(15.40 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Proto se na tento majetek vztahovala v podstatě kritéria veřejnoprávní, včetně toho, že stát na rozdíl od jiných církví byl povinen dbát zvýšené ochrany tohoto majetku. Jinými slovy řečeno, v případě, že dojde k vydání církevního majetku do soukromého - v uvozovkách -vlastnictví církví, získávají církve taková práva, která od doby Josefa II. nikdy neměly.
To, že církve měly majetek pouze v užívání, neznamená, že by jim neměla být kompenzována újma, kterou utrpěly za dob komunistického režimu. Koneckonců i sportovcům, sportovním organizacím, jednotám, klubům byl majetek, který měly v užívání, převeden do vlastnictví. Na straně druhé je také zřejmé, že nárok církve římskokatolické je řádově slabší než nárok majitele činžovního domu či hotelu, kterému byl vrácen jeho skutečně soukromý majetek a ne jen něco, co měl ve svého druhu užívání. Znamená to také, že stát by se mohl k věci postavit podobně jako Josef II. a přidělit církvím majetek podle prokázaných věřících, poskytovaných kultovních, sociálních, zdravotních a jiných potřeb, a nikoliv podle historických nároků, kde dominuje církev římskokatolická.
Návrh, který předložila česká vláda, vyvolává řadu otázek ohledně legitimity tohoto návrhu a vzbuzuje podezření, že ne všechno bylo veřejnosti sděleno. Bylo by proto vhodné, aby se veřejnost dozvěděla jasné a pravdivé informace o církevních restitucích. Těchto otázek je celá řada a veřejnost má právo na ně znát jasnou odpověď.
Ta základní otázka zní: Chceme odškodnit činy Josefa Stalina či Josefa II.? Při debatách o církevních restitucích vzniká často dojem, že by český stát, český daňový poplatník měl platit nejen za rozhodnutí z doby Josefa Stalina, ale i za Josefa II. Myslím si, že odškodnění či restituce za hříchy Josefa Stalina jsou legitimní a mají být udělány. Odškodňovat dopady rozhodnutí Josefa II. je naprosto nesmyslné a není pro to žádný důvod. Nemluvě o tom, že účet by byl daleko větší než v prvním případě.
Zastavme se nyní u otázky, jaká je velikost nároků. Zatím jsem tady slyšel z úst ministrů vlády jenom vágní vyjádření. Vládní komise spočítala nárok církví, tedy především té římskokatolické, na 83 miliard Kč. Veřejnost má právo vědět, jak toto číslo bylo získáno. Vláda by měla vydat podrobnou informaci o tom, které zemědělské a lesní pozemky jsou do nároku zahrnuty, včetně katastrálních čísel, jaká je jejich rozloha, bonita půdy, stáří a kvalita lesa. Obdobné informace je zapotřebí dát i pro stavby a jiné majetky. Důležitou informací je i to, kdy byl který pozemek či nemovitost znárodněn, aby byla jistota, že do nároků nejde nic, co bylo zestátněno před 25. únorem 1948. Pouze plná publikace celkového odhadu této sumy vyvrátí podezření, že je nadhodnocená. Nelze dopustit skryté či otevřené prolomení dolní restituční hranice, kterou je 25. únor 1948. Na tomto datu byl dosud téměř celospolečenský konsensus.
A nyní k další otázce: Proč nejde udělat pouze skutečné restituce? K věcnému návrhu je možné mít řadu připomínek, ale ta zásadní je následující: Ve věcném návrhu zákona je opět fyzická restituce neboli vrácení, reprivatizace fyzického majetku. Tento fakt znamená, že k odblokování státního majetku vázaného blokačním paragrafem dojde až k 1. červenci 2010 v případě majetku, který si církve a jejich právnické osoby nebudou nárokovat. I v případě majetku, který si budou nárokovat, se k němu dostanou nejdříve někdy v létě roku 2009. Nemluvě již o obrovském množství soudních sporů, které budou tento proces provázet. Další nesmyslné zahlcení soudního systému je to poslední, co potřebujeme. Proto by bylo daleko lepší kompenzovat nároky církví pouze finanční cestou a fyzické vracení majetku vůbec neprovádět. To jsou restituce v pravém slova smyslu a byly prováděny v celé řadě zemí se společným osudem, tedy bývalých komunistických zemí, právě tímto způsobem. K uvolnění pro prodej státních pozemků dříve církevních, vázaných blokačním paragrafem, by pak mohlo dojít již ke dni schválení zákona, tedy někdy koncem roku 2008.
Další otázka: Přestanou se církve soudit se státem, poté co obdrží restituce? Součástí konečného řešení církevních restitucí by mělo být i vlastnictví katedrály svatého Víta, která by měla zůstat státní, volně přístupná, bez vstupného a ve společné správě státu a katolické církve. Církve by se také měly zavázat, že ukončí veškeré soudní spory se státem a že jejich nároky na náhradu škod jsou konečné.
Pojďme k další otázce: Kde je restituční tečka? Zásadní legitimitu celé operaci by dala takzvaná restituční tečka. V zákoně by bylo deklaratorně stanoveno, že během 41 let komunistického režimu se dělo bezpráví a nespravedlnosti, že česká společnost, český stát se je snažil zmírnit. A že tímto zákonem je tato činnost ukončena a další restituce již prováděny nebudou.
Důležitá je také tato otázka: Vláda by měla přiznat, že restituce církvím zvýší deficit veřejných financí. Pokud nebude pokroucena metodika ESA 95 používaná pro výpočet deficitu veřejných financí v rámci Evropské unie, naskočí deficit veřejných financí v roce schválení zákona o finančních a fyzických restitucích zhruba o pět procent. Tři procenta kvůli finančním restitucím, dvě procenta kvůli naturálním restitucím. Vláda by toto měla občanům jasně sdělit předem.
A nyní otázka: Proč chce vláda hypotéku s fixací na 60 let? I když podporujeme finanční kompenzaci za hříchy bývalého režimu, byť v jiné výši, než je požadováno, vzniká otázka, proč vláda tento závazek chce splácet velmi podivným způsobem. Namísto toho, aby zaplatila například v průběhu tří let z výnosů privatizace, bere si závazek, něco jako svého druhu hypotéku s fixací na 60 let, tedy na dvě generace daňových poplatníků, při úrokové míře 4,85 procenta ročně. Když už stát bude platit církevní restituce a za odluku státu a církve, má to dělat šetrným způsobem vůči daňovým poplatníkům, a ne na jejich úkor.
Ze všech těchto důvodů sociální demokracie, ač jinak chce plnit funkci strany celospolečenského konsensu, nemůže předložený návrh vládního zákona podpořit. Jako odpovědná opoziční strana předložila sociální demokracie vlastní, alternativní návrh pro možné narovnání s církvemi a o něm je připravena, dámy a pánové, jednat. Děkuji. (Potlesk z řad ČSSD.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Teď vystoupí pan místopředseda Zaorálek. Dále se připraví pan místopředseda Filip s přednostním právem. (Hlas: Technická.) Faktická, pane ministře? Prosím, máte slovo.
Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič Vážený pane předsedající, vážená Sněmovno, já se nechci vyjadřovat k celému obsahu vystoupení pana poslance Paroubka. Jedna část toho vystoupení velmi nápadně připomínala vývody profesora Hobzy z roku 1919, které směřovaly k tomu, že církev není majitelem, jenom správcem majetku. Zajímavé je, že tyto vývody použili až komunisté v roce 1949 a sloužily jim právě k tomu, aby stát majetek církvím odebral.
***