(17.40 hodin)
(pokračuje Langer)
Toto také není řešení, neboť uvědomíme-li si, jaké pravomoci mají například celníci nebo vězeňská služba, pak je namístě pojmout nezávislou kontrolu bezpečnostních sborů skutečně koncepčně. Nicméně toto je zásadní změna do služebního zákona, neb si vyžaduje jakoby vytvoření nového bezpečnostního sboru a byla by to změna, která překračuje rámec celého legislativního harmonogramu souvisejícího přímo s reformou policie, a proto je v této fázi předkládán první krok. Nicméně sděluji, že vláda na můj návrh uložila úkol ministru vnitra, ministru spravedlnosti a ministru financí do konce tohoto roku předložit návrh zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů, tedy nový bezpečnostní sbor, postavený pod vládu, pod premiéra, v jehož působnosti budou ty tři vyjmenované bezpečnostní sbory.
Považuje-li někdo tento úkol za nedostatečnou garanci, potom říkám: nepřipravíme-li tento zákon, nepředložím ho vládě, jsem připraven podat demisi. Věřím, že drtivá většina z vás má zájem na tom, abych demisi podávat nemusel (směje se) a abych tento návrh zákona skutečně předložil. (Oživení v sále.)
V tuto chvíli je navrhováno, tedy alespoň v první etapě - a tady ponechám skutečně na vůli Sněmovny, zda pochopí rozsáhlost té změny v podobě generální inspekce a řekne: není třeba dělat dílčí změnu, počkejme na úplně nové pojetí inspekce, je ponecháváno na vůli Sněmovny, zda akceptuje ten mezikrok, který říká: zbavení přímé personální pravomoci ministra vnitra nad ředitelem Inspekce ministra vnitra a posílení parlamentní kontroly z pohledu Poslanecké sněmovny návrhem na zřízení parlamentního kontrolního orgánu. Znám názory některých expertů, lidí, kteří se této problematice věnují, že možná je lepší nedělat tento mezikrok a počkat na skutečně koncepční řešení, nicméně toto ponechám na vůli Sněmovny a budu to akceptovat.
Mimo jiné, otevřenost naší komunikace s výborem pro bezpečnost jen potvrzuje fakt, že jsem poslal výsledky činnosti Inspekce ministra vnitra za uplynulý rok panu předsedovi výboru pro bezpečnost a požádal ho o detailní projednání, aby bylo vidět, jakým způsobem se změnila v uplynulém roce práce Inspekce ministra vnitra.
Poslední směr, který chci zmínit, a omlouvám se za to, že jsem v této věci příliš stručný, je bourání zdí, které oddělují policii od zbytku světa. Jestli něco považuji za důležité v koncepci a ve filozofii, která se promítá do těchto zákonů, jsou to dvě věci: explicitně stanovení povinnosti policie podílet se nejen na odhalování páchané trestné činnosti, ale na prevenci, předcházení páchání trestné činnosti, a to, jak všichni víme, je zásadní změna, která nepřijde hned, která souvisí se změnou myšlení, se změnou hodnocení policistů a jejich práce, upuštění od čárkového systému, kdy máš vyřešeno tolik a tolik, potom dostaneš odměnu, protože toto znamená, že nejlepší policista je ten, který ve svém teritoriu má při srovnání s jiným, stejně složitým, nižší nápad trestné činnosti nebo objem přestupků než ten druhý.
Druhou věcí, kterou označuji za bourání zdí kolem policie, je institut koordinačních dohod. V tuto chvíli, má-li dojít naplnění skutečně princip community policing, potom musí existovat těsnější spolupráce mezi policií a samosprávami, ať již na území obce, města nebo kraje. Koordinační dohody neříkají nic jiného než to, že vedle sebe pravidelně a ve výstupu v institucionální podobě v této koordinační dohodě budou spolupracovat starosta, primátor a odpovědný policejní ředitel při definování toho, co je potřeba z pohledu veřejné bezpečnosti zajistit v daném teritoriu. K čemu je starostovi, primátorovi stav, kdy policisté hlídkují v jeho městě ve všedních dnech od 8 do 10 hodin večer, kdy se "nic neděje", zatímco z pátku na sobotu, kdy probíhají zábavy, v termínech, kdy probíhají na území města velké společenské, kulturní, sportovní události, policisté nejsou? Výsledkem koordinační dohody bude společný závazek vydefinovat to, co považují obě strany za problematické, zaměřit se na to a mít možnost také kontrolovat, zda obě strany k tomu přistupují seriózně, či nikoliv. Do budoucna tedy nebude možné, aby policejní šéf takto zvedl ruce (předvádí) a říkal: já o ničem nevím, mně starosta nic neříkal. A starosta by nemohl říkat: ale já jsem mu to říkal, aby to dělal, a přitom mu to ten starosta neříkal. Protože co bude psáno, to také bude dáno.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pokusil jsem se ve svém úvodním vystoupení popsat harmonogram reformy Policie České republiky, popsat její strukturu z pohledu legislativní i nelegislativní části a popsat základních pět směrů, ve kterých se ubírá policie, a změny, které v ní probíhají na základě oněch deseti pilířů. Mohl bych hovořit detailněji, nicméně první čtení není určeno k detailnímu projednávání těchto norem.
Věřím, že se shodneme na potřebě změny. Znovu říkám, že jsou věci, které více než 40 let zůstaly uvnitř policie nezměněny a musí být změněny. Věřím, že se nám podaří najít smysluplný kompromis, protože tady nestojím jako někdo, kdo vás chce indoktrinovat tím, že pouze jeho názor je ten správný a jediný. Věřím, že zde sedí lidé, kteří znají tuto problematiku detailněji, významnou část toho jsme projednali, a věřím, že se nám podaří najít takový kompromis, který bude ku prospěchu ne policii samotné, ale 10,5 milionu občanů České republiky, ve které žijeme.
Děkuji vám za proběhnuvší spolupráci a těším se i na tu další. Díky za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, to bylo úvodní slovo ministra. Já bych teď požádal zpravodaje pro prvé čtení pro oba tisky, body 35 i 36, poslance Václava Šlajse, aby se souhrnně ujal slova za oba tisky.
Poslanec Václav Šlajs: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, předložení těchto zákonů předcházelo vypracování materiálu Reforma Policie České republiky, který byl rozdělen do deseti pilířů. Nezbytnost nové právní úpravy vyplývá zejména z faktu, že zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je již přes své četné novely překonaný a potřebných změn nelze dosáhnout dílčími novelizacemi.
Jako zpravodaj musím ocenit, že ministr vnitra v minulém roce předložil výboru pro bezpečnost návrh reformy policie, o kterém se za jeho osobní přítomnosti čtyřikrát jednalo, a ministr i koncem roku 2007 předložil výboru pro bezpečnost návrhy zákonů o policii před připomínkovým řízením. Zároveň ale musím konstatovat, že do vlastních návrhů zákonů se řada připomínek vůbec nedostala. Naopak se v návrzích na poslední chvíli objevily nové, často kontroverzní návrhy.
Ještě než přejdu k podrobnější zpravodajské zprávě, chci říci, že na předložených návrzích zákona o policii bylo vykonáno mnoho práce. Nové zákony jsou potřebné, ale zároveň musím říci, že jsou v řadě bodů nedoladěné a částečně i kontroverzní. V připomínkovém řízení bylo vzneseno k oběma zákonům celkem 287 připomínek a zdaleka ne všechny byly vyřešeny.
Nyní k jednotlivým zákonům. Základním zákonem je zákon o Policii České republiky, sněmovní tisk 439. Má čtyři části, patnáct kapitol a 123 paragrafů. Několik poznámek k tomuto navrženému zákonu.
Ministr vnitra zde podrobně hovořil o organizační struktuře policie. Stávající struktura de facto kopíruje územně správní členění státu z roku 1960. Ačkoliv reforma veřejné správy výrazně změnila územní správní členění, tak policie setrvala v původním uspořádání, pro které nacházela odůvodnění především ve shodné organizaci soudů a státních zastupitelství.
***