(11.00 hodin)
Poslanec Jan Klas: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, jenom poznámku na závěr bloku písemných interpelací.
Je velmi zvláštní - první poznámka - že když výbor pro bezpečnost projednává problematiku o energetické bezpečnosti, pan místopředseda vlády Bursík není schopen přijít a už potřetí se omluvil.
Druhá poznámka. Když jsem chtěl před hodinou diskutovat o dalším odborném tématu týkajícím se vodohospodářských projektů, tak se také omluvil, ale během hodiny se zde zase objevil. Takže já tomu už skutečně nerozumím.
Pane místopředsedo, setkáme se někdy? Děkuji. (Potlesk z řad KSČ a ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Měli bychom ukončit projednávání interpelace pana poslance Paroubka, protože zazněly všechny příspěvky. Také ve vystoupení pana poslance Paroubka zaznělo, že nesouhlasí s odpovědí premiéra. Měli bychom hlasovat o návrhu na vyslovení nesouhlasu s odpovědí premiéra Topolánka na interpelaci poslance Paroubka ve věci radarové základny Spojených států v České republice.
Doufám, že jsou zde všichni, kdo chtějí hlasovat o této interpelaci. Všechny vás odhlašuji a žádám, abyste se přihlásili.
Budeme hlasovat o usnesení navrženém panem poslancem Paroubkem, který nesouhlasí s odpovědí premiéra na jeho interpelaci ve věci radarové základny Spojených států.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, podpořit návrh usnesení, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 73, přítomno je 133 poslanců, pro hlasovalo 64, proti 66. Takže tento návrh nebyl přijat.
Tím jsme vlastně ukončili program písemné interpelace, ale ještě proběhne kontrola hlasování. Prosím o chvilku strpení, než to definitivně ukončíme.
Myslím, že opravdu ukončíme tento bod. Takže končím projednávání písemných interpelací.
Dalším bodem programu jsou... Dovolte kolegové, abych ještě využil příležitost a upozornil vás, že na galerii sněmovny se v této chvíli nachází předsedkyně Sněmovny reprezentantů Parlamentu Nového Zélandu paní Margaret Wilson i s dalšími. (Potlesk.) Vítám tuto delegaci v české Poslanecké sněmovně, přeji příjemný pobyt v Praze.
Nyní se můžeme vrátit k pořadu schůze, kde máme před sebou opět prvá čtení. Konkrétně tedy bod
30.
Návrh poslanců Hany Orgoníkové, Evy Dundáčkové, Aleny Páralové,
Juraje Ranince, Pavla Kováčika, Jana Hamáčka a dalších na vydání zákona
o zmírnění majetkových křivd československých občanů, kteří zanechali
svůj nemovitý majetek na území Zakarpatské Ukrajiny v souvislosti
s její cesí Ukrajinské sovětské socialistické republice
/sněmovní tisk 453/ - prvé čtení
To je bod, který už jsme začali projednávat, ale diskuse nebyla dokončena. Jestli to mám správně zaznamenáno, mám ještě přihlášenu do diskuse paní poslankyni Páralovou. Požádal bych ji, kdyby - to byla zřejmě obecná rozprava - do obecné rozpravy ještě vystoupila paní poslankyně Páralová. Prosím, máte slovo. Pokračujeme rozpravou k tisku 453 v prvém čtení.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, již několik let vím o problému, který se snaží řešit projednávaný tisk. Setkala jsem se s konkrétními lidmi, kteří byli nuceni zanechat své domovy na území Zakarpatské Ukrajiny v souvislosti s její cesí Ukrajinské socialistické republice.
Od roku 1990 schválil Parlament České republiky velké množství okruhů a skupin lidí, ať už to byli účastníci třetího odboje, oběti v souvislosti se vstupem vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, lidé odvlečení do Sovětského svazu nebo do táborů, které Sovětský svaz zřídil v jiných státech. Všichni tito lidé a tyto skupiny byli částečně odškodněni.
Souhlasím s paní poslankyní Evou Dundáčkovou, která zde včera konstatovala, že jediná opravdu vážná námitka proti odškodnění této relativně malé skupinky lidí je zvýšení výdajů státního rozpočtu, což je v rozporu s programovým prohlášením vlády. Všechny ostatní, legislativně technické námitky, které byly vzneseny, mohou být vzaty v potaz a problémy mohou být odstraněny v průběhu dalšího projednávání tisku ve Sněmovně, tak jako tomu při projednávání desítek jiných podobných návrhů je, včetně těch vládních. Věřím, že se nám společně podaří napravit problémy předlohy, které nám vláda vytýká, a také že se nám společně alespoň částečně podaří napravit i křivdu, která se stala. Morální nárok občanů České republiky, kteří museli zanechat svůj majetek na Zakarpatské Ukrajině, zde nikdo nezpochybnil.
Seznámila jsem se s osudem několika rodin. Tváří v tvář těmto lidem jsem jako zákonodárce seznala, že se jim stala křivda. Proto jsem se stala spolupředkladatelem zákona, který právě projednáváme. Jsem totiž přesvědčena, že zákonodárce nikdy nesmí rezignovat na spravedlnost.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Aleně Páralové. Byla zatím poslední přihlášenou do obecné rozpravy, ale vidím, že se hlásí ještě pan kolega Bratský. Čili má nyní slovo.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ve včerejší debatě několikrát zazněla slova o tom, že jednáme o odškodnění osob, které ztratily své majetky, byly nuceny opustit své majetky, že to máme učinit nyní. Já bych vám chtěl všem připomenout, že všechny tyto osoby vlastně odškodnění získaly, protože tehdejší Sovětský svaz poslal patřičné peníze tehdejšímu Československu. Ovšem tehdejší československá vláda nevydala tyto prostředky, prostředky zmizely v tehdejším státním rozpočtu. Na nás a našich generacích je, abychom se s tím nějakým způsobem vypořádali. Tudíž rozhodování je o tom, aby prostředky, které cizí velmoc poslala sem, dostali ti, kterým to patří, nebo jejich rodinní příslušníci, kteří po nich zůstali. O tom je podstata hlasování.
Jsem bytostně přesvědčen, pokud tyto osoby, které prokáží svou působnost k tehdejšímu majetku a to, že jsou buď osoby oprávněné, nebo jejich dědici, u štrasburského soudu, že úspěšně tyto spory vyhrají, akorát to bude strašně složitý proces jednotlivých rodin.
***