(12.30 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Prostě to je tak složitá právní úprava, že samozřejmě právní teoretikové i soudcové nebo vyšetřovatelé nebo státní zástupci k tomu mohou mít ty nebo ony výhrady, stejně tak zase zástupci občanů nebo různých občanských sdružení, kteří také zase vidí jisté problémy té trestní politiky svým prizmatem. Takže v tomto směru není žádná dokonalá předloha, která by mohla být bez dalších složitých diskusí přijata, ale tato po mém soudu je solidní osnovou, protože navazuje na to, co jsme tady už velmi důkladně projednávali. Takže já jsem pro to, aby byla postoupena do druhého čtení, ale souhlasím s prodloužením lhůty, protože je třeba po mém soudu nechat čas jak pro diskusi uvnitř Sněmovny, tak i pro diskuse mimo Sněmovnu, jejichž efekt nebo výsledky bychom měli být s to v rámci sněmovního projednávání zohlednit a případně upravit.
Jenom ještě jednu drobnou poznámku. Když kolega Pospíšil jako ministr říkal, že samozřejmě rozhodování o tom, co bude, nebo nebude trestný čin, je záležitostí Sněmovny, záležitostí politickou, to je pravda v tom obecném smyslu. Ale samozřejmě formulace, jestli to nebo ono bude trestným činem, je zároveň také vysoce odbornou záležitostí, protože se musí respektovat celý vývoj trestního práva, vývoj terminologie, vývoj toho, jak praxe určité věci, pojmy chápe. Takže z tohoto hlediska bych varoval před příliš velkým novátorstvím, abychom tady, vědomi si své role zástupců lidu, nechtěli měnit něco, co se měnit nehodí.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Jičínskému. A zeptám se, kdo se chce ještě přihlásit do obecné rozpravy. Nejprve pan kolega Jiří Polanský má slovo.
Poslanec Jiří Polanský: Vážená paní místopředsedkyně, já budu velmi stručný. Vzhledem k tomu, že byl učiněn návrh panem poslancem Grospičem na prodloužení lhůty o 90 dní, k tomu je samozřejmě nutný souhlas navrhovatele, který nepředpokládám od pana ministra, tak činím návrh na prodloužení lhůty o 20 dní, tak jak je zakotven v jednacím řádu této Sněmovny. Jinak byl učiněn návrh, ale to je ještě asi předčasné, na vrácení k dopracování atd. Takže hlavní je návrh na prodloužení lhůty o 20 dní.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano, děkuji. A ptám se na případnou další přihlášku do obecné rozpravy. Paní poslankyně Eva Dundáčková. Prosím.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych krátce reagovala na předchozí rozpravu, která se týká trestního zákoníku, normy, kodexu, který opravdu nám dlouhá léta, doufejme, že pozitivně, ovlivní stav kriminality a životy doslova každého z nás. A proto je dobře, že rozprava, která je vedena tady už v druhém čtení, je takto obsáhlá. Já věřím, že se každý z vás bude v rámci svého výboru nebo v rámci vlastního zájmu zabývat konkrétními ustanoveními tohoto zákona, protože je velmi žádoucí, abychom došli ke shodě, pokud možno většinové.
A v tomto směru bych se ráda obrátila na kolegy z Komunistické strany Čech a Moravy, jejichž kritika mně přišla překvapivá, zejména právě z ohledu na to, co tady říkal i pan profesor Jičínský, neboť tato norma nebo tato rekodifikace zas až tak zásadně nevybočuje z té předlohy, která již jednou na půdě Poslanecké sněmovny byla a byla podpořena, pokud vím, všemi politickými kluby v tom zásadním ideovém pohledu na věc.
Co se malinko liší a také již bylo zmiňováno, je právě onen akcent na formální pojetí trestného činu, který je tady připraven, a myslím, že na půdě Poslanecké sněmovny v minulosti probíhala dlouhá řada seminářů a debat na toto téma. To poslední znění, které tady nakonec neprošlo, bylo na návrh převažující většiny Poslanecké sněmovny doplněno o ten trochu jakoby upravený pohled na přece jen možnost zásahu nebo posouzení určitého stupně nebezpečnosti nebo vážnosti tohoto činu pro společnost a já osobně bych se za to přimlouvala. Není to však věc, která by pro mě byla zásadním důvodem pro to, abych se stavěla k této rekodifikaci zády. Naopak, velmi ji vítám a myslím, že je opravdu žádoucí, abychom se na ní shodli. A to zejména proto, že obsahuje celou řadu institutů, které tady velmi dopodrobna popsal pan zpravodaj, ať už se jedná o zabezpečovací detenci, alternativní tresty, možnost domácího vězení, které nám dodneška chybí a které opravdu může odbřemenit nejenom vězeňskou službu a daňového poplatníka, ale také vést k nápravě některých pachatelů, což by také mělo být jedním z cílů trestního práva v České republice, zvláště bude-li to doplněno o nějaké vedlejší programy, které mu pomohou začlenit se zpět do společnosti a možná najít sami pro sebe smysl života, řekněme v jiném okruhu nebo v jiné sociální skupině.
Možnost zvýšení trestu až o jednu třetinu pro recidivisty je rovněž novinka, kterou myslím všichni uvítáme, protože je zřejmé, že rekodifikace na jedné straně stanovuje možnost zpřísnění trestů pro recidivisty neboli lidi, kteří se opakovaně dopouštějí trestné činnosti, a na druhé straně tedy zmírňuje možný postih, ale nikoliv na úkor účelnosti u těch tzv. bagatelních trestných činů.
Peněžitý trest, který je možný ukládat opakovaně nebo který je možné rozložit na několik dní i týdnů, je docela sympatická novinka. Nikdo nevíme, jak bude v praxi fungovat, ale myslím si, že i to je věc, kterou je možné uvítat.
Já jsem se rozhodla vystoupit v reakci také na to, co říkal velmi emotivně Radim Chytka na téma známé písně Slzy tvý mámy šedivý stékají na polštář. Nechci teď polemizovat o tom, jakou míru v rodičovské zodpovědnosti má unést ona matka a jak moc jí má pomoci stát. Spíše když jsem poslouchala jeho projev, mě napadlo, že v uplynulých letech jsme oba navrhovali rozdílný způsob řešení té problematiky, ale v zásadě jsme na stejné lodi. Oba, a já doufám, že všichni, chceme, aby se trestání mladistvých zlepšilo. Před časem jsme přijali normu, o které jsme se domnívali, že nám pomůže vyřešit problematiku trestné činnosti mladistvých, resp. páchání činů, které by jinak byly považovány za trestné, ale nejsou, protože ti, kteří se jich dopouštějí, jsou pod hranicí 15 let zákona. A také jsme dlouho debatovali o tom, jestli posunutí hranice o jeden rok nebo dva roky vyřeší tu situaci.
Myslím, že možná můžeme najít shodu v tom, že vždycky se najdou pachatelé, kteří budou o krůček mladší než jakákoliv hranice, kterou napevno postavíme do zákona. A já bych teď zkusila poprosit pana ministra a určitě tak učiním i prostřednictvím ústavněprávního výboru, možná je zapotřebí k tomu nějaké usnesení, aby nám předložil analýzu, řekněme, efektivnosti zákona o trestání mladistvých, protože si myslím, že ruku v ruce s posouzením rekodifikace trestního práva v České republice musíme znát tato čísla, abychom mohli přemýšlet o tom, jak naplnit společné obavy a společnou frustraci z toho, že ten zákon zřejmě nefunguje tak, jak jsme si představovali alespoň do určité míry. A pak zvažovat možnost jakési klouzavé hranice, tak jak je to např. ve Spojených státech. I o tom já už jsem na půdě Sněmovny mluvila několikrát a bohužel zatím se ten model vhodný nenašel.
Tam není vůbec stanovena hranice pro to, kdy dítě má být postaveno před soud. Fungují tam soudy pro mladistvé, což můžeme považovat za určitou obdobu řízení, které funguje i u nás; nikde není stanoveno, jak staré dítě se může dostat před takového soudce pro mladistvé. A soudci, s kterými jsem tam mluvila, předpokládají, že dítě zhruba od věku sedmi let už může býti za určitých okolností, samozřejmě v doprovodu rodičů, zástupců apod., postaveno před tento soud pro mladistvé, aby mu bylo vysvětleno, že se dopustil činu, který je nežádoucí a za který by mohlo být přísně potrestáno. A jak se ta hranice zvyšuje, tak někde na té hranici mezi těmi deseti až patnácti lety ten soudce sám je oprávněn posoudit za pomoci samozřejmě dalších nástrojů, jako je znalecké posouzení rozumových schopností toho dítěte, ale na základě takto provedených důkazů může soudce říci, toto dítě je zcela zralé ve smyslu schopnosti uvědomit si závažnost činu, jehož se dopustilo.
***