(18.20 hodin)
(pokračuje Tejc)
Já jsem zaznamenal alespoň podle mého názoru jediné odůvodnění, které ODS zde při obhajobě tohoto návrhu sdělila prostřednictvím pana Tluchoře, a to bylo, že došlo ke změně poměrů v Poslanecké sněmovně v době od voleb, tedy ze 100 na 100 na poměr 102 ku 98. A také bych se tedy chtěl zeptat, zda tato změna bude promítnuta do obsazení výborů, například jako je ústavněprávní nebo zdravotní, zda tedy, a padlo to tady již jednou a doposud nebylo odpovězeno, pánové poslanci Melčák a Pohanka budou nadále počítáni do kvóty opozice, či koalice. A myslím si, že logika hovoří jasně: buď se změnily poměry, tedy patří ke koalici, a pak nemohou blokovat místo sociální demokracii ve výborech, anebo se ty poměry nezměnily, a pak není důvod měnit toto usnesení.
A poslední věc. Jak se prosím vypořádáte s tím, že stanovení počtu členů výboru má podle jednacího řádu probíhat na ustavující schůzi Poslanecké sněmovny, a nikoli v průběhu volebního období? Domnívám se, že toto je vážný argument pro to, abychom nepřistoupili ke změně tohoto usnesení. Nejen že to je poprvé od roku 1989, kdy tady někdo něco takového navrhuje a možná i prosadí, ale především proto, že jednací řád hovoří poměrně jasně. A jestli se s nějakou výjimkou počítá, tak je to při zřízení a ustavení výboru nového a to jsme již jednou zažili při ustavení výboru evropského.
Já bych tedy ještě jednou, snad naposledy, vyzval pana předkladatele Tluchoře prostřednictvím předsedajícího, aby skutečně se nebál, vystoupil na této sněmovně a zodpověděl nejen mé, ale i otázky kolegů, které tady zazněly, protože jestli nebudou zodpovězeny, tak nám to dává jistotu jednoho jediného, tedy toho, že o nic jiného než o to, zašlapat opozici ještě hlouběji do země, v této Sněmovně nejde.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jeronýmu Tejcovi. Slova se ujme pan poslanec Pavel Kováčik, v tuto chvíli poslední přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedající, paní a pánové, i já s napětím očekávám, jak to dopadne. Teď myslím ten fotbal. Ale to napětí zde ve Sněmovně je, myslím si, důležitější než jeden fotbalový zápas, ve kterém koneckonců buď posílí naši, jak tady už bylo řečeno, zlatí hoši sebevědomí České republiky, anebo na nějakou chvíli to sebevědomí oslabí. Ale svět půjde dále, chléb lacinější nebude, spíše kontinuálně svoji cenu bude zvyšovat, mléko se možná dále bude tu a tam zkrmovat dobytku anebo lít do kanálu, případně na pole, a občané České republiky, alespoň ta jejich převážná většina, která má jiné starosti než hlavně ty fotbalové nebo hlavně ty, jak to dopadne ve Sněmovně, bude dál nadávat na poměry, na zdražování, na to, že vláda České republiky příliš nedbá na jejich potřeby, a na to, že koneckonců ani Sněmovna, jak mají v posledních dnech možnost sledovat, se příliš starostmi běžných občanů nezabývá. Ono to nezabývá je pouze zdánlivé.
Myslím si, že jsme, a teď mluvím o klubu KSČM, dali dostatek příležitostí po roce 1989 poznat, že jsme stranou, která snad právě proto, že je poučena minulostí, někdy až zejména ve vnitrostranických mechanismech úzkostlivě dbá na to, aby to, čemu se teď říká demokratické principy, bylo dodržováno, abychom pokud možno neporušovali sami to, co deklarujeme, že tomu věříme, že to prosazujeme a že se tím řídíme. Ono nám to koneckonců v mnohém pomohlo. Pomohlo nám to v tom, že až na řekněme ideologicky vypjaté okamžiky jsme pro vás pro všechny respektovaným partnerem v jednání.
Možná tento trochu delší úvod vás některé třeba nezaujal, ale když už tady byly historické reminiscence od pana kolegy Tlustého, tak se k nim teď také, možná trošičku méně než on, ale přece jen uchýlím.
Když jsem v roce 1996 jako mnozí z vás ostatních, milé kolegyně a vážení kolegové, poprvé vstupoval do nejvyšších pater politiky, tedy jako poslanec do Poslanecké sněmovny, ptali se mě novináři, s čím, s jakými principy či zásadami do této práce přicházím. A já jsem jim řekl, že jako člen zastupitelstva své obce jsem zvyklý pracovat především s jednáním, především s hledáním konsensu nebo alespoň kompromisu, že politikářská trička u nás v zastupitelstvu se nikdy nenosila a že ten chodník nebo ten rybník nebo to osvětlení není ani modré, ani zelené, ani oranžové, ani rudé, ale že je především třeba, aby to všechno, co má sloužit běžným občanům, sloužilo a fungovalo. A to si nesu do nejvyšší politiky. Tehdá se mi všichni vysmáli. Alespoň ti, co to psali, tedy novináři, a těch několik málo kolegů a kolegyň, co si to také přečetli. A docela nepokrytě se mi vysmáli do očí, že jsem naivní.
Já jsem si, kolegyně a kolegové, tu naivitu nechal. Já s ní, s tímto přístupem, pracuji v Poslanecké sněmovně a v příslušném výboru dodnes. A myslím si, že se mi to docela vyplatilo, že se nesnažím hledat, proč to či ono nejde, že nesnáším nadále podrazy, že se nadále odmítám smířit s tím, že politika by, tak jak je někdy nazírána, měla být jenom špinavou záležitostí, která ani slušnému člověku nepatří, aby se jí zabýval, ale že pokud se dokážeme domluvit, a to není o nějakých ideových ústupcích, to není o programovém ustupování, to je o hledání rozumného kompromisu nebo rozumné dohody ve věcech tak, aby lidem sloužily, tak potom ta práce svoje plody také přináší.
Chci říci, že jako člen, nejprve řadový, který si vyšlapával svoji cestičku metodou pokus a omyl, přípravou a předkládáním pozměňovacích návrhů, které byly vzápětí ve výboru zamítány, bitvou například o podobu různých zákonů - pan kolega Ambrozek se usmívá, i spolu jsme mnohé bitvy v tom výboru tehdy sehráli, anebo s panem předsedou Vlčkem, dnes tedy předsedou Sněmovny Vlčkem - až postupně k tomu, že jsem místopředsedou toho výboru. S ostatními kolegy místopředsedy razíme rukou společnou a nerozdílnou jednu zásadu. Dohodnout se na věcech, na věcných řešeních není přece o tom, že ustoupím ze své programové orientace, ale je o tom, že dokážu hledat shodu, aniž by kterákoli strana sporu ztratila tvář. A když přijde nějaký zákon ze zemědělského výboru do Poslanecké sněmovny, tak někteří si všímáte toho, že hlasování ve věci zákonů prošlých zemědělským výborem je až někdy neobvykle hladké.
***