(15.20 hodin)
(pokračuje Hamáček)
Nicméně pokud se bavíme o stabilizaci této komplikované bezpečnostní situace na jihu a východě Afghánistánu, tak toto je práce pro speciální síly. Pan kolega Černý zde mluvil, nebo zmiňoval to, že snad někdo neví, co to jsou speciální jednotky a co dělají. Samozřejmě že to velmi dobře víme a právě toto je asi prostor, kde by takovéto jednotky měly působit. (V sále je obrovský hluk!)
Vyslání této jednotky, jak zde již bylo zmíněno, je na výlučné přání Spojených států a to, o čem my dnes debatujeme, je asi nejsložitější debata, kterou vedeme k této věci. Protože ač nechci nějak snižovat význam a nebezpečí ostatních misí, kde jsou naše jednotky zapojeny, tak toto je bojová mise. Toto je nasazení našich vojáků do regulérní bojové mise. Pokud se nepletu, byl to předseda zahraničního výboru Senátu, který jasně řekl, že je potřeba přestat říkat o této operaci, že je to operace mírová, a on řekl: je to operace, jak se říká counter insurgency, to znamená řekněme protipartyzánská. Je potřeba mít toto na paměti a takto k tomu přistupovat. Je to prostě velmi, velmi riziková mise a je to velmi komplikované rozhodnutí.
Nicméně pokud zde mluvíme izolovaně o vyslání právě této jednotky, tak doufám, že tato debata je poslední v tomto uspořádání. Protože pokud si vzpomenete na projednávání minulých bodů, tak my jsme zde vždy volali po tom, aby nám byla představena nějaká komplexní vize toho, jak budou zapojeny jednotky Armády České republiky do zahraničních misí, právě proto, abychom nemuseli ad hoc schvalovat vždy tu 50 vojáků, tu 100 vojáků, tu 200 vojáků. Vítám to, co řekla paní ministryně obrany na zahraničním výboru, že dává veřejný příslib a do pololetí tohoto roku zpracuje nějaký výhled nebo návrh zapojení našich jednotek pro rok 2009.
Pokud zde mluvíme o takto důležitém vyslání, tak také věřím, že paní ministryně je schopna nás ujistit, že Ministerstvo obrany v případě, že jednotka bude vyslána, udělalo všechno pro to, aby vybavení, které jednotka má, ať se to týká balistické ochrany jak jednotlivce, tak vozidel a dalšího logistického zajištění, tak je to nejlepší, co naše armáda může poskytnout, a že bylo uděláno absolutně maximum pro to, aby životy našich vojáků byly co nejlépe ochráněny.
Závěrem chci říci, že my jako sociální demokraté jsme si samozřejmě velmi dobře vědomi všech těch rizik, a věřím, že se mi je podařilo zde nastínit. Pečlivě zvážíme veškeré aspekty této operace. Jsme si samozřejmě vědomi našich spojeneckých závazků. Jsme si vědomi jisté potřeby kontinuity zahraniční politiky, nicméně jsme rovněž přesvědčeni, že takto zodpovědně k tomu přistupují i poslanci vládní koalice. Tedy sociální demokracie se k této věci postaví zodpovědně. (V sále je stále obrovský hluk!)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní prosím pana poslance Tomáše Duba. Máte slovo.
Poslanec Tomáš Dub: Děkuji vám, paní předsedající. Dobrý den, dámy a pánové. Já bych chtěl říci, že se účastním řady mezinárodních jednání s poslanci, s jinými, cizími poslanci, zástupci exekutivy, a všude je Česká republika respektována a oceňována pro náš přístup ke všem operacím v Afghánistánu, pro naše minulé aktivity i pro ty aktivity, které tam nyní připravujeme.
Pro NATO je úspěch v Afghánistánu klíčový. Je to klíčová operace. Na druhou stranu pro nás je naopak zase klíčové naše členství v NATO, protože tvoří záruku bezpečnosti. To jsou dvě věci, které spolu souvisí. My v Afghánistánu nemůžeme prohrát, nebo prohrát můžeme, ztratíme-li naši vůli pokračovat, a o tom je i naše dnešní diskuse. Vysláním 601. skupiny speciálních sil posílíme nejen operaci Enduring Freedom, ale samozřejmě i operaci ISAF i naše aktivity v rámci PRT včetně našeho nového PRT v Lógaru. Všechny operace se navzájem doplňují a doplňuje se samozřejmě vojenská i civilní stránka našich aktivit v Afghánistánu. Vysláním 601. skupiny speciálních sil chráníme naši zemi i spojence před nebezpečím terorismu a před nebezpečím nesymetrického konfliktu. Je to náš strategický zájem. Jsem moc rád, že jsme v této věci dokázali v minulosti spolupracovat i mimo rámec koalice, a doufám, že tomu tak bude i dnes.
Závěrem bych si jenom dovolil konstatovat, že jsem hrdý na naše vojáky, kteří snad půjdou do této operace, a že jim přeji hodně štěstí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek, poté řádně přihlášený poslanec Petr Wolf. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Paní místopředsedkyně, já bych rád zareagoval na vystoupení poslance Duba. Trochu mu závidím ten optimismus, se kterým tady říká, že posílíme, chráníme před nebezpečím terorismu a před nebezpečím nesymetrické války. Já bych mu chtěl sdělit, že právě v tom Afghánistánu vedeme chronickou asymetrickou válku - abychom si ujasnili terminologii - a vedeme ji v podstatě bez šance na to, chránit dokonce i Afghánistán samotný. Podle vyjádření generála McNaila, šéfa mise ISAF, která je misí NATO - zatímco tohle samozřejmě akce NATO není, to byste měl aspoň toto vědět. Toto není akce NATO, toto je Enduring Freedom, prostě to jsou Američané. Tak to aspoň nepleťte! A jak řekl generál McNail, tak je třeba a bylo by třeba na úspěšné vedení vojenské akce podle povstalecké doktríny v Afghánistánu 400 tisíc vojáků - 400 tisíc vojáků! Je jich 47, řekněme 50 tisíc. Tak na tom jsme vojensky. A podle toho také vypadá situace.
A dokonce ještě, aby bylo jasno, i kdyby tam bylo těch 400 tisíc, tak vám každý generál řekne, že vám nezaručí úspěch. To je jenom prostě podle tabulek, kolik by tam muselo být, abychom dokázali omezit Taliban, abychom ho dokázali eliminovat, protože jestli jsme v minulosti spekulovali o tom, že aspoň Kábul je pod kontrolou, tak teď po tom atentátu na prezidenta nám předvedl Taliban, že ani Kábul není pod kontrolou.
Chápete? Tahle akce vlastně ukazuje, jak omezené jsou možnosti vojáků v tomhle prostoru. Budu citovat Scheffera, který řekl: "Situace v Afghánistánu prostě nemá vojenské řešení." Situace v Afghánistánu má pouze politické řešení - národní usmíření, a to se ani náhodou neblíží. Tak když tedy vysíláme vojáky do této země, přátelé, tak aspoň si tady tahle základní fakta řekněme. Rozhodně se politické řešení neblíží. Naopak!
A co my děláme v Afghánistánu? Abych vám řekl pravdu, co já si myslím, že tam děláme, tak pouze oddalujeme odchod. Prostě oddalujeme přiznání, že jsme neuspěli. A já dokážu pochopit, že jsme do této akce jednou také nějakým způsobem šli a máme spojence a musíme třeba s nimi zůstat i v bryndě, to já chápu. Rozumíte, já nejsem ten, kdo říká vítězně: podívejte se, jaký je to malér, pojďme pryč. Já jenom říkám, že tady by se neměly říkat pohádky, ve Sněmovně, protože to není legrace schvalovat 100 vojáků do bojové akce, a měli bychom si skutečně říci, jaký je význam té věci. Dobře, budou honit po těch afghánských horách povstalce. Občas někoho chytí. Změní to bezpečnostní situaci v Afghánistánu? Jaký je výsledek těchto speciálních jednotek v Afghánistánu? Chytil se Bin Ládin? To byl smysl té akce. Vzpomínáte si na to, že důvod byl přesně tenhle - chytit Bin Ládina?
To znamená, rozumíte, oni sice můžou honit povstalce, ale nenamlouvejme si, že se změní a posílí bezpečnostní situace v zemi. Ta je katastrofální a takovou zůstane. S těmito silami, i s naší speciální jednotkou, ať je sebelepší, se prostě situace nezmění. Já opakuji: Oddalujeme přiznání, že jsme neuspěli.
V této chvíli do Afghánistánu nemají zájem vstoupit mezinárodní instituce, které by tam přinesly rozsáhlejší finanční pomoc. Jestliže dáváme 100 milionů dolarů denně na vojenskou činnost, dáváme 7 milionů dolarů denně na rekonstrukci. Takové jsou poměry. 100 milionů dolarů ročně dáváme na vojáky. 7 milionů dolarů denně dáváme na rekonstrukci. A proč? Protože vám každý finanční ústav dneska řekne, že do tohoto prostoru prostě nepůjde, že to je absolutní rizikové prostředí, že se tam investovat nedá. Takže si to řekněte: mezinárodní instituce do toho nepůjdou, politické řešení se nepřibližuje - a my tam posíláme vojáky!
***