míru společenské škodlivosti, nikoliv nebezpečnosti.
Vím, že na první pohled to může působit jako formální změna, změna, která nemá faktický dopad, ale věřte, že formální pojetí trestného činu má faktický dopad. Omezí možnosti libovůle některých orgánů činných v trestním řízení a zaručí vyšší ochranu principu zákonnosti při stíhání trestných činů. Zdůrazňuji, že se nepřikláníme k čistému formálnímu pojetí trestného činu z důvodů tradice na území České republiky, ale hájíme právě ono interpretační pravidlo společenské škodlivosti jednání. O tom, jak toto v praxi bude probíhat, se dále můžeme bavit a budeme to tady diskutovat, předpokládám, ve výboru.
S formálním pojetím trestného činu, to znamená každé jednání, které vykazuje znaky činu, bude trestným činem, souvisí též posílení postavení státních zástupců, a to v té rovině, že posilujeme možnost státního zástupce zastavit trestní řízení, to znamená tzv. princip oportunity, a možnost tedy mít větší pravomoci v přípravném řízení. Opět zde vycházíme z toho, co je trendem v celé západní Evropě.
Ve většině zemí západní Evropy většina věcí, kterou prošetřuje policie, pokud se ukáže, že zde není míra společenské škodlivosti, anebo zde nejsou dostatečné důkazy pro podání obžaloby, tak končí v rukou státního zástupce, který řízení zastavuje či jinak meritorně a konečně řeší. Myslím si, že tímto trendem musí jít i Česká republika a musíme jít trendem, aby se k soudu, k hlavnímu líčení, dostávaly věci, kdy opravdu je určitá míra pravděpodobnosti, že důkazy, které jsou nashromážděny, obstojí, a budou tedy na konci rozsudky, jak samozřejmě, které odsuzují dotyčného, tak jej zbavují, ale je nutné, aby tam byla jistá míra důkazních předpokladů k tomu, že soud může rozhodnout tak či onak.
Co chci dále zdůraznit, je princip dělení trestných činů na přečiny a zločiny, což na první pohled může vypadat jako formální dělení, ale z pohledu procesu, soudního trestního procesu, toto bude mít výrazný význam, protože právě pro ony přečiny, to znamená pro méně závažné trestné činy, kde je sazba maximálně tři roky odnětí svobody, umožníme vyšší a celou škálu různých odklonů a jiných způsobů, jak efektivně a rychle řešit takovouto trestnou činnost než klasickým hlavním líčením před soudem. Ostatně návrh, který zde také budeme projednávat na této či příští schůzi Sněmovny, tzv. dohoda o druhu a výši trestu, je důkazem toho, že Ministerstvo spravedlnosti chce jít cestou maximální míry užívání odklonu u méně závažné trestné činnosti.
Klíčovým prvkem daného návrhu je posilování alternativních trestů. Nechci vás v tuto chvíli zahlcovat tím, že Česká republika má při přepočtu na sto tisíc obyvatel nejvíce odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody či případně se drží na předních příčkách. To číslo se samozřejmě v průběhu roku mění. Máme dnes v českých věznicích 19 tisíc osob, a to jak ve vazebních věznicích, tak ve věznicích, kde dochází k výkonu trestu odnětí svobody. A to si již ani nedovoluji říci číslo šesti tisíc odsouzených k trestu odnětí svobody, kteří trest nenastoupili. Nejenže je takovéto vysoké číslo neefektivní, kdy k výkonu trestu odnětí svobody jsou odsuzováni pachatelé za bagatelní trestnou činnost, a to často k několikaměsíčním trestům, ale samozřejmě ten celý systém je nesmírně nákladný, spočítáme-li si, že daňového poplatníka jeden den odsouzeného ve vězení stojí přibližně tisíc korun. Takže je třeba postupovat a posuzovat alternativní tresty jako důležitou věc, a proto např. uvažujeme o zavedení tzv. domácího vězení. Domácí vězení má vést k tomu, že u alternativních trestů, kdy pachatel není schopen nebo není pro něj vhodný trest obecně prospěšných prací, bude pod takovýmto zpřísněným režimem a bude takto odsouzen pro domácí vězení.
Klíčové z pohledu ochrany společnosti je pak zavedení zabezpečovací detence jako institutu, kam je možné dávat pachatele závažné trestné činnosti, kteří z důvodu duševní poruchy, z důvodu toho, že jsou sexuálními devianty nebo agresory, páchají trestnou činnost, aniž by si uvědomovali nebezpečnost tohoto jednání či byli schopni své jednání korigovat a ovlivňovat svojí vůlí.
***