(Jednání pokračovalo ve 14.33 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je 14 hodin 33 minut. Jsem přesvědčena, že hodinu a půl trvající polední pauza byla dostatečně dlouhou pro uspokojení vašich potřeb, a byla bych ráda, kdybychom s vzájemnou úctou k našemu času byli schopni pokračovat v odpoledním jednání. Čeká nás velké množství pevně zařazených bodů. A prosím tedy všechny, kdo mne slyší a jsou ochotni přispět k tomu, aby Sněmovna mohla jednat, a to o zákonech ve třetím čtení, jak jsme si odhlasovali ráno, že i po polední přestávce můžeme hlasovat zákony ve třetím čtení, aby se dostavili do jednacího sálu a umožnili důstojné pokračování naší schůze.
Takže vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přistoupíme k prvnímu ze zbývajících třetích čtení, kterým je bod číslo
52.
Vládní návrh zákona o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany
před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon)
/sněmovní tisk 253/ - třetí čtení
Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal ministr spravedlnosti, pan Jiří Pospíšil, který je již připraven, a taktéž zpravodajka výboru petičního, paní poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová. Pozměňovací návrhy vám byly rozdány jako sněmovní tisk 253/4.
Otevírám rozpravu a dávám slovo ministru spravedlnosti, panu Jiřímu Pospíšilovi. Vážený pane ministře, ujměte se slova.
Pan poslanec Martínek dnes disponuje náhradní kartou číslo 11.
Promiňte, pane ministře. Prosím.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Děkuji, vážená paní předsedající. Dovolte mi, dámy a pánové, abych se na úvod vyjádřil předtím, než provedeme hlasování o tomto sněmovním tisku.
Chci konstatovat, že v rámci druhého čtení celkem šest poslanců načetlo své pozměňovací návrhy. Já osobně za klíčový považuji návrh pana kolegy Bendy, který, jak jsem ostatně již avizoval, řeší problém, který byl velmi podrobně diskutován v rámci druhého čtení, a to tu skutečnost, kdo v rámci soudního řízení na základě antidiskriminačního zákona je povinen unést důkazní břemeno. Diskuse se o tomto vedla velmi rozsáhlá. Padlo několik variant, několik alternativ, přičemž některé uváděly, že důkazní břemeno má nést odpůrce, některé uváděly, že je má nést navrhovatel. Byla zde též varianta, která počítala s tím, že soud je ten, který provádí dokazování i nad rámec návrhů, které předloží účastníci řízení.
Já považuji, a je to prosím stanovisko předkladatele, za nejvhodnější řešení tohoto problému kompromisní řešení, které načetl pan kolega Benda, který v zásadě, pokud to mám zjednodušit, rozděluje důkazní břemeno mezi oba účastníky, to znamená jak mezi navrhovatele, tak mezi odpůrce, a to tak, že žalobce, respektive navrhovatel, je povinen před soudem uvést skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že mělo dojít k diskriminaci, a naopak druhá strana, odpůrce, dokazuje, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení. Myslím si, že toto je řešení, které odpovídá nálezům Ústavního soudu. Je to řešení, které je ústavně konformní, a myslím si, že je i spravedlivé. A to je myslím také důležitá skutečnost.
Jinak v zásadě chci konstatovat, že při vyjadřování svého stanoviska se budu držet rozsahu antidiskriminačního zákona tak, jak byl vymezen vládní novelou, protože je to návrh zákona, na který lze mít samozřejmě různý náhled. Vládní stanovisko, vládní návrh zákona, přináší to, co po nás Evropská unie v rámci našeho členství v Evropské unii vyžaduje. To je ten základní obsah, který také navrhovatel při diskusi a při hlasování o tom, jaký pozměňovací návrh má, či nemá být podpořen, tak touto filozofií také bude veden navrhovatel. To znamená jde nám o zachování onoho minima, které vyvěrá z komunitárního práva.
Jinak vás, vážení poslanci, vážené poslankyně, prosím o pozornost nad tímto tiskem a o jeho případnou podporu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám, pane ministře. Táži se, zdali si ještě někdo přeje vyjádřit k rozpravě k tomuto tisku. Není tomu tak. Já rozpravu… Promiňte, paní poslankyně, je mi velmi líto, že jsem vás přehlédla. Předpokládala jsem, že vám dám slovo jako jedné ze zpravodajek. Ale máte prostor v obecné rozpravě. Prosím.
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové -
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Ano. Prosím vás všechny, abyste umožnili paní poslankyni Čurdové přednést její příspěvek do rozpravy.
Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dovolte mi, abych se vyjádřila velice stručně k diskusi, která proběhla ve druhém čtení, a také k tomu, co tady před několika málo vteřinami řekl pan ministr.
Chtěla bych vás svými slovy oslovit, protože přes ty všecky nerozhodné, povrchní, pragmatické a někdy i trošičku scestné názory v 21. století, které tady zaznívaly, chtěla bych ve vás probudit odpovědnost vůči lidem, kteří žijí mimo tyto zdi, a přesvědčit vás, že v případě návrhu antidiskriminačního zákona se nemůžeme smířit s jeho minimalistickou podobou, tak jak je předložena a leží před námi.
Přece nám nejde o to, aby se evropský vlk nažral a česká liberální koza zůstala celá, ale především o to, aby naši spoluobčané, zaměstnanci, muži, ženy, různé minoritní skupiny, které jsou v mnoha situacích diskriminovány ve svém životě, na pracovišti, ale i jinde, aby tito lidé získali užitečný a efektivní nástroj ke své individuální, eventuálně kolektivní obraně. O tom, že tyto případy existují, o tom tady při minulém projednávání hovořil i ombudsman České republiky.
***