(16.10 hodin)
(pokračuje Bursík)
Tím druhým krokem je zhodnocení tzv. registrační dokumentace agenturou a členskými státy u látek, které představují určitá rizika pro lidské zdraví a životní prostředí.
Za třetí se vyžaduje povolování pro každé užití látky, která patří do následujících skupin: karcinogenní, mutagenní, toxické, pro reprodukci, perzistentní, biologicky akumulovatelné, toxické, vysoce perzistentní, vysoce biologicky akumulovatelné látky a pak také další látky, které jsou klasifikované jako způsobující závažné a nevratné účinky na člověka a životní prostředí.
A na konec za čtvrté. Tím čtvrtým principem je omezení používání příslušné látky či jejího uvedení na trh, pokud by se u některého rizika zjistilo, že není dostatečně kontrolováno.
V souvislosti s tím se mění i prováděcí vyhlášky, které se týkají registrace. Zcela se vlastně zrušují ustanovení, která se týkají registrace chemických látek, bezpečnostního listu, hodnocení rizika látek, nebezpečí pro zdraví a životní prostředí a také oznamování a evidence nebezpečných látek. To proto, že to je centralizováno do helsinské agentury.
Pokud jde o náklady podnikatelského sektoru, tak se modelově odhadují mezi 1,8 až 5,8 miliardy korun. Ten rozptyl je daný především tím, že skutečné náklady mohou být sníženy společnou registrací látek a také použitím výpočtových metod, protože jestliže někdo zaregistruje látku, tak je tato registrace k dispozici dalším uživatelům. Dochází k rozdělení i u dozorových orgánů. Dochází ke zrušení části kompetencí a povinností krajských hygienických stanic. Vypouští se kontrola krajských úřadů, převádí se toto na Českou inspekci životního prostředí. Pokud jde o zvýšení nákladů státní správy v období 2007 až 2017, tak se odhaduje zhruba na 40 mil. korun, přičemž hlavní část nákladů půjde právě za Českou inspekcí životního prostředí, která je v gesci Ministerstva životního prostředí.
Dámy a pánové, o této nové chemické politice se v Evropském parlamentu vedla velmi rozsáhlá diskuse, která trvala vlastně několik let. Diskuse se odehrála na evropské půdě i za účasti našich poslankyň a poslanců. Teď jsme tady v situaci, kdy vláda vám předkládá návrh, který vlastně zajišťuje kompatibilitu práva České republiky s tímto nařízením, které bylo schváleno v prosinci 2006. Já vám doporučuji, abyste pustili tenhle návrh do druhého čtení a abyste souhlasili s jeho propuštěním.
Děkuji pěkně za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji místopředsedovi vlády Martinu Bursíkovi. Prosím, aby se nyní ujala slova zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Kateřina Konečná.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, o důvodu novely zákona č. 356/2006 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích, hovořil pan ministr Bursík. Připomenu proto jen to, že zaváděný systém registrace chemických látek, obsažených v přípravcích či předmětech vyráběných či dovážených v množstvím větším než jedna tuna ročně, tedy asi 30 tisíc látek, a plnění nařízení REACH si vyžádá zvýšení počtu pracovníků i nové finanční náklady, které jsou ovšem investicemi do předcházení možných negativních dopadů na životní prostředí a lidské zdraví.
Také proto se rozšiřuje kompetence České inspekce životního prostředí, která bude nově řešit také problematiku ochrany zdraví lidu, kterou se dosud zabývaly krajské hygienické stanice. To je věc, o které pan ministr mluvil. Já si myslím, že je velmi problémová. Proto bych byla ráda, abyste kromě přikázání výboru pro životní prostředí schválili také přikázání výboru zdravotnímu, protože pokud vezmeme tuto kompetenci hygienickým stanicím, myslím si, že to není v pořádku.
Naplňování nařízení REACH, které je implementováno do předložené novely, by mělo vést k tomu, že nejnebezpečnější chemikálie budou nahrazeny méně rizikovými. Chemický průmysl bude zodpovědný za bezpečnost všech svých výrobků, občané budou informováni o chemických látkách ve spotřebním zboží a účincích těchto látek na životní prostředí a zdraví.
Cílem nařízení REACH je sice zlepšení stávající regulace chemických látek v EU, ovšem existují v něm úmyslně ponechané mezery, které ztěžují možnost zajistit ochranu zdraví lidí a životního prostředí před nebezpečnými chemickými látkami. Například pro desítky tisíc tun chemických látek dovážených a vyráběných v množství do 10 tun ročně i nadále nebudou dostupné podstatné informace o jejich bezpečnosti, u řady nejnebezpečnějších chemikálií bude pro jejich další výrobu a užívání postačovat prohlášení jejich výrobců či dovozců, že nejsou schopni rizika látek adekvátně kontrolovat, a to i v případě, že je za látky dostupná bezpečnější náhrada. REACH postrádá záruku, že budou ve všech případech vzaty v potaz informace o bezpečných náhradách nejnebezpečnějších chemikálií od třetích stran, tedy kromě výrobce a orgánů EU. Zdá se, jako by v těchto případech uspěly zájmy chemického průmyslu, a je trošku s podivem, že naše Ministerstvo životního prostředí v tomto případě neučinilo kroky, které by zpřísňovaly ještě více evropské požadavky, když pan ministr Bursík tak postupoval u jiných zákonů, jako například u zákona o ekologické újmě.
Nezbývá nám tedy, než věřit, že doplnění mezer se dočkáme někdy v budoucnu. Dnes je třeba pohlížet na situaci v duchu přísloví lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše, a proto doporučuji propustit návrh obsažený ve sněmovním tisku č. 444 do druhého čtení a přikázat jej výboru pro životní prostředí, a jak už jsem uvedla dříve, také výboru zdravotnímu především z důvodu přesunu jeho kompetencí.
Zároveň bych pana ministra poprosila o to, aby byl této Poslanecké sněmovně dodán autorizovaný překlad směrnice REACH. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Kateřině Konečné, která je zpravodajkou k tomuto tisku.
Otevírám obecnou rozpravu. První přihláškou, kterou registruji, neb písemnou žádnou nemám, je přihláška ministra zdravotnictví Toma Julínka. Prosím, pane ministře.
Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek Děkuji, paní místopředsedkyně. Kolegyně, kolegové, jenom krátké vyjádření k tomu, co bylo zmíněno ve zpravodajské zprávě.
Ano, dochází k narovnání kompetencí mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zdravotnictví, potažmo krajskými hygienickými stanicemi, ale v naprosto pozitivním slova smyslu, protože doteď se obě kompetence křížily. Takže je úplně jasně rozděleno, kdo co má dělat. My sami jsme na vládě při vyjasnění textu právě v zákoně si tohle vyjasnili. A není vůbec žádný problém. Krajské stanice vědí, co mají dělat. Naopak orgány působící v ochraně životního prostředí také vědí, co mají dělat. Je to přesně perfektně rozděleno, co se týče ochrany veřejného zdraví a ochrany prostředí. Z mého pohledu není nutné toto projednávat ve zdravotním výboru. Z textu připraveného zákona je zřejmé, že jsme si tam přesně vyjasnili své kompetence a dobrou aplikaci směrnice.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu ministrovi. Žádám ty, kteří se chtějí přihlásit do obecné rozpravy, aby tak učinili nyní. Nevidím žádnou přihlášku, ale paní poslankyně Kateřina Konečná se hlásí.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji panu ministrovi Julínkovi, že mi vyjasnil, že tyto kompetence jsou vyjasněny. Já se přiznám, že bych toto nezmiňovala, kdyby mě na to právě neupozornili pracovníci hygienických stanic, kteří se sami přiznali k tomu, že si nedovedou představit, jak Česká inspekce životního prostředí bude tyto kompetence naplňovat, když i ony jako hygienické stanice dnes mají velký problém sehnat odborné a odborně zdatné toxikology v těchto věcech, takže si vůbec nedovedu představit, jak to bude dělat Česká inspekce. To není, že bych nesouhlasila s tímto sněmovním tiskem, jenom bych byla velmi nerada, abychom ho tady unáhleně schválili a přitom pozapomněli na problém, který se může v budoucnu objevit. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám. Ptám se na další přihlášku do obecné rozpravy. Faktická poznámka pan poslanec Rath.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, jenom bych chtěl podpořit to, co tady říká paní kolegyně Konečná, protože jistě by bylo dobře tento tisk probrat i ve zdravotním výboru a přizvat si příslušné odborníky z hygienických stanic, ze státních zdravotních ústavů a z inspekce životního prostředí, abychom skutečně slyšeli od těchto lidí, zda kapacity jednotlivých subjektů stačí a jsou schopny minimálně pokrýt potřeby aspoň v rozsahu dneška. Bylo by velmi nešťastné jaksi převést kompetence a nepřevést kapacity. Myslím si, že by bylo dobře, abychom slyšeli, že kompetence i kapacity jdou ruku v ruce.
***