(18.40 hodin)
(pokračuje Škromach)
Jsme jenom lidé a i lidé chybují. Pan ministr Kalousek by to možná ještě převedl i do jiné řeči, ale není tady, takže jeho kolegové jenom přikyvují, že asi ano.
Z tohoto hlediska postup, který vyvolala tato vláda, může být samozřejmě pro sociální demokracii a opozici jako takovou výhodný. Copak občané pochopí pozitivně to, že je tady snaha o absolutní převzetí moci a vládnutí? Asi to nepochopí. A je škoda, že v rámci vládní koalice se nenajdou velcí politici, kteří by byli schopni dělat významná gesta a pamatovat na budoucnost. Oni se mnohdy ale chovají jako malí kluci - když nám rozšlapali ten zámeček, ten náš hrad z písku, tak my jim ho rozšlapeme taky. Fajn, ale kam to povede? K dalšímu a dalšímu neklidu v této zemi. Lidé budou s hrůzou očekávat, co koho napadne po těch příštích volbách, kdo koho kde nakoupí, zlanaří, kdekteří skauti už rozhazují svá lana a hledají další možnosti do budoucna.
Měli bychom jít určitým příkladem a hledat způsob věcného řešení. Ostatně o tom hovořil kolega Opálka, když tady udělal statistiku např. výboru pro sociální politiku, jak že vlastně nerealisticky přistupuje opozice v základních věcech, jako např. byla otázka takzvané vládní reformy veřejných financí. Ovšem reforma už se reformuje. Ukazuje se, že vláda udělala mnoho chyb, a dokonce už někteří poslanci vládní koalice si to začínají pod tlakem veřejného mínění uvědomovat. Takže se přidá na důchody, zruší se některé poplatky ve zdravotnictví. A proč ne? Že to je málo, že to není dostatečné? Budiž, ale proč by to opozice nepodpořila, proč by sociální demokracie blokovala zrušení poplatků u lékaře pro děti například? Je to málo, ale přesto jsme si vědomi svých sil a vždycky pro každé takové rozhodnutí je potřeba většina. Že vláda chce zvýšit důchody těsně před volbami? No budiž, určitě krajánci z řad stran vládní koalice dotlačili - a jak už jsem několikrát řekl, zaplať pánbůh, že jsou tady ty volby - dotlačili vládu k tomu, že aspoň na závěr na důchodech přidala. Ale přidala málo, 7 až 8 mld. si půjčila od důchodců. Copak jsme tomu bránili? Proč bychom tomu bránili? Ale otázka je hledání dlouhodobějších řešení.
My se nechováme s nulovou tolerancí, jako to dělala ODS v dobách minulých, kdy podporovala všechny významné zákony, kdy nebyla ochotna se podílet na spoluodpovědnosti a dlouhodobosti některých opatření a zásadních zákonů. Přece občané nechtějí, aby se v této zemi po každých volbách měnily podmínky v oblasti zdravotnictví, v oblasti důchodů, a důchody jsou takovou typickou věcí, kde se napáchá vždycky spousta nepravostí a nespravedlností právě proto, že se hledají většinová řešení v rámci jednoho poslance. On každý ten jeden poslanec - ale teď je těžko určit, který - v té těsné většině je vlastně takový malý pánbůh. On rozhoduje o tom, co prosadí premiér Topolánek, on rozhoduje o tom, co se nepodaří ministru Nečasovi, on rozhoduje o tom, co vlastně nakonec bude. A výsledek? Paskvil. Paskvil v zákonech, protože bohužel poslanci, když začnou předělávat a tvořit vládní zákony, někdy je potřeba vyhlásit stav národního ohrožení, protože každý občan je ohrožen takovýmito mnohdy pokusy, snahami měnit. A nebylo by lepší využít situace - a myslím, že občané k tomu dali jasný signál, dali jsme své hlasy pravici, levici, sociální demokracii, dokonce i křesťanským demokratům, a pak se objevili ještě zelení. Normálně jim říkají všude melouni, navrch zelení a uprostřed do ruda, ale to neplatí v Česku, tady jsou navrch zelení a uvnitř modří, ale takové ovoce ani zeleninu neznám.
A co s tím? Ale i tak je to mezi vládní koalicí a opozicí téměř na remizu. A místo rozumných politiků jsou tady najednou všichni hrozní bojovníci. Nakonec odpovědnost dneska mají ti, co získali většinu, ať už jakkoli. To už tady bylo stokrát řečeno. A ta zodpovědnost je přece o tom, hledat taková řešení, která tady budou, až my tu nebudeme, myslím my, poslanci v této Sněmovně, a kdy už tady tato vláda taky nebude, kdy už tady budou jiné vlády. Ony to vůbec nemusejí být vlády sociálně demokratické, ona to klidně může být jiná vláda, možná že za stejné podpory, možná že už během pár měsíců. Nedej bože, aby nám Topolánek odvolal Julínka! To by bylo nebezpečné. Dokonce by si mohli někteří začít myslet, že tahle vláda začíná něco měnit. Ale ono to tak není. Je celkem jedno, koho odvolá a koho jmenuje. Je to o způsobu politiky a o způsobu vládnutí. Ano, je možné si vyhodnocovat, jakým způsobem se tady vládlo, kdo koho kopnul do kotníku, kdo komu uštědřil nějakou urážku či facku - tedy myslím imaginární. Ale v zásadě musíme hledat řešení, které bude pro občany srozumitelné. (Hluk v sále.)
Tak je vidět, že fotbal zaujal, ale je tady příliš mnoho šumu. Já bych požádal pana předsedajícího, jestli by mohl zjednat v této sněmovně trošku nižší hladinu hluku.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já se o to pokusím, pane poslanče. Pokud máte zájem o projednávání jiných záležitostí, žádám vás opravdu důrazně o to, abyste tu debatu přesunuli do předsálí. Kdo má zájem sledovat fotbalové utkání, tak samozřejmě může jít také do předsálí, ale jinak bych poprosil, abyste sledovali vystupující. Stačí sledovat, ano, pane předsedo vlády.
Tak, myslím, že teď už je šance důstojně dokončit projev. Prosím, pane poslanče, pokračujte.
Poslanec Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedající. Jsem rád, že se situace zklidnila, přišel i pan premiér. Sice říká, že asi naslouchat nebude, ale to je škoda, protože by se mohl stát velkým mužem opět, který dokáže nastolit stabilitu v této Poslanecké sněmovně, ale i v této zemi. Ale musel by chtít být tím velkým mužem. Zatím si myslím, že nevyužil možností, které má, a je to škoda. Možná kdyby zašel na poradu za jeho kolegou, čestným předsedou ODS a nově zvoleným, znovuzvoleným prezidentem panem Václavem Klausem, že by mu možná poradil, jak se má dělat velká politika.
***