(9.50 hodin)
Poslanec Miloš Melčák: Děkuji vám, vážená paní místopředsedkyně, za udělení slova.
Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, vážený pane ministře, dovolte, abych využil toho, že pan ministr velmi podrobně zdůvodnil předkládaný návrh zákona, a nešel do těch podrobností, které zde byly dostatečně zvýrazněny. Přesto se domnívám, že tento zákon je velmi důležitý a že bychom mu měli, vážené kolegyně, vážení kolegové, věnovat velkou pozornost, především že bychom ho měli postoupit do druhého čtení do výborů a v těch výborech ještě více zpřesnit některé záležitosti, které nás v denním životě trápí.
Myslím si, že principiálně lze souhlasit s navrhovanou úpravou, že je zvýšenou měrou potřeba chránit údaje poškozených, což je ten paragraf 8, ale domnívám se, že je potřeba i chránit ostatní osoby, účastníky trestního řízení. U těch poškozených obzvláště proto, že není možné, aby se poškození domáhali jinými prostředky, přes jiné trestní činy, např. křivé obvinění, ochrany svých práv.
Je potřeba připomenout, že dříve bylo zcela běžné, že se nemluvilo o obviněném plným jménem s udání adresy, ale pouze ve zkratce, což neumožňovalo přesnou identifikaci osob, a myslím si, že je potřeba se k této praxi vrátit. Současná praxe sdělovacích prostředků narušuje soukromí jak poškozených, tak i obviněných a obžalovaných, dosud nepravomocně odsouzených osob, kde se uvádějí plná jména příjmení, tak bydliště a další údaje, a o jejich jednání sdělovací prostředky nepochybují, hovoří o nich ve vidu dokonavém. Pokud toto nebude možné upravit interními předpisy, a já se domnívám že ne, je třeba zákon dostatečně zpřesnit a upravit. (Poslanci v sále hlučí.)
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vám poděkoval za pozornost a jenom připomenul, že organizační výbor doporučil projednání ústavněprávnímu výboru, a jen bych doporučil, aby tento výbor jako jediný ten zákon projednal a připravil pozměňovací návrhy pro druhé čtení.
Děkuji ještě jednou za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já vám děkuji, vážený pane poslanče, a otevírám obecnou rozpravu. Do této rozpravy nemám žádnou písemnou přihlášku... Pozorně se rozhlížím a ani z místa si v tuto chvíli nikdo z vás nepřeje se do rozpravy zapojit. Končím tedy rozpravu obecnou a budeme se zabývat přikázáním výborům k projednání.
Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavněprávnímu výboru. Má prosím někdo z vás jiný návrh? Nemá. Přistoupíme k hlasování.
Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 94 a táži se, kdo souhlasí s přikázáním tohoto tisku ústavněprávnímu výboru. Kdo je proti? Děkuji vám.
Z přítomných 151 poslankyň a poslanců pro 103, proti nikdo, návrh byl přijat, konstatuji, že jsme tento tisk přikázali k projednání ústavněprávnímu výboru.
Nyní se budeme zabývat bodem 36 pořadu našeho jednání a tím je
36.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 478/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr spravedlnosti pan Jiří Pospíšil. Prosím, vážený pane ministře, ujměte se slova.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, já vás prosím, abyste věnovali tomuto sněmovnímu tisku pozornost, protože jde o asi největší průlom v oblasti civilního procesního řízení, který byl v posledních letech přijat, pokud tedy tento návrh bude přijat. Jedná se o rozsáhlou novelu občanského osudního řádu, která má více než 150 bodů a jejímž cílem je výrazně reformovat, zmodernizovat a zrychlit občanské soudní řízení. Vláda tedy tímto návrhem plní jednu ze programových priorit svého prohlášení, a to snahu zrychlit soudní řízení v České republice.
Není v mých silách a asi by to nebylo ani produktivní, kdybych zde vyjmenovával a zdůvodňoval všechny body, které tato novela obsahuje, a proto mi dovolte, abych se zastavil alespoň u tří či čtyř důležitých věcí. A to za prvé u nového návrhu doručování písemností od soudů v rámci civilního řízení, dále abych se zastavil u otázek, které souvisejí se systémem protokolace u soudů, a dále pak abych velmi stručně řekl několik vět změn, které se týkají odůvodňování rozhodnutí soudů. Důležitá je též otázka změny postavení notáře jako soudního komisaře a v dědickém řízení, kdy snahou je, aby soudní komisař-notář měl volnější postavení ve vztahu k soudu a soud naopak měl efektivnější instrumenty kontroly vůči notáři. Já vás poprosím o chvilku pozornosti, protože opravdu je to relativně složitá materie a hlavně je z hlediska práv našich občanů klíčová. (Poslanci stále silně hlučí.)
Jestli dovolíte, alespoň tedy stručně k doručování.
Současná právní úprava doručování v českém civilním procesu je velmi složitá úprava, která byla mnohokrát od roku 1989 novelizována, je velmi podrobná, složitá, nepřehledná, ale co je její hlavní problém - není efektivní. Dneska účastník řízení, který nechce, aby mu bylo doručeno, tak bohužel je mu dán dostatečný prostor, aby namítal, že zásilka mu nebyla doručena, bez toho, že by musel dokazovat, zda tomu tak je, či není. Jinými slovy, současná úprava umožňuje každému prostě protahovat soudní řízení, namítat nedoručení zásilky, a tím účinně soudní řízení prodlužovat.
Proto my přicházíme v zásadě s revoluční změnou, průlomem, který platí v mnoha zemích Evropské unie. Inspirací k této právní úpravě nám byla německá právní úprava, a to je takzvaná právní úprava povinné doručovací adresy. Je to věc, která samozřejmě vyvolává odbornou diskusi mezi právními teoretiky, ale chci konstatovat, že ta věc, o které zde hovoříme, v zemích, kde byla zavedena, funguje, a funguje velmi efektivně.
Vzhledem k hluku v sále cítím, že není velký zájem, abych to odůvodňoval podrobně, takže tedy pouze velmi stručně.
Povinná doručovací adresa je postavena na principu, že každý občan má takovouto povinnou adresu, která může být trvalým bydlištěm, anebo to může být jiná adresa, kterou účastník řízení uvede v rámci soudního řízení, a na tuto adresu mu soud doručuje. Je třeba konstatovat, že tato nová právní úprava prioritně preferuje elektronickou formu doručování. Teprve když elektronická forma doručování není možná, pak nastupuje klasická forma doručování, a v rámci ní právě hovoříme o povinné doručovací adrese. (Hluk v sále nepolevuje.)
Účastníkovi je na povinnou doručovací adresu doručováno tak, jde-li o doručování do vlastních rukou, že v případě, že osoba na této adrese není zastižena, pak je zásilka - a to je stejné jako dosud - uložena na poště, a pokud si účastník ve lhůtě deseti dnů zásilku nevyzvedne, pak na konci této lhůty dotyčný zaměstnanec pošty vhazuje zásilku do schránky, která je umístěna na adrese, kterou nazýváme povinná adresa, a tím je zásilka doručena. Není-li povinná adresa vybavena takovýmto zařízením, takovouto schránkou, pak tedy je zásilka umístěna na soudě.
Co je důležité říci, je, že tato úprava se liší od současné úpravy, kdy se zásilka ani po uplynutí lhůty, po kterou je uložena na poště, nevhazuje do schránky a v zásadě se vrací tomu, kdo ji odesílá.
***