(16.40 hodin)
(pokračuje R. Dolejš)
Neuplynuly však ani dva roky, a požadavky katolické církve měl parlament opět na stole. V této souvislosti tehdejší poslanec Federálního shromáždění, jestli si ho pamatujete, Miloš Zeman, budoucí premiér posléze, nyní bývalý premiér, citoval v rozpravě citaci ze staré české pohádky. Budu citovat: Smolíčku, pacholíčku, otevři nám svou světničku. Jen dva prstíky strčíme, jen se ohřejeme, hned zase půjdeme. K tomuto citátu Miloš Zeman dodal, že na rozdíl od oné pohádky zde nemáme žádného jelena se zlatými parohy. Musím přiznat, že se tato prognóza Miloši Zemanovi vydařila a je velmi přesná.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, po šestnácti letech má český parlament na stole zákon řešící další majetkové vyrovnání s římskokatolickou církví, o kterou zde jde především. Po prostudování vládního návrhu a všech dostupných právních a historických expertiz, byla zde mimo jiné i zmíněna expertiza Karlovy univerzity, pokládám otázku, zda místo spravedlivé nápravy majetkových křivd způsobených církvi komunistickým režimem nejde i o vyrovnání se s údajnými křivdami způsobenými církvi za první demokratické Masarykovy republiky. Zároveň se tážu, zda takto pojatou reformou nezpůsobí vládní koalice křivdy nové, jiné a daleko rozsáhlejší.
V pojetí navrženého zákona se jedná téměř o stoprocentní vyrovnání odebraného majetku církví, řádů a náboženských společenství. To je v rozporu s filozofií původních restitučních zákonů a procesu jako celku. Církve jsou jediný právní subjekt, kterým by bylo možno restituovat. Téměř plné narovnání majetku církví by mohlo znamenat nespravedlnost vůči fyzickým osobám-restituentům, u kterých byla téměř vždy zachována zásada nápravy a zmírnění - podotýkám zmírnění - některých nespravedlností způsobených minulým režimem. Tento princip je ostatně obsažen i v návětí předkládaného návrhu zákona, leč v obsahu tohoto návětí respektováno není. Tato skutečnost se podle ústavního principu rovnosti stran před zákona mohla stát a může stát precedentem pro domáhání se rovného postavení ze strany restituentů-fyzických osob.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, další otázkou je, zda u římskokatolické církve jde o restituce v pravém slova smyslu. Ono to zde bylo zmíněno již předřečníky. Jak katolická církev vůbec k tomuto majetku přišla? Jak s ním nakládala? Katolická církev si dělá nárok na majetek, který dle dostupných právních expertiz plně nevlastnila, ale spravovala. Církevní majetek tedy nemá soukromý statut. Měla ho pouze k užívání, přičemž použití výnosů bylo účelově vázáno. Toto omezení katolické církve provedl rakouský císař Josef II., což zde zmiňoval i Jiří Paroubek ve svém vystoupení. Takže majetek, který měla v užívání církev katolická k 25. 2. 1948, podléhal různým omezením veřejnoprávního charakteru. Zároveň se těšil i nadstandardní ochraně ze strany státu, který vždy dohlížel, jak za Rakousko-Uherska, tak za první republiky, zda je s ním nakládáno řádně a výnosy z majetku užity správným způsobem a v souladu se zákonem.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, restitucí se rozumí snaha po dosažení, resp. obnovení majetkové situace k příslušnému datu v těch případech, kdy tomu nebrání práva jiných osob, které je nabyly v dobrém přesvědčení, a nikoli protizákonně. V tomto případě, co se týká církevních restitucí, však nejde o navrácení v původní stav, ale o vytvoření nového právního stavu, protože podle stávající legislativy by církev byla oprávněna disponovat s tímto majetkem zcela volně. Církev by tak mohla vytvořit nové podnikatelské subjekty, které by ve svém nakládání s církevním, tedy účelově vázaným majetkem nebyly nijak omezeny. Jinými slovy, římskokatolická církev může podle navrženého zákona získat víc, než kdy v historii měla. A to by byl zásadní průlom.
Jako oporu pro tento názor využiji citaci ze stanoviska kanceláře prezidenta Edvarda Beneše ke sporu, zda se prezidentské dekrety vztahují na církevní majetek. Je to citace z 21. května 1946, kde zde bylo řečeno, že v podstatě tento přístup je přístupem lidí z minulého režimu. Já vám přečtu citaci z tohoto roku. "Z těchto teoretických úvah můžeme shrnouti jako výsledek, že tzv. církevní majetek v našem právním řádu není majetkem ve smyslu soukromoprávním, že jeho subjektem jsou sice jednotlivé instituce církevní, že však nejsou jeho soukromými vlastními. Tzv. církevní majetek je majetkem povahy veřejné, je jměním účelovým." Konec citace z tohoto vyjádření tehdejší kanceláře prezidenta Edvarda Beneše. Tato fakta jsou římskokatolickou církví ignorována a nejsou brána v úvahu.
Dalším problémem, který může nastat, je stav kanonického práva majetkového k právnímu řádu České republiky poté, co se stanou vlastníky vydaného majetku. Kanonické právo např. stanoví, že obecné i zvláštní normy světského práva nejsou pro církevní stranu závazné, pokud jsou v rozporu s božským právem přirozeným i pozitivním nebo v případě, že církevní právo upravuje danou otázku odlišně.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, proto se ptám: Brala vláda při tvorbě předloženého návrhu zákona tyto skutečnosti v úvahu? Na základě čeho dospěla vláda k závěru, že stát má fyzicky vydat majetek za 51 miliard korun a daňoví poplatníci mají zaplatit církvi částku 83 miliard korun, s úroky 270 miliard korun? Já nejsem spokojen s vyjádřeními ministrů v této věci, protože nemáme nic v ruce. Z čeho konkrétně vláda vycházela? Dáte nám tedy ty podklady, které jste slíbili? My je očekáváme. Není náhodou součástí tohoto majetkového vyrovnání majetek zabavený řádu německých rytířů na základě dekretu prezidenta Beneše, není náhodou do seznamu tohoto majetku zahrnut i majetek, na nějž se vztahovala ustanovení první pozemkové reformy a její revize z roku 1947? Rád bych znal odpovědi na tyto otázky.
Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dále se ptám: Není předložený návrh restitučního zákona výsledkem špinavého obchodu mezi ODS a KDU-ČSL? Nebyl Václav Klaus zvolen prezidentem České republiky díky tomuto obchodu? Není tento obchod zradou českých národních zájmů? Nepohrdá vláda občany v situaci, kdy na jednu stranu zavádí poplatky ve zdravotnictví a zdražuje potraviny, a na straně druhé daruje katolické církve miliardové prostředky a majetky? Očekávám od členů vlády, ale i od premiéra jasné odpovědi na tyto jasné otázky.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem si vědom, že církve a náboženské společnosti mají nezastupitelnou roli v naší společnosti. Jde však o nalezení vyváženého modelu, který nebude privilegovat žádnou konkrétní církev. A tak je koncipována i naše ústava, která občanům garantuje svobodu svědomí a náboženského vyznání. V tomto ohledu si však nejsem jist, zda předložený návrh zákona ve spojení s vatikánskou smlouvou nebude zárodkem k monopolizaci jedné církve, která získá velkou ekonomickou, a tím i politickou moc.
***