(16.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane zpravodaji.
Otvírám obecnou rozpravu a nemám žádnou písemnou přihlášku. Jako prvního registruji pana kolegu Břetislava Petra, poté bude vystupovat pan kolega Mlčák.
Poslanec Břetislav Petr: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, jak z úst předkladatele, tak i z úst pana kolegy, který je zpravodajem, jste v podstatě vyslechli informace, o kterých musím říci, že nejsou úplně správné a do jisté míry neodrážejí skutečnost, která v České republice je.
Snad jenom pro ilustraci, abychom si uvědomili, že povolenky představují výnosný byznys a že je třeba nejdříve, aby vláda předložila svůj návrh Evropské komisi, a o konečném balíku, kolik Česká republika dostane povolenek, rozhoduje Evropská komise.
Těm, kteří sledují tuto oblast, jistě neušlo, že docházelo k velikým sporům mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem průmyslu. Jenom pro ilustraci: Česká republika žádala 102 milionů tun povolenek. Obdrželi jsme od Evropské komise pouze 86,2 milionu tun. A na základě čeho jsme obdrželi těch 86,2 milionu tun? Na základě zprávy, kterou pro Evropskou komisi zpracovala Státní technická univerzita v Aténách, která uvažovala, že v alokačním období od roku 2008 do roku 2012 v České republice poroste HDP zhruba o 2,5 %, což je, jak prezentovala vláda svůj program, řekl bych, do jisté míry hluboce podceněno. To bylo taky důvodem, proč Česká republika podala na Komisi žalobu. A pokud vím z tisku, tak tato žaloba sále trvá. A pokud jsme podali žalobu proti rozhodnutí Evropské komise, tak se divím, proč okamžitě měníme § 8, jeho odstavec 6 a 7, když Komise nám - a cituji z důvodové zprávy - pouze doporučila, abychom toto zvážili, že by to mohlo - je tam hodně kondicionálů - ovlivnit trh (s povolenkami) v rámci Evropské unie.
Princip spočívá v tom, aby ve dvou alokačních obdobích jedna a tatáž firma nedostala stejné množství povolenek. Já se domnívám, že tak jak byl upraven paragraf číslo 8, vyvstává otázka, zdali vláda rozhoduje ve sboru, anebo zdali resortní ministr může do návrhu zákona dát něco, proti čemu Česká republika podává žalobu. Je to pro mne naprosto nepochopitelná záležitost.
A teď několik čísel. Za předpokladu, že by skutečně emise dosáhly těch 102 milionů tun, abychom dostali jenom to číslo, a neuspěli bychom s žalobou, tak v tomto případě pro stacionární zařízení, kterých je asi 460, by to znamenalo v průběhu roku zvýšení nákladů o 10 miliard korun. My se tady hádáme dvě hodiny o 600 milionů za stravenky, ale když se jedná o 10 miliard, tak v tomto případě bychom to skoro přešli mlčením.
Čili otázka dnes je asi taková: Někteří považují emisní povolenky za všelék. Ale my si musíme uvědomit, že státy s největším průmyslem, ať už je to Rusko, Amerika, Čína, Indie nebo Brazílie, něco takového nemají. Takže ve svém konečném důsledku povolenky mohou znamenat to, že oblasti jako výroba elektřiny a vše, co patří do stacionárních zařízení, se přesune někam hluboko na východ nebo na jihovýchod.
Otázka ještě je, jak se nakládá s emisními povolenkami. Evropská komise pro první alokační období 2005 až 2007 vydala pravidla, která posléze stáhla. Dneska obchodování s emisemi na evropském trhu je ráj pro ty, kteří tomu rozumějí, a ne pro ty, kteří by chtěli snížit emise. Na rozdíl od bankovních a komoditních trhů není vůbec precizováno, jak vlastně máme s emisními povolenkami nakládat. Některé státy charakterizují emisní povolenky jako nehmotný majetek, některé je uvádějí do zásob. Nevím, jak hodnotíme emisní povolenky v České republice.
Předpokládám tedy, že nám pan ministr Bursík dá odpověď, zdali žaloba trvá, zdali doporučení Evropské komise pro vyčlenění odstavce 6 a 7 paragrafu 8 je součástí rozhodnutí komise, proti kterému jsme podali žalobu.
A otázka třetí: Od roku 2013, jak řekl pan ministr, se uvažuje o tom, že emisní povolenky nebudou dávány zadarmo, že bude aukce a každý si je musí koupit. Takže podle toho neexistuje, aby ve dvou následujících alokačních obdobích roku 2008 a 2012 a následujícího jedna a tatáž organizace dosáhla anebo dostala stejné množství emisních povolenek.
A snad jenom pro ilustraci: Pokud bychom uvažovali s tím, že budeme mít sto milionů tun emisních povolenek, a dneska se cena emisních povolenek pohybuje na úrovni dvacet eur za tunu, tak je to byznys, který představuje dvě miliardy eur krát pětadvacet. Tak si představte, o jaké peníze se v této záležitosti jedná.
Já bych doporučoval s ohledem na onen § 8, aby zákon byl vrácen vládě k dopracování, a pokud by tento návrh neprošel, tak v tomto případě aby tento zákon byl přidělen taky hospodářskému výboru, poněvadž se domnívám, že emise a kapacita průmyslu a výše nákladů spolu souvisí jako spojité nádoby.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Petrovi. A nyní se hlásí pan kolega Ladislav Mlčák. Prosím.
Poslanec Ladislav Mlčák: Dobré odpoledne, paní předsedající. Kolegyně, kolegové, já už velice stručně, protože kolega Břetislav Petr tady řadu myšlenek mi vzal.
Já skutečně jsem chtěl vystupovat v té nejasné záležitosti, bych řekl, kolem povolenek emisí a samozřejmě aukční činnosti jako takové po roce 2013, i když při té diskusi různé tady v kuloárech zaznívá - ještě pět roků. Ale samozřejmě pět roků ještě uběhne rychle jako voda, a budeme stát před problémem, kdy budeme řešit na jedné straně zkvalitňování životního prostředí, na druhé straně samozřejmě otázku i cenové politiky a ceny energií či další záležitosti. Tak to je ten problém, který vnímám, protože i například ředitelství ČEZ přiznává, že přísnější systém bude mít dražší opatření na úsporu povolenek, a tím také stoupnou výrobní náklady elektřiny samozřejmě. Ty výrobní náklady na výrobu se přenesou na bedra spotřebitelů, potažmo až občanů jako takových. Takže to jsou ty věci, které vnímám už v roce 2008 po roce 2013.
Je otázkou samozřejmě i koncepční politika v energetickém sektoru, kdy v podstatě většina našich výrobců elektřiny vyrábí elektřinu v tepelných zařízeních, v tepelných elektrárnách. A Česká republika nebude schopna do toho roku 2013 rychle změnit svůj energetický mix tak, aby byly ekologičtější zdroje. A požadavek na jednorázové zavedení aukčního prodeje v takovéto situaci potom může vést k dalšímu výraznému, skutečně výraznému nárůstu ceny elektřiny.
***