(16.30 hodin)
(pokračuje Rath)
Vláda tomu tlaku ustupuje a snaží se český pracovní trh otevřít. Při té příležitosti si myslím, že je potřeba v této Sněmovně a v jednotlivých výborech pečlivě, skutečně pečlivě zvažovat, do jaké míry se můžeme otevřít světu a jak čelit tomu, co dnes musí řešit země, jak jsem říkal, jako je třeba Německo, ale hlavně Holandsko nebo Francie. My se rádi a naši vládní představitelé se rádi zaštiťují tím, že musíme dělat kroky, protože za padesát let nebude na důchody, za padesát let bude mít problémy zdravotnictví, ale já říkám, že musíme velmi vážně uvažovat, abychom dnes nezaseli skutečný problém, který může být velmi nebezpečný za nějakých dvacet třicet let.
V tuto chvíli v České republice nemáme třeba problémy s nějakou velkou xenofobií. Když uděláme špatné rozhodnutí, můžeme založit problémy a podhoubí k politickému extremismu a xenofobie, které mohou ve své velké síle vlastně vyvřít někdy za dvacet třicet let. Já tedy důrazně žádám pana ministra Nečase a ostatní kolegy, kteří se tím budou zabývat ve výborech a v této Sněmovně, abychom to nebrali na lehkou váhu, protože toto rozhodnutí je skutečně poměrně zásadní.
Současně si musíme dát pozor, aby otevřeností českého pracovního trhu nedocházelo k mzdovému dumpingu. Teď bych to otočil na problematiku, která je mi asi nejbližší, na zdravotnictví.
Dámy a pánové, české zdravotnictví se potýká s nedostatkem pracovních sil. Pan ministr Julínek se k tomu nevyjadřuje, neřeší to, neví ani, jak by to vyřešil. On to skutečně není problém jednoduchý, ale je to problém velmi palčivý, aktuální. Mohu vám zde jmenovat nemocnice, které musí zavírat. Třeba nemocnice v Dačicích v podstatě přestala existovat kvůli tomu, že nemá lékařský personál. Dačická soukromá nemocnice, pronajatá už nějakých pět, možná více let soukromé firmě. Nemocnice v Českém Brodě musela omezit péči na polovinu, protože nemá zdravotní sestry. A tak vám mohu vyjmenovat desítky dalších konkrétních případů, kdy nemocnice buď zavírají, nebo omezují zdravotní péči. Problém je měsíc od měsíce horší.
Byl jsem třeba v Nymburce na střední zdravotní škole, v maturitním ročníku. Děvčat jsem se zeptal, ať zvedne ruku ta, která chce nastoupit ve zdravotnictví. Z té stovky, co tam sedělo, zvedlo jich tak dvacet, že nastoupí do zdravotnictví. Všechny jsou z Nymburka. Když jsem se ptal, která z nich nastoupí do nymburské nemocnice - mimochodem pronajaté soukromé firmě, kam ještě děvčata chodí na denní praxi - nezvedla ruku ani jedna. Když jsem se ptal proč, tak řekly, že do takové hrůzy nikdy pracovat nepůjdou, a za ty peníze, které tam dostávají. Samozřejmě mi také sdělily, že nymburská nemocnice má třeba půlku interny zavřenou a pacienti leží na chodbách, protože nemají zdravotní sestry. To je prostě realita.
Tato věc se zelenými kartami může být relativně rychle využívána právě ve zdravotnictví. Ovšem když se s tím bude pracovat tak, jak s tím přichází současná vláda, tak to může vyvolat velmi negativní efekt, to znamená jistého dumpingu.
Když ve Spojených státech nastoupí český lékař na místo lékaře v nemocnici, nikdo mu nenabídne nižší plat, než pokud tam nastupuje Američan. Prostě proto, že to si tam nikdo nedovede představit, že by někomu jinému za stejnou pozici třeba lékaře v nemocnici dal jiné peníze. U nás je to ale zcela běžné. Zvláště v soukromých nemocnicích, kde v podstatě - či nemocnicích-akciových společnostech - neplatí žádné mzdové závazné tabulky. Čili můžete tam mít lékaře za sto tisíc jako lékaře za patnáct tisíc. Totéž platí pro sestry.
Čili mám velkou obavu, že návrh, se kterým přichází pan ministr Nečas, může být v řadě oblastí a oborů, třeba v tom zdravotnictví, právě použit tímto způsobem. Prostě nejsou české sestry ne proto, že by děvčata nestudovala a nebyla by ta možnost, ale protože za těžkou práci v podmínkách, kdy dostávají mizerný plat, ještě v soukromých nemocnicích, kde je podstatně nižší než ve státních zhruba o nějakých dvacet třicet procent, tak se jim prostě pracovat nevyplácí. V tu chvíli tyto zelené karty budou sloužit jako bič nad přitahováním různých zdravotních sester, které dokonce ani nemusí splňovat kritéria platná pro české zdravotní sestry, tak je užívat, dostávat do českých nemocnic. Může to být skutečně veliký problém, protože pak se může stát, že během pár let můžeme v českých nemocnicích zapomenout na to, že zdravotní sestry nebo lékaři se bez problému domluví se svým personálem, se svými pacienty, domluví se mezi sebou. To není nějaké plané varování. To je skutečně reálná hrozba, se kterou se můžete setkat každý ve své okresní nemocnici, ve své krajské nemocnici. Prosím, neberte to na lehkou váhu.
Z tohoto titulu si myslím, že musíme nad touto předlohou zákona velmi přemýšlet, aby se z toho nestal klacek na české pracovníky. Ale i tak kvalifikované pracovníky, jakými jsou zdravotníci. To skutečně může být klacek díky dumpingu, který vytlačí v podstatě české občany z některých profesí, např. ze zdravotnictví, např. ze sociálních služeb. Bohužel tím, jak ODS privatizuje tyto služby, tak se tam mohou dostat i lidé, kteří nesplní elementární předpoklady na kvalitu práce, kvalitu vzdělání a zkušenost.
Dámy a pánové, tím bych asi skončil, protože se k tomuto zákonu dostaneme i v dalších čteních. Já bych skutečně velmi prosil a plédoval, abychom mu věnovali náležitou pozornost, protože je to jeden z nevelkého počtu zákonů, který skutečně zásadním způsobem může změnit život v České republice. A pokud v něm uděláme chybu, to znamená otevřeme pracovní trh všem a necháme se zaplavit a necháme svůj pracovní trh naprosto bezmyšlenkovitě, nerozumně zaplavit, tak to můžeme odnést my všichni.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. O slovo požádal pan poslanec Prosek, připraví se pan poslanec Doktor. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Prosek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane místopředsedo vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, přiznám se, že mám strach z tohoto měřicího přístroje pana kolegy Severy, protože bych velmi nerad předstihl pana poslance Ratha, co se hlasitosti týká.
Dovolte mi jenom stručně se podívat na zelené karty z pohledu zaměstnavatele. Já jsem se přesvědčil o polední přestávce ze stenozáznamu, že obecná rozprava, která se tu vedla, byla vedena především z pohledu nezaměstnaných - překvapivě. Nyní pan kolega Rath vede tu debatu z pohledu zaměstnanců, případně konkurence na trhu práce, a obává se dumpingu v oblasti mezd.
Domnívám se, že zelené karty jsou přínosem především pro zaměstnavatele. Bylo by nošením dříví do lesa, kdybych zdůrazňoval, jak limitující pro zaměstnavatele je nedostatek pracovní síly, jakou bariéru tvoří a jaké problémy přináší jak v oblasti ekonomické, tak v oblasti obchodní a také v oblasti morální každé firmě, která na trhu nenajde dostatek kvalifikovaných zaměstnanců.
***